Schodiště jdou "Kupředu!" s nebývalou energií

Více než pětatřicet let funguje kapela kolem Martina "Doktora" Krajíčka Schodiště (dříve Nahoru po schodišti dolů band). A na nějaký hudební důchod to zatím nevypadá, protože její lednová novinka "Kupředu!" doslova srší energií a baví neotřelými nápady.

8/10

Schodiště - Kupředu!

Vydáno: 1.1.2020
Celkový čas: 43:12

Skladby: Mám sto chutí, Vyhlídkový let, Kupředu!, Don Kichot, Samotář, Co se stalo, Díra v těle Kousnul mě pes, Model 76, Není čas, Dvě nasraný kočičky, Stíny

Vydavatel: Galén

Muzikanti z letité skupiny Schodiště jsou stále samé překvapení. Ještě než svůj název zkrátili z původního Nahoru po schodišti dolů band, postupně opouštěli původní hudební jádro tvořené novou vlnou s tehdy u nás revolučními prvky ska. Nyní mají daleko rockovější sound, který rozvinuli již na předchozím počinu "Roztoky" z roku 2011. Oproti němu je ale "Kupředu!" tematicky ráznější, ironičtější a s marginální melancholií.

Velkou devízou novinky jsou hravé a zároveň poetické texty Miroslava Klímy, který je součástí kapely a tvůrčím jádrem od roku 1987. Jeho talent kličkovat mezi metaforami a jasným sdělením je neocenitelným pilířem tvorby Schodiště a zdá se, že nápady mu ani zdaleka nedocházejí.

Ostatně hned úvodní rebelská "Mám sto chutí" vykouzlí asi nejednomu posluchači úsměv na tváři: "Mám sto chutí začít s novým návykem, zdravit lidi vyplazeným jazykem, procházet se na řemínku s králíkem." Stejně tak i v titulní "Kupředu!": "Ať život není jedna velká šeď! Ať v čistých řekách zase plavou candáti a sleď, ať z montoven se ozývá smích šťastných tátů, ať uklízečkám příjemná je vůně saponátu!"

Ale nejsou to jen zdařilé texty, ale také hudební složka, která je díky plejádě nástrojů a instrumentálnímu umu jednotlivých členů formace zvukově bohatá a pestrá. Třeba "Vyhlídkový let" je rytmicky nakažlivý i díky podmanivé akordeonové lince.

Schodiště je na "Kupředu!" v opravdu nebývalé formě a servíruje jednu povedenou píseň za druhou. Na albu nenajdeme slabého místa, naopak mnohé z nich patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kapela za dlouhé období napsala ("Kupředu!", "Díra v těle", "Není čas"). Z materiálu je cítit pozitivní energie a chuť hrát. Nepochybně k tomu přispěla i omlazená sestava v podobě klarinetisty Jaromíra Linharta (od roku 2005) a kytaristy Ondřeje Fencla (od roku 2007). Deska tak kromě klasické poetiky pražské skupiny nabízí i moderní aranže a zvuk. Lépe ten rockový rok začít nemohl.

• hněv (Feyer, 21.01.2020 15:18) Reagovat

  No nééé? Po osmi (!!!) letech se kapela konečně usebrala k vydání pár nových písniček? Já myslel, že už všichni umřeli, rozpadli se a zmizeli...
  
  

  • Re: hněv (Ondřej, 21.01.2020 16:22) Reagovat

    Mezitím vyšlo pětipísničkové EP poloKruh (2013).
    
    

• Asi jsme poslouchali každej jinou desku, mě se n... (Jan V., 31.01.2020 19:38) Reagovat

  Asi jsme poslouchali každej jinou desku, mě se nelíbí. Texty pořád špatný, Klíma buď neumí psát, nebo Krajíčkovi jeho texty nejdou do huby. "Dvě nasraný kočičky" jsou stejně děsný jako "Zakládáme kapelu". "Vyhlídkový let" hodně čerpá ze starší pecky "Ze zvyku". Bubeník rád otevřenou hajtku, že jo?
  
  

  • Re: Asi jsme poslouchali každej jinou desku, mě se n... (boleslav.hnipirdo, 23.11.2020 13:53) Reagovat

    Úplně souhlasím. Já za poslední dobrou desku považuju "Mokrý prádlo", a to ještě jen půlku. Odešla z toho ta lehkost ve sdělování závažnýho. Tvorba z 80. let jako vtipně sarkastický veršovánky tehdejší reality, od kabaretu k "Ukazováku" plnýmu tý jejich hravý hořkosti a "Pržole", kde podle mě - narozdíl od recenze aktuálního alba - právě tam nebylo slabého místa a bylo úplně vyjímečný - hudebně, textově, atmosférou... Sleduju to pořád se zájmem od vysoký už 20 let a vůbec to nechci psát apriori zle. Jen mám pocit, že se s "Tancem" jako předělem trochu vytratil vkus, celkově v ex-NPSDB převládla jistá fádnost a navíc podle mě taky zbytečná, silově "rockerská" poloha, která skupině nesedí.
    
    

Ultrapopařův koutek: Letní festivaly jsou prostě fajn. A už se blíží! Do léta sice zbývá ještě docela dost času, pozvolna ale probíhají Majálesy a už se blíží opravdové teplo a s ním i několikadenní hudební festivaly. Tak proč se na ně nezačít těšit třeba malým osobním vzpomínáním? čtěte zde

Vydáno: 27.04.2025 08:00 v sekci Publicistika | Ultrapopařův koutek

6/10

Recenze: "Báječní muži" od Skupiny F. R. Čecha jsou silně rozháraní, ale pro domácí rock přesto důležití V dnešní době můžete nahrát a vydat desku poměrně rychle. Kapela Františka Ringo Čecha čekala na první album celých sedm let a především kvůli tehdejším poměrům se z něj stal trošku podivný slepenec "Báječní muži". Dobrá... čtěte zde

Vydáno: 26.04.2025 16:30 v sekci Recenze

8/10

Hudba v TV: Audiovizuální manifest "Pink Floyd: Živě v Pompejích" zub času nahlodal, velké plátno mu ale i po letech sluší Doba všemožných remasterů a reedic může vzbuzovat dojem - byť falešný -, že to nejlepší už máme za sebou a nová srovnatelná kvalita nevzniká. Zároveň dává příležitost některé počiny ochutnat v kvalitě a podobě roky... čtěte zde

Vydáno: 26.04.2025 08:00 v sekci Recenze | Hudba v TV

Naživo: Jen pro zvané: MIKOLAS se před světovou premiérou singlu "Samba" nechal potetovat uprostřed koncertu MIKOLAS, dříve známý jako Mikolas Josef, stále zůstává dosud nejúspěšnějším českým reprezentantem v Eurovizi. Své šesté místo z roku 2018 by ale jednou rád ještě vylepšil. Ještě předtím plánuje vydání nového alba, a... čtěte zde

Vydáno: 25.04.2025 18:00 v sekci Naživo

Naživo: The Lumineers proměnili pražskou O₂ arenu v dřevěnou verandu I když horní ochozy zůstaly zavřené a aréna se zaplnila jen do dvou třetin své kapacity, The Lumineers dokázali, že opravdové spojení nesou decibely - tichem, praskáním strun a silou vyprávění. Večer, kdy se beton proměnil ve... čtěte zde

Vydáno: 25.04.2025 13:00 v sekci Naživo