Karel Kryl byl (a je stále i po svém předčasném úmrtí) bez debaty jedním z nejlepších písničkářů u nás vůbec. S jeho dnes třetinu století starým debutem jsem se poprvé setkal někdy ve třinácti letech. Ne všemu jsem tehdy rozuměl - Kryl jak známo používal hodně bohatou slovní zásobu - ale pamatuji si, že už tehdy mě poměrně silně oslovila. Ty písničky mají totiž všechno - silné hudební nápady i sílu vyznění jako takovou, jasně zformulované a otevřeně vyřčené názory a k tomu všemu i úsporný doprovod, který nenarušuje jejich geniální jednoduchost. A napsat nápaditou, jednoduchou, ale zároveň ne hloupou a vlezlou písničku je i dnes pořád to úplně nejtěžší. Mnoho lidí má totiž Kryla stále jen za názorového proklamátora, ale ne každý si uvědomuje, jak - a to ani trochu nepřeháním - velký hitmaker to byl. Na reedici jeho první desky si to můžeme znovu ověřit.

Kryl byl o něco starší než většina protagonistů písničkářského boomu konce šedesátých let (Hutka, Veit, Kalandra, Merta nebo Paleček a Janík), a tak v době svého debutu v roce 1969 měl za sebou několik let psaní písniček a měl už tak z čeho vybírat. Navíc tahle deska byla sestavena z již pořízených rozhlasových nahrávek Jiřím Černým a sám Kryl výběr už jen posvětil, takže se do výsledné podoby otiskl i odstup další osoby, který pochopitelně věci vždy prospěje. Čili není divu, že slabá místa ne, že se špatně hledají, ale že tam prostě nejsou.

Deska je tématicky pestrá a představuje širokou autorovu všestrannost - vedle charakteristických rebelských proklamací nelze přeslechnout poetické skvosty ("Salome") i mrazivé reflexe reality ("Důchodce"). Převažující protest-songy, které svého autora asi proslavily nejvíc, jsou pak geniální svou otevřenou upřímností, odvážným pojmenováním toho, co mnozí ostatní vidí, ale bojí se na to jen pomyslet a hlavně promítnutými zkušenostmi. A ty byly - jak se lze dočíst v Černého průvodním slovu - na Krylových tehdejších pětadvacet let až překvapivě bohaté. Zajímavé je uvědomit si nejen nadčasovost, ale hlavně předvídavost těch písní - kolik lidí dnes ví, že jich většinu autor napsal ještě před srpnem 1968? Jen pozdější sarkastický humor se slovními hříčkami, který mnohé tak irituje, na téhle desce ještě chybí.

Co ještě o téhle desce říci, když už to všichni udělali dříve a často lépe? "Krylova deska si s sebou přinesla na svět hned tři jistiny - aktuálnost, téměř filosofickou analýzu kořenů oné reality, jež nás dnes svírá bratrským objetím, a posléze i překvapivě nadějnou hudební inspiraci," napsal už v roce 1969 v Melodii J. Kotek a mnoho dalších superlativů vyšlo u příležitosti každé z několika pozdějších reedic. Většina z toho platí beze změny dodnes. Tentokrát je navíc jen digitální remastering a poslechem další ujištění, že vedle názorů z recenzí nestárne ani objekt jejich zájmu. Prostě nadčasová deska. Když už by maximální hodnocení nemělo dostat podobné dílo, tak které?

CD pro recenzi poskytlo vydavatelství Sony Music / Bonton.

Album: Karel Kryl - Bratříčku, zavírej vrátka
Hodnocení: 10/10
Celkový čas: 45:21
Skladby: Bratříčku, zavírej vrátka, Král a klaun, Salome, Veličenstvo kat, Důchodce, Anděl, Morituri te salutant, Pieta, Podivná ruleta, Znamení doby, Píseň Neznámého vojína, Nevidomá dívka, Jeřabiny, Pasážová revolta