K muzikálu podle novely Romaina Rollanda "Petr a Lucie" napsal Ursiny hudbu, básník Jan Štrasser texty (na základě libreta Alty Vášové) už ve druhé polovině osmdesátých let. Žel, divadelní premiéry se výsledek "P + L" dočkal až v roce 2013 na Malé scéně v Bratislavě. Ani tam nevydrželo představení dlouho, po dvaadvaceti reprízách se proměnilo v koncertní projekt. Zůstala kapela - Talent Transport, přibyl syn Deža Ursinyho Jakub a dcera Jaro Filipa (který svým klavírem přispěl na jedinou zachovanou demo nahrávku písní) Dorota Nvotová. Završením celého projektu je pak stejnojmenná studiová nahrávka, na níž se podíleli stejní muzikanti.

Příběh mladé lásky Petra a Lucie se v původním textu Romaina Rollanda odehrává v děsivém stínu první světové války. Autorka libreta Alta Vášová příběh rozšiřuje, Petr a Lucie nejsou konkrétními milenci v konkrétní době, stávají se obecným archetypem neukotveným v konkrétním časoprostoru. Širší záběr příběhu sluší, více vystoupí výrazný pacifistický apel, platný tehdy i teď.

Kromě faktu, že neznámá hudba mířící do zapomnění po letech skutečně dostala finální podobu a konečně vyšla, jsou největším pokladem "P + L" texty Jana Štrassera. Ty v mnoha ohledech působí naprosto přesnými obrazy, které se nesmlouvavě zarývají pod kůži. Ať už je to obrazně popsané trauma (ne)navrátilců z vojny ("Pobrali sa z náručí matiek / do náručia hliny. /(...)/ Teraz už sú iní, / naveky iní." - "Portrét"), pohled rodičů vojáků, kteří si pokojně žijí v zázemí ("V podstate sme celkom spokojní / ako sa nam vydarili deti. / Odoslali sme ich do vojny - / dnes sa to nosí / dnes to letí." - "Ešte stále sme to my") či situace rychlé dospělosti ("Náhle jsme pre vás všetci dospelí, / odrazu nie sme pre vás deti. / Otec dá povel a syn vystrelí / a gul'ka letí, gul'ka letí." - "Náhle sme dospelí"). Štrasser je nejpůsobivější právě v těchto momentech, které výborně kontrastují s naivitou titulních milenců.

Je potřeba nezapomínat na to, že se jedná o studiové ztvárnění písní, které měly své pevné místo v celku divadelního představení. Tady jsou přece jen trochu vytržené z kontextu. A plusové body nepřinese ani rozhodnutí použít jen dva hlasy, Ursinyho a Nvotovou. Postav je přitom výrazně více a příběh není zdaleka jen o Petrovi a Lucii. Ursiny se příjemně barvou hlasu blíží svému otci, pořád si ale nemohu zvyknout na Dorotu Nvotovou. Její hlas barové jazzové zpěvačky skvěle funguje třeba ve skladbách "Portrét" či erotikou prodchnuté "Nakrátko", zdráhám se jí však, jakkoliv je to výborná zpěvačka, věřit naivní Lucii…

Hudebně zní "P + L" přesně tak, jak by zněla původní Ursinyho tvorba v době svého vzniku. Kapela Talent Transport ctí charakteristickou nekomplikovanou instrumentaci, jež slouží textu a nemá potřebu se cpát kupředu. Progresivní výboje si Ursiny odbyl už dříve.

"P + L" je albem, které dovede zapůsobit, své problémy ale má. Je fixovanou podobou díla (a buďme za to rádi), jen byly jeho některé hrany obroušeny. Z (minimálně obsahem) rozmáchlého muzikálu se stala spíše intimní písničková výpověď o válce a lásce. Příběhová rovina a vazba na známou předlohu se však, bohužel, trochu vytrácejí.

P. S.: Provisorium o.z. rovněž zveřejnilo původní nahrávku muzikálu. Najdete ji na Ursinyho profilu na Bandcampu.