Metallica se do České republiky vrací ráda a pravidelně. V průměru u nás Američané hrají co 2,3 roku a jejich včerejší koncert u nás byl v pořadí desátý. Je tak dopředu víceméně jasné, že již nemají prakticky čím překvapit. A to se také potvrdilo, i když to rozhodně nebyla žádná nuda; thrashmetaloví titáni vystavili na odiv prakticky jen ty nejpopulárnější kusy ze svého repertoáru, přičemž šlo o průřez tvorbou z téměř čtyřicetileté kariéry souboru. Do setlistu tak zařadili minimálně jednu skladbu z každého ze svých deseti alb, ten tak byl pestrý.

Pojďme však věnovat pár řádků také tělesům, které si Metallica s sebou na své "WorldWired Tour" přivezla tentokrát. Prvního předskokana večera, norskou formaci Bokassa, autor článku bohužel nezachytil, a hodnocení tedy vynechává. Druhým aktérem byla tajuplná švédská senzace Ghost. A nutno složit poklonu, jelikož uskupení kolem ďábelsky geniálního hudebníka a frontmana Tobiase Forgeho předvedlo fantastický výkon. Velmi precizně odehranou show korunoval vynikající zvuk, takže kapelu bylo vyloženě radost poslouchat. Množství podkladových vrstev navíc doplňovalo živé hudebníky tím způsobem, že Ghost zněli přesně jako na svých studiových počinech.

Jejich profesionalita byla ve všech ohledech neuvěřitelná do té míry, až bylo škoda, že museli stage po hodině vyklidit. Do Česka (konkrétně do arény O2 universum) se nicméně vrátí v prosinci se samostatným koncertem, což je jedině dobře, jelikož v neděli byli zatraceně dobří.

Samotná Metallica otevřela svůj set písní "Hardwired" z posledního alba "Hardwired... To Self-Destruct", kterému přirozeně věnovala značnou pozornost. V tomto ohledu bylo možná jen trochu škoda, že namísto "Here Comes Revenge", jež hodně zapadla, nezazněla napříiklad skvělá "Atlas, Rise!". Osvěžující byla naopak druhá v pořadí "The Memory Remains" nebo "Frantic" z desky "St. Anger". Jinak se žádné výrazné překvapení nekonalo. Tedy až na jedno. Pravděpodobně nikdo nevěřil tomu, že se do playlistu největší skupiny na světě i tentokrát bizarně infiltruje Ivan Mládek a jeho "Jožin z bažin". Pokud se podivujete tomu, co právě čtete, věřte, že nejde o žádný vtip - tahle banda s sebou takto vozí nejrůznější národní klenoty určené vždy danému lokálnímu publiku již řadu let. A pro Česko zvolila "Jožina".

Jedná se vlastně o velmi inovativní a působivý model, kterým lze takto i ve velmi pokročilé fázi kariéry formace takové velikosti publikum překvapit a který by se mohly pokusit převzít i jiné globální kapely, aby fanouškům nabídly něco skutečně nezapomenutelného. Přesto však doufáme, že trápení s "Jožinem" příště už nezazní.

A jaký byl celkový výkon? Poměrně dobrý, muzikantům nelze ani v nejmenším nic vyčíst. Přejdeme-li tedy nepřesnou hru bubeníka Larse Ulricha, ale na tu jsme si u něj už zvykli. Zvukově byl koncert přijatelný a velkým přínosem bylo i dobré rozpoložení jednotlivých členů - James Hetfield měl pochopitelně jako frontman několik poměrně uvěřitelných děkovných projevů. Dalším aspektem byla pak vizuální stránka - prakticky celé mamutí pódium tvořilo zároveň jednu obrovskou obrazovku. Do toho připočítejme pyrotechniku a množství silných laserů.

De-facto je to ostatně jediná oblast, jak může Metallica vlastní vystoupení i nadále posouvat, protože všechny staré triky jsou už bohužel ohrané. Není to tím, že by skupina své songy neuměla podat, ale zkrátka faktem, že i navzdory nesmrtelným kytarovým riffům, které psaly historii hudby, známe kompozice dnes až příliš dobře na to, aby nás po letech stále ohromovaly stejnou měrou. Takže i když je hlavní motiv skladeb jako "Sad But True" či "Enter Sandman" něco tak zcela nedotknutelného a natolik dobře vymyšleného, že to funguje nadčasově, působí ve výsledku již trochu omšele a doslova včerejším dojmem.

Éra, která Hetfieldovu partu zformovala, je již nenávratně pryč a jejímu novému materiálu chybí větší prvek překvapení. To, že je možné vymyslet něco retrospektivního v novém a zábavném kontextu, veteránům názorně předvedli jejich kolegové z Ghost. Zároveň je však jasné, že Metallica umí psát dechberoucí riffy pořád. Doufejme proto, že jí to ještě nějakou dobu vydrží, protože i nadále zůstává vynikající a unikátní kapelou. Vlastně jedinou svého druhu. Nemusí už nikomu nic dokazovat. V Praze zahrála objektivně dobrý, dosti solidní koncert, i přesto, že některé její skladby už nejsou zákonitě aktuální.