Začátek poměrně brzkého večera (definitivně finito bylo kolem desáté) patřil britským Haken. Ti u nás v krátké době hráli už potřetí, nicméně jejich hvězda je na setrvalém vzestupu a k hlavní hvězdě programu se hodili více než dobře. Londýnská šestice je výraznou tváří moderního prog-rocku/metalu. Jejich, počítám-li dobře, šestiskladbový set dýchal hudební svěžestí, a byl tak akorát komplikovaný a zároveň přehledný, aby se v něm posluchač neztrácel. Škoda jen lehce nevyrovnaného vokálu, který se pod mnohovrstevnatou hudbou lehce schovával. Moderní prog, který se vydává svou vlastní cestou, nenapodobuje, nepodbízí se. Dobrá volba, jen co je pravda.

Devin Townsend je unikát. Muzikant mnoha tváří, bavič, hudební klaun, ale zároveň tvůrce složitě prokomponované hudby, kterou baví rozmotávat a objevovat nová zákoutí. Vezměme si například takový labyrint, kterým je aktuální deska "Empath". Na prvních několik poslechů je zmatená, skákající ze stylu do stylu, barevná jak svět na LSD, pohodová i temná, přímočará i složitá. A na konci se to všechno krásně sklene do dokonale vyleštěného oblouku.

Uchopit ji koncertně jako celek by bylo sice krásné, ale logisticky i posluchačsky poněkud nevděčné. Každopádně barevná, dovolenková nálada "Empath" se nad celým dvouhodinovým setem vznášela více než výrazně.

To, co ještě vypadalo jako příprava jeviště - totiž když klávesák začal za svými nástroji míchat nástroje - se ukázalo jako regulérní start koncertu. Kapela se postupně začala vynořovat na pódiu, včetně principála komplet oděná do havajských košil a set otevřela dvojicí "Borderlands" a "Evermore" z aktuálního alba. Celkem došlo na sedm nových věcí, včetně předpřídavkové "Spirits Will Collide" v překrásné akustické verzi či pěvecky klenuté "Why?". Ta vyvrcholila baletní vložkou v podání, jak jinak než samotného, na hraně teatrálnosti balancujího frontmana, oděného v baletní sukýnce. Frontmana rozjetého, ukecaného a navíc ve velmi solidní pěvecké kondici.

Jedním z vrcholů večera pak byla donekonečna protahovaná hypnotická "Heaven Send", jedna z řady vzpomínek na někdejší Devin Townsend Project, i jako-od-jinud-znějící coververze Disco Inferno od The Tramps, která dala prostor zazářit zpěvačce/kytaristce Che Aimee Dorval.

Ona vůbec celá kapela byla složena z výrazných jmen (mimo jiné klávesák Haken Diego Tajeda nebo spoluhráč Franka Zappy Mike Keneally na pozici jednoho ze dvou kytaristů) a samotný Townsend nepřestával zářit. Coby unikátní hudební osobnost kolem sebe vytváří jisté špatně uchopitelné fluidum, které šíří mile bláznivou, groteskní a zábavnou náladu. V Praze tomu nebylo jinak.