Deska, ozdobená na obalu tajuplným snímkem jakéhosi břehu, snad mořského, na němž je hromádka škeblí a také motýl, vyšla po pěti letech od "Provisoria". To tehdy bigbítem a soulem ovlivněným Ursinyho působením v kapelách The Beatnem a The Soulmen jasně čerpalo z dobového artrockového bujení ve světě - jak koncepcí delších hudebních celků (na nichž se hudebně podílela velká část Flamenga, které mělo za sebou průkopnické "Kuře v hodinkách"), tak univerzální angličtinou. Pět let mezi touto kolekcí a "Pevninou detstva" přineslo řadu změn, a to na domácí půdě i ve světě.

Byla to doba tvrdě zabetonové normalizace, která cokoliv západního nepřijímala. Angličtina byla pasé a buržoazní bigbít jakbysmet. Na západě se art rock měnil v rock progresivní a souběžně s ním běžela i vlna fúzování rocku s dalšími vlivy, které se do zalígrovaného Československa přenesla v podobě šalamounsky pojatého jazz rocku, který držel prst na tepu doby a který zároveň, tím, že byl většinou instrumentální, tolik nedráždil bdělé ucho cenzorovo.

V roce 1974, když začal Ursiny pracovat jako dramaturg krátkého filmu ve filmových ateliérech v Bratislavě, se poprvé setkal s básníkem Ivanem Štrpkou. Jeho verše posloužily jako textový základ pro album, které se dílem drží konceptu, který nahodilo "Provisorium" - tedy delších celků, respektive dominantní dvacetiminutovky "Ostrov" a čtveřice (relativně) kratších skladeb, výrazně okořeněných dobovým jazz-rockovým kontextem. Máme tedy před sebou dílo, které by bez potíží obstálo coby instrumentální počin, zároveň jsou k němu pevně a neoddělitelně přimknuty Štrpkovy básně, původně jako písňové texty nezamýšlené.

"Pevnina detstva" vznikla v sestavě Jaroslav Filip (klavír, klávesy), Cyril Zeleňák (bicí), Anton Jaro (basa), Dušan Húščava (saxofon, flétna), Juraj Lehotský (trubka). Zvuk doplňuje výrazný podíl smyčcové sekce, kterou řídil Milan Tedla. Trochu překvapivě úplně schází kytara. Nejdominantnějším prvkem zvuku se tak stává rytmika (zvláště tepající basa se svými jazzovými a soulovými názvuky výrazně blíží dobové černošské hudbě, a je tak velmi odlišná od toho, co běžně znělo v progresivně rockových vodách), na niž se v rozsáhlých plochách vrší klávesy a smyčce. Primární je vždy zpěv Deža Ursinyho, který doplňují sólové vstupy saxofonu, trubky, klavíru, či flétny.

Tradiční forma sloka-refrén-sloka se rozpadá a proměňuje se v neprvoplánový celek. Nejmarkantnější je to v dominantním "Ostrově", kterému (a jeho úvodnímu doplňku, miniaturce "Vtáci" s textem Dušana Mitany) patří celá první strana vinylu. Ten se de facto stal posledním Ursinyho výrazně progresivním albem. Další vývoj jeho hudební spolupráce, přes následující "Nové mapy ticha" a přes "Modrý vrch" dále, jej čím dál tím uváděl do vod čím dál tím přístupnější formy hudebního vyjádření. To už do jisté míry předjímá trojice "Privretými očami", "Nové dieťa" a "Jedného dňa", mající sice jasné zvukové kontury jazz rocku, blíží se však i pozdějšímu pojetí žánru z první poloviny osmdesátých let.

Spolupráce básníka (Štrpky) a zpěváka (Ursiny) jako by se neutvářela postupně, působí hotovým dojmem už zde, na společném debutu. Oba bytostní umělci a solitérní osobnosti si už tehdy dokonale sedli. Jejich vidění světa, jakýsi úhel osamoceného člověka, kolem něhož život spíše proudí, a on by raději usedl někam do přírody a rozplynul se s vánkem ("Objal ma vzduch, čo prúdi / v pierkach, v oknách, / vo dverách"), člověka, který žije ve svém zvláštním smutku, ve vzpomínkách, a je tak trošku ztracený, dost možná i dobrovolně. Lyrické obrazy směřují ke snění, vyvolávají spíše abstraktní pocity než konkrétní významy.

Je to právě tvůrčí tandem Ursiny-Štrpka, který je úhelným kamenem všech jejich společných nahrávek. Ten dává volnému sdružení muzikantů (nazývanému zpočátku Provisorium, později Burčiak) řád a ustál i dobově ovlivněné proměny zvuku. "Pevnina detstva" je album, které zachycuje konec i začátek. Konec v podstatě bigbítového období Ursinyho muzikantského života, byť i to se postupně zamlžovalo a bigbítové formy opouštělo, a začátek nového, pro které se nosným stal text a hudba sama začala nabývat volných forem, jdoucích po hraně vážné hudby, jazzu, rocku. Čehokoliv, co bylo v daný moment případné a patřičné.

Toto hledačství a překonávání limitů tvorby je nití, která se vine celou Ursinyho muzikantskou kariérou a stojí za to tento aspekt sledovat. Každá z Ursinyho desek je jiná. A díky reedicím máme opět možnost si je postupně všechny v odpovídající úrovni vychutnat.