Jamiroquai dosáhli uměleckého i komerčního vrcholu s kolekcí "Travelling Without Moving", tedy již před třiadvaceti lety. Od té doby prošli vývojem, a tvorba (i kvůli personálním změnám ve skupině) odbočila poměrně jiným směrem. Hudební žánry, které tahle kapela prosazovala a hrála, se v České republice obecně nijak masivně neujaly, proto je celkem s podivem, že samotná britská formace u nás svého času populární byla.

Návštěvnost sobotního večera v O2 areně onomu spojení "svého času" odpovídala. Horní čtvrtá patra zůstala zavřená, mnohá místa na sezení byla volná, o sem tam vyskytujícím se prázdnu na ploše stání ani nemluvě. Přesto to ničemu nevadilo. Jakmile deset minut po jednadvacáté hodině intrem "Automaton" odstartovala více než dvouhodinová show, všichni se začali bezprostředně bavit.

Na frontmanovi je sice už věk znát (postava, absence tanečků kvůli zdravotním problémům), nicméně svým neutuchajícím charismatem bezesporu vdechl život celé show. Koncert by se neobešel ani bez vizuálních vylepšení včetně Jay Kayova svítícího klobouku, který je spjat právě s poslední deskou "Automaton". Menší zklamání nastalo, když dva roky stará nahrávka nedostala včera takový prostor, jaký by si zasloužila. Zazněly pouze energické "Shake It On", "Superfresh" a "Automaton" jako intro.

Na druhou stranu se návštěvníkům dostala porce patnácti víceméně očekávaných skladeb, přičemž každá trvala zhruba deset minut. Hudebníci neúnavně jamovali, publikum se královsky bavilo. Když došlo na poslední položku setlistu "Virtual Insanity", která byla při ostravském festivalu Colours Of Ostrava z nepochopitelných důvodů vyřazena, O2 arena se dostala do výjimečného stavu, kdy se většina příchozích vzdala svého mobilního zařízení. Poselství Jamiroquai má tedy stále vliv!