Brněnské Květy jsou jednou z nejpracovitějších kapel vůbec. V loňském roce vydaly hned dvě skvělá alba "Komik do půl osmé" a "Spí vánoční pták", každou chvíli mají svou píseň na nějaké kompilaci či trubute výběru. Její členové vydávají sólové desky a věnují se dalším projektům. A právě jedním z nich je i ten aktuální YM. Každý z trojice muzikantů si zvolil žánr a v tom připravil repertoár na celou kolekci. Právě vycházejí první dvě - Kyšperského country nahrávka "Lorenzovi hoši" a Pilgrova electropopový počin "Japonec" (recenze bude následovat).

Kyšperského dítě "Lorenzovi hoši" voní po kouři a jehličí, pracuje s klasickými countryovými atributy, tématy i nástroji. Takže tu dominují akustické kytary, banjo, basa a foukací harmonika. Hostuje tu Petr Uvira (Ladě) na steel guitar a cigar guitar. Martin Kyšperský jako by (a zřejmě asi fakt jo) kdysi vyrůstal na skupinách, jako byli Máci nebo Hop Trop nebo Wabi Daněk či Ryvola, jako by si rád užíval tu romantiku trampingu, protože tohle všechno na té desce je.

V textech tak najdete odkazy ke klasikám typu "Balíček karet", jsou vesměs přímočařejší než na řadovkách Květů a pracuje se tu s těmi nejtypičtějšími country artefakty. Jsou tu indiáni, šípy (i když za těmi jedovatými šípy, na které si dává Kyšperský pozor, je i něco víc než jen náboje od indiánů), romantika kriminálu a psanců, hrdinové proti své vůli, kamioňáci. To vše prorůstá slovními obraty a přirovnáními jako "voda ostrá jako nůž a chladná jako vrah". Kapela jako by otevřela usárnu plnou countryových klišé, ale ty pak strašně dobře - vtipně a s nadsázkou, ale i pokorou - přebrala a zpracovala tak, aby se ten celtovej přístřešek nerozpadl. Funguje to znamenitě, nikdo se tu kotlíkářům nevysmívá, naopak je znát respekt, který k nim muzikanti mají.

Ale i přesto nejsou "Lorenzovi hoši" jen sbírka nějakých prvoplánových písniček o tom, jak někdo poskládal kříže z kamení. Celou deskou se jako kouř z dohořívajícího táboráku nese téma stárnutí a téma odcházení. Takže tu jsou všechny ty "sladké vůně tlení", "hlína bubnující do rakve", nedostatečné hlídání strážnými anděly nebo odkaz k tomu, jak "mí nejlepší kamarádi teď leží na kopcích".

"Lorenzovi hoši" vycházejí digitálně a na vinylu. Ten doplňuje ještě čtyřpísňové EP, které pořád patří do toho country světa, textově je ale mnohem blíže klasickým skladbám Květů a je i intimnější. Už to není tak přímočaré a zdá se být i o kus osobnější, ať už "Garáž" o pocitu odcizení nebo tragická "Odjel jsem do země bohatých" o jedné velké životní ráně.

Je až překvapivé, jak hladce a přirozeně zní tenhle květnatý levoboček. Jak to funguje a zapadá do sebe, což u podobných bokovek nebývá úplně zvykem. YM jsou prostě jen dalším možným pohledem na Květy, vybočujícím podobně (ale jinak, rozumíme si) jako album "V čajové konvici". Je z něj cítit radost ze hraní (si) i radost, že si něco takového (což klidně mohl být dávný klukovský sen) mohli splnit.

Projekt YM právě vyjíždí na šňůru, najít si je můžete na těchto koncertech: 6. 12. Brno - Kabinet MÚZ, 7. 12. Ostrava - Absintový klub Les, 11. 12. Olomouc - Kratochvíle, 12. 12. Praha - Café v lese, 13. 12. Plzeň - Anděl music bar Plzeň, 14. 12. Pardubice - Divadlo 29.