Novinka "Pray For The Wicked" vydaná tři roky po povedeném předchůdci "Death Of A Bachelor", se kterým se Brendon Urie po několika méně povedených pokusech vrátil do první ligy, je opět hudebně odlišná. Bombastičnost minulé desky nahradila popová přímočarost, jednodušší skladba písní, tanečnější feeling a zejména jasné hitové parametry, které zdobí takřka každou stopu na albu.

Zatímco úvodní "(Fuck A) Silver Lining" je spíš fádní rádiovou jednohubkou, ze které podbízivost čouhá z každého tónu, druhá pecka "Say Amen (Saturday Night)" už nese tradiční znaky Urieho rukopisu zakomponovaného do rafinovaně přívětivého disco popu. Skladba je hitová, taneční a přitom vůbec ne hloupá nebo prvoplánová. Nápadité aranže, bohatý zvuk i fantastická práce s gradací a dramaturgií včetně kouzelného falzetu na konci dělají z prvního singlu největší hit desky i jednu z nejlepších písní Panic! At The Disco vůbec. Na úspěšnou spolupráci z minulého nahrávání navazuje Urie i tentokrát spoluprací s producentem Jakem Sinclairem, který skladbám dodal pestrý křišťálový zvuk, jaký k úspěšnému popovému albu patří. Práce na nahrávání probíhala rovněž podobně. Na tvorbě se podílel celý zástup doprovodných hudebníků, techniků a pomocných producentů. Výsledkem je povedená deska s mnoha silnými momenty, hodná jména Panic! At The Disco.