Píše písničky, zpívá, hraje na kytaru a taky maluje - ten obrázek, který zdobí obal její desky "Likewise", je ostatně jejím dílem. Hudební příznivci ji mohou znát jako zakladatelku indierockové formace Hop Along, Queen Ansleis, později přejmenované na Hop Along. A teď to Frances Quinlan zkouší sólově. A nutno uznat, že jí to jde. Devítka skladeb, kterou kolekce nabízí, zní povědomě a zároveň svěže. Rozverně a zároveň zadumaně. A hlavně neuvěřitelně lehce. Jako by byla nahraná jen tak, z volné chvíle, během jednoho nedělního odpoledne.

A přitom není ani trochu jednoduchá nebo prostá. Instrumentálně střídmý otvírák "Piltdown Man" klame tělem, ačkoliv naznačuje, že hlavním jádrem nahrávky bude Francesin přidrzlý vokál, takový ten hlas holky od vedle, který umí být něžný a konejšivý ("Lean") i řezavě ukřičený ("Went to LA"), nejčastěji ale obojí v jedné písni dohromady (vlastně skoro všechny zbývající). Obaluje jej překvapivě pestrá a velmi citlivě zaranžovaná hromádka nástrojů od kytary (akustické i elektrické), houslí a piana přes Wurlitzer, bicí a synťáky až po harfu. Při poslechu si tak vzpomenete třeba na Mitski nebo Joannu Newsom. A to je společnost, za kterou se tahle žena vůbec nemusí stydět.