Dycky Deaf Havana!

"Ritual" je nejhorší deska, jakou zatím Deaf Havana vydali. To je začátek článku, co? Už jste naštvaní? Možná, že ano. Pokud ale kapelu znáte déle, je dost pravděpodobné, že budete s tímto tvrzením souhlasit. Pátá studiovka totiž formaci zastihla v době, kdy se rozhodla, že už má malých klubů po krk a bude se cpát do mainstreamu. Kytary šly do pozadí, elektronika do popředí a dopadlo to přesně tak špatně, jako už mnohokrát předtím jinde. Rockeři jsou naštvaní a oprávněně kapelu obviňují z vypočítavosti, pro popaře je to zase pořád příliš špinavé, do Kodaline a Bastille mají daleko. A jelikož spokojen je málokdo, efekt je přesně opačný. Takže zatímco v minulosti jsme se na ně mohli jít podívat do Lucerna Music Baru, kde supportovali You Me At Six, nebo do Rock Café, kde je pohřbil zvukař, tentokrát zamířili do klubu, který je ještě menší. Café V lese.

Žižkovský podnik má naneštěstí do ideálního koncertního prostoru daleko - pódium je tak nízko, že i když máte bezmála dva metry, budete rádi, když ze zadních řad uvidíte alespoň hlavy muzikantů. Zvukový aparát by také mohl hrát silněji - kytary neútočily na komoru tolik, jak by teoreticky mohly, a backvokály kytaristy Matthewa Veck-Gilodiho nebyly slyšet skoro vůbec. Navíc bylo vyprodáno, takže horko k padnutí.

Deaf Havana ale hráli jen hodinu. Mnoho písniček tak nestihli, naštěstí mezi nimi ale novinek mnoho nebylo. A ano, ani ve chvíli, kdy nemocný frontman James Veck-Gilodi, z něhož lil pot, sundal kytaru a jen s mikrofonem zkoušel publiku prodat čerstvé kusy typu "Holy" či "Worship", nefungovalo to. Výjimku tvořila pouze skladba "Sinner", kterou si diváci, mezi nimiž jste mohli potkat i členy Wild Tides, No Distance Paradise či někdejší předskokany We On The Moon, zazpívali spolu s ním.

To starší věci, to byla jiná paráda. Kdybyste si někdy koupili Ford Mustang a chtěli se s ním projet po Route 66, nezapomeňte si k tomu jako soundtrack pustit song "Mildred". Ten refrén! Ty kytary! Fantazie!

Podobně nadšené emoce vyvolávaly ale i další kousky v setlistu. Například "Trigger", "Fever" nebo akustickou, ale i elektrickou kytarou doprovázená balada "Happiness", pro mnohé vrchol večera. Emoce stříkaly. Lidi se radovali. Uteklo to. Ale snad se zase vrátí. Už kvůli těm starším hitům.