Dnes je to asi musí štvát: nevyrostli. Přes dvacet let jezdí po světě, natáčejí desky a fanouškům se můžou rozdat, přesto je jejich jméno na plakátech napsáno stále stejně malým fontem jako kdysi. A i ten Lucerna Music Bar, jakkoliv výborný prostor to je, je na takto dlouho fungující kapelu trochu málo.

Nelze se jim proto divit, že turné, původně plánované na jaro letošního roku, odložili až na prosinec - do klína jim totiž spadla možnost předskakovat na evropské šňůře kapely Disturbed. Ta sice Prahu mezi zastávkami neměla, ale ruku na srdce - nezachovali byste se v jejich situaci stejně? Třeba už to konečně vyjde...

Ještě před samotnými Skindred patřilo pódium o deset let mladší formaci Blood Command z Norska. A to je tedy pořádně naštvaná smečka psů. Ve svém čele mají konstantně vzteklou fenu, jejíž zpěv zní (v dobrém slova smyslu) jako siréna. Rozumět jí u toho sice moc není, ale ta energie, která se pomocí jejího hlasu, dvou kytar, basy a bicích valí z pódia, je na předkapelu nečekaně velká.

Benji Webbe si jako ústřední tvář hlavních hvězd večera potrpí na extravagantní, barevné oblečení. A asi i proto vystupoval ve stříbrné bundě a se slunečními brýlemi s ostny po obvodu. A od začátku do konce předváděl hlavně to, co mu jde nejlépe: poutal na sebe pozornost, skvěle zpíval a famózně pracoval s publikem.

Ruce fanoušků byly vzhůru prakticky bez přestávky, akorát se dle dané skladby měnilo, zda je lidi sevřeli v pěst, mávali do rytmu zleva doprava nebo ve stylu hiphopových show nahoru a dolů. Dost se i skákalo.

Jestli totiž něco tento koncert připomínal, tak to byl set nu-metalistů z Limp Bizkit. A to tím, že jednak samotné skladby svými refrény nutily obecenstvo k akci a pohybu nahoru a dolů, jednak proto, že stejně jako oni začali zaplétat do své hudby spoustu cizích písní, zejména devadesátkové hity jako třeba 2Pacova "California", "Outer Space" nebo "Boom! Shake The Room". Z nich vždycky zazněl jenom kousek, aby se lidi naladili na známou melodii, a potom - prásk! - heavymetalový riff jako hrom. A hned nato známější song z vlastní dílny.

Těch vlastních skladeb nakonec nezaznělo mnoho, vedle klasik typu "Nobody", "Warning" (při které si lidi klekli, na refrén přišla i zpěvačka z předkapely a na závěr všichni točili tričkama nad hlavou) nebo "Kill The Power" došlo nečekaně i na baladu "Saying It Now". K ní Benji připojil vysvětlení, že je o jeho kamarádovi Seanovi. Ten před čtyřmi lety bojoval s rakovinou, a když u něj zpěvák byl na návštěvě, poprosil ho Sean po asi dvou hodinách konverzace: "Benji, vím, že toho máš hodně, ale najdi si na mě ještě čas a přijď se za mnou zase podívat."

Kapela potom vyrazila na další nekonečné turné, a když se vrátila domů, frontman sice věděl, že se ke kamarádovi musí stavit co nejdřív, ale stále to odkládal. Po třech týdnech v domácím prostředí se konečně odhodlal, jakmile však došel k prahu Seanova bytu, jeho žena mu oznámila, že toho dne ráno zemřel. V textu balady proto jasně na danou událost odkazuje a v Praze publiku kladl na srdce, aby neudělali stejnou chybu jako on a říkali lidem, že je mají rádi, dokud ještě můžou.

A tím můžeme report klidně ukončit, protože tak silnou a pravdivou myšlenku stejně nepřekonáme. Stačí se tím jen řídit.