shop.musicserver.cz
Opeth - In cauda venenum

Opeth na albu "In cauda venenum" nalezli svou pravou progrockovou tvář

Vydáno: 14.10.2019 00:00 v sekci Recenze - Tomáš Rozkovec | foto: facebook interpreta

Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu jen prog budeš ctíti," dal mu převozník podmínku. A tak je tu "In cauda venenum".

9/10

Opeth - In cauda venenum

Vydáno: 27.9.2019
Celkový čas: 67:44

Skladby: Garden of Earthly Delights, Dignity, Heart in Hand, Next of Kin, Lovelorn Crime, Charlatan, Universal Truth, The Garroter, Continuum, All Things Will Pass

Vydavatel: Nuclear Blast

Mikael věděl, že tato idea je dobrá, a souhlasil. A počal ji bez skrupulí s myslí a vůlí vlastní naplňovat...

I tak by se dala specifikovat novinka od Opeth. Trochu komplikovaný latinský název "In cauda venenum" je pro téma celého alba výstižný. V překladu může znamenat cosi jako "Jed na konci ocasu", což je metafora ke štířímu článkovitému ocasu. Článek po článku k posluchači putují jednotlivá slova, aby na jeho konci odhalila záměr či prohlášení, které je pro uši nežádoucí. Což je onen zmíněný jed. Ve zkratce řečeno - nelibě znějící pravda. Åkerfeldt zde velmi kriticky mluví o současné povrchní a pokrytecké společnosti. Otrávený prvek se však ani náznakem nenachází v hudbě zmíněné novinky. Ale pojďme si to shrnout popořadě.

Jak již bylo řečeno, Opeth již dávno opustili škatulku progresivního death metalu a albem "Heritage" se pustili do klidnějších vod. Opustili svůj dravý projev (včetně growlingu) a čím dál častěji do své tvorby začali zahrnovat prvky a postupy klasického art/prog rocku. Množina ortodoxně metalově založených posluchačů to samozřejmě nesla nelibě, zároveň však přibyli noví, ti, co po kapele pošilhávali z důvodu hudební progresivity. Ta byla sice patrna vždycky, ale nejzářnějším příkladem se mohla zdát právě poslední nahrávka "Sorceress" (2016), na níž se uskupení vydalo až trochu nezdravě cestou lemovanou alejí legend sedmdesátých let (Led Zeppelin, Jethro Tull, Genesis, Pink Floyd), jejichž odkazy čněly téměř z každé skladby.

Toto naštěstí u novinky odpadlo. Opeth jsou zpět. I když jak se to vezme... Všech deset nových kompozic přináší asi nejucelenější celek od dob "Blackwater Park". Netroufám si tvrdit, že jsou si tato alba podobná, byť nějaká konceptuální spřízněnost tu je. Za onu ucelenost však může jiný fakt. Ač se dlouho ví, že Opeth jsou skupinou jednoho muže, zde znějí sehraně, jako by se našli a konečně vědí, jakým směrem jít.

Těžko vyzdvihovat jakýkoli z aktuálních tracků, kolekce zní výtečně jako celek.Přesto první čtyři skladby (nepočítám-li "Garden of Earthly Delights" v podobě jakéhosi klávesového intra) jsou asi tím nejpovedenějším, co kapela za posledních osm let nahrála. Zvuk je takový klasicky opethovský, lehce pod dekou, nicméně z něj čím dál více ční téměř dominující sedmdesátkový mellotron stále více se prosazujícího Joakima Svalberga. Tenhle chlap dokáže opravdu zvuková kouzla.

Pak tu jsou kytary (Åkesson/Åkerfeldt). Velký prostor zde má akustická kytara, rozuměj zvuk nezkreslený jakýmikoliv efektovými krabičkami. Celkovou zvukovou hutnost dokresluje excelentní Mendézova basa s Axenrotovými bicími.

Některé kompozice jsou, na rozdíl od těch z předchozích let, postaveny na různě kroutících se etudových kytarových riffech, což někdy může být už za hranou schopností posluchače vše vnímat. To je ovšem úděl progresivního rocku. Zároveň je stále možné velmi čitelně rozeznat styl starých dobrých Opeth. Je přitom nutno vyzdvihnout Åkerfeldtův zpěv, který dokáže chytnout za srdce, křehce zapůsobit ("Lovelorn Crime"), znepokojit i být řádně naléhavý ("Charlatan"). Stylově nejpestřejší je zde temně pekelná jazzůvka "The Garroter". Závěr pak obstarává dvojce epických skladeb "Continuum" a "All Things Will Pass", jež vytvářejí působivé až osudové finále.

Jednotlivé mnohovstevné kompozice jsou velmi dobře vystavěné a vygradované a drží posluchače ve střehu tak, že i po několikátém poslechu je stále na co se těšit. Byť nezřídka přesahují délky sedmi minut, nenudí. Navíc jsou umně propojeny (podobně jako tomu bývalo u Pink Floyd) zvukovými ruchy. Je možné slyšet dětské, ženské a mužské dialogy. Potíž je v tom, že hlasy jsou bohužel ve švédštině, což trochu narušuje koncept alba v angličtině, který formace proklamovala. K tomu se váže i známá zajímavost. "In cauda venenum" vyšlo ve dvou jazykových mutacích - v rodné švédštině a angličtině. Hudebně se od sebe neliší. Dokonce ani intonačně se obě verze nikterak nerozcházejí. Při poslechu švédské mutace si posluchač může uvědomit, jak je švédština podobně zpěvná jako angličtina. Ve srovnání třeba s Kaipou a jejich albem "Inget nyt tunder solen", na kterém jejich rodný jazyk působí lehce jako odnož maďarštiny, zde vůbec neruší.

Upřímně řečeno, tahle deska není láska na první pohled. Po prvním poslechu nezaujme. Ale to je podobné jako s přehlíženou ženou, která kolem vás již dlouho chodí. Nejprve si říkáte: Sakra co to po mě chce?! Po nějakém čase ale začnete přemýšlet: Však ono na ní něco je! A pak si znovu poslechnete její hlas, všimnete si i jejích očí, vlasů, těla. A po další schůzce si už sami přiznáte: Ona je vlastně fajn. Zamilujete se do ní. Pomalu, ale bezhlavě, bez příčiny. Naprosto vás učaruje.

A takhle je to i s "In cauda venenum". Postupně posluchače vtáhne do jakéhosi krásného příjemného a magického oparu. Zaujme svým vnitřním pnutím, energií, temnotou, ale též neklidem typickým právě pro alba z období od "Blackwater Park" po "Watershed". Co na tom, že se zde nestřídá growl s civilním zpěvem. Parta kolem Åkerfeldta na to šla už trochu jinak. Zní výrazně dravěji, tvrději a hlavně komplexněji než na předchozích třech albech. Muzikanti dokážou velmi úderně zahřmít. Metal, natož pak death, to ovšem není. Spíše jde o modifikovaný progresivní hard rock. Čert vem škatulky, když je to ku prospěchu posluchačova ucha. Ten zde skutečně zažívá zvukové či kompoziční hody. Je pravdou, že kdo očekával návrat k death metalu, může být zklamán.

Zdá se, že Opeth už konečně našli cestu. Sice ne tu metalovou, ale progresivní. A budiž jim to ku prospěchu. Snad jediná možná výtka k nově vydanému dílu směřuje k jisté a stále větší podobnosti s tvorbou Stevena Wilsona, spřízněné duše švédské formace, respektive jejího principála.

A protože Mikael věděl, že se mu podařilo Charóna oklamat, při svých živých kázáních svým věrným dál rád growluje a sjíždí řeky death metalu, stejně jako vyšívá krásné květy na progrockových lučinách. Osvobodil tak svoji duši. Začal žít, skládat a hrát tak, jak mu jeho vlastní nitro říkalo.


  • Ze začátku mi vadil ten odklon ale postupně si ... (Fimi, 14.10.2019 09:38) Reagovat

    Ze začátku mi vadil ten odklon ale postupně si na to zvykal a našel v Heritage, P Communion a Sorseress zalíbení a ocenil jsem to. Nové album je dle mě naprostý vrchol kapely. V každé skladbě jsou úžasné melodie, rytmika a jalvne hlas kterým zpěvák překonal sám sebe a podal naprosto fantastický výkon... To album poslouchám několikrát denně a pořád mě neomrzelo.. Výborné

  • A co Tool? (Honza, 14.10.2019 13:06) Reagovat

    Nové Tool recenzovat nebudete? Už je to docela dlouho od vydání...

    • Re: A co Tool? (Anonym, 21.10.2019 11:16) Reagovat

      No,mohli by stejně tak nové KoRn

  • Pokud (Doktor Slovo, 14.10.2019 13:32) Reagovat

    v něčem dosáhnu dokonalosti,tak jako Opeth v death metalu,nebo třeba Emperor v black metalu,bylo by pokračování už jen sice výbornou,ale pouze nastavovanou a tudíž zbytečnou kaší.Cesta progrese je pro tyto génie jedinou správnou a jen hlupák by jim to mohl zazlívat.Takže jen tak dál,prog rules!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Backing tracky nahrazují muzikanty stále víc. A to mě štve
Blogísek ultrapopaře: Backing tracky nahrazují muzikanty stále víc. A to mě štve Není to zase tak dávno, co mě u mnoha kapel, hlavně na multižánrových Colours of Ostrava, fascinovalo množství hudebníků na pódiu, kteří navíc ovládali několik různých nástrojů. Loni jsem ale získal pocit, že muzikanti už brzy... čtěte zde
Vydáno: 15.02.2025 08:00 v sekci Publicistika | Blogísek ultrapopaře
Kmotra rock'n'rollu Sister Rosetta Tharpe by letos oslavila své 110. narozeniny
Publicistika: Kmotra rock'n'rollu Sister Rosetta Tharpe by letos oslavila své 110. narozeniny Dnes již snad každý hudební nadšenec moc dobře ví, že za otce rock'n'rollu platí Alan Freed, zatímco Tina Turner si vybudovala pověst rockové královny. Nyní se ale ponořme o něco hlouběji do historie a připomeňme si život... čtěte zde
Vydáno: 14.02.2025 08:00 v sekci Publicistika
FKA twigs - Eusexua 9/10
Recenze: FKA twigs chce na desce "Eusexua" dostat posluchače mimo jejich smysly Inspiraci pro tvorbu své třetí desky "Eusexua" vyrazila FKA twigs hledat do Prahy. Ne že by to měla v plánu - natáčela zde novou verzi filmu "Vrána" a prý se zamilovala do místní techno scény. Jak se tedy pobyt v naší metropoli a... čtěte zde
Vydáno: 13.02.2025 16:00 v sekci Recenze
Pohled do českých hitparád - 6. týden 2025
Neměnné české žebříčky oživil jen The Weeknd s novou deskou Hozier, Viktor Sheen a Calin ve spojení se Sofianem Medjmedjem znovu obhájili vedení v hlavních sekcích českých hitparád. V žebříčku alb zamíchal kartami kanadský hudebník The Weeknd, který s novinkou "Hurry Up Tomorrow" pronikl na... čtěte zde
Vydáno: 13.02.2025 08:00 v sekci Novinky | České hitparády
Nové desky 5/2025 - od Dream Theater přes Inhaler po Jinjer
Nové desky 5/2025 - od Dream Theater přes Inhaler po Jinjer Druhý únorový víkend si na své přišli hlavně fanoušci tvrdších žánrů a alternativy, kterým udělali radost Dream Theater, Jinjer, čeští Plum Dumplings, irští Inhaler, Sharon Van Etten s kapelou, The Vices, Marko Hietala či... čtěte zde
Vydáno: 12.02.2025 12:00 v sekci Novinky | Nové desky
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: "The Wall" znovu na scéně: Jak obstál revival v pražském Kongresovém centru? (22.01.2025 11:15)
- Fotogalerie: Floydovská "The Wall" rozezněla pražské Kongresové centrum (20.01.2025 10:49)
- Video: Jethro Tull ohlašují surrealistickým klipem "Curious Ruminant" novou desku (16.01.2025 15:55)
- Steven Wilson připravil na březen ambiciózní desku "The Overview". Nabídne pouze dvě rozsáhlé skladby (12.01.2025 16:46)
- Zeď Pink Floyd se znovu připomíná. V Praze se uskuteční akce "The Music of The Wall - Live in Concert" (21.12.2024 09:55)
- Dlouho očekávaný dokument "Becoming Led Zeppelin" zná datum premiéry. Podívejte se na trailer (12.12.2024 13:38)
- Nové desky 47/2024 - od Marilyna Mansona přes Pavola Hammela po Elvise Costella s T Bone Burnettem (27.11.2024 12:30)
- Audio: Opeth se vracejí s novým mysteriózním albem a v singlu "§1" také ke growlovanému vokálu (11.08.2024 11:48)
- Zaprášenosti: Genesis - The Lamb Lies Down on Broadway: Půl století rockové opery (04.08.2024 08:00)
- Hudba v tisku: Objemná publikace "Všechny písně" se noří do nejtajemnějších hlubin hudby Pink Floyd (24.07.2024 13:00)

ALBUM TÝDNE 06/2025

The Vices
Before It Might Be Gone

Nizozemská indierocková formace The Vices zůstává pro podstatnou část českého publika stále velká neznámá. Skvadru, která v roce 2021 vydala své debutové album "Looking For Faces", poznají jen ti opravdoví fajnšmekři. Jak si skupina vede se svým novým počinem "Before It Might Be Gone"?

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 19.02.
Saxon (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 21.02.
Ericdoa (US) (Rock Café, Praha)
So 22.02.
Bullet For My Valentine (UK) + Trivium (US) (Forum Karlín, Praha)
Ne 23.02.
Cyndi Lauper (US) (O2 arena, Praha)
Čt 27.02.
Loreen (SWE) (Roxy, Praha)
Čt 27.02.
JJ Grey & Mofro (US) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 28.02.
Kiasmos (ISL) (SaSaZu, Praha)
Út 04.03.
Dean Lewis (AUS) (Forum Karlín, Praha)
Út 04.03.
Animals As Leaders (US) / Night Verses (US) (Roxy, Praha)
St 05.03.
Alex Warren (US) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík Justin Bieber The Prodigy Prince Lady Gaga Beyoncé Lucie Vondráčková Kabát The Weeknd Pink Floyd Queen Madonna Mirai Taylor Swift Coldplay Linkin Park Viktor Sheen Vypsaná fiXa Karel Gott Lucie
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2025 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe