Americká čtveřice Trivium začala svou úspěšnou dráhu jako velmi mladá a i díky tomu má za sebou už osm studiových alb, přičemž průměrný věk členů kapely je stále jen kolem třiceti let. Po několika posledních deskách, kde se tak trochu hledali, vydali loni metalový monolit "The Sin And The Sentence", na kterém se i díky nové bubenické posile Alexi Bentovi vrátili k formě a ideálně naředěnému koktejlu techniky, tvrdosti a melodií jako na svých nejlepších deskách "Ascendancy" a "Shogun", kterým novinka kvalitativně šlape na paty. I proto byla řada fans zvědavá, jak kapela přenese svou fazonku do živého koncertu.

Večer přesně úderem sedmé odstartovali předskakující Venom Prison. Ti se vytasili se sympaticky retro dřevním death/black metalem (čili žádný deathcore plný breakdownů), nicméně tato neotesanost spolu s prvotřídním blackovým ječákem zpěváka byly na jejich show asi nejzajímavější. Skladatelsky nebylo o co stát, ale možná je to i tím, že autor reportáže tomuto žánru úplně neholduje.

O následujících Power Trip se nadšeně mluví jako nadějích thrash metalu, a tak byl leckdo zvědavý, co předvedou naživo. Žádná revoluce z toho nebude, ale dobře odvedené řemeslo rozhodně ano. I tato parta sází na současný hlad po retru, a tak jak zvukem obou nahrávek, který zní jako ze sklepa, tak hudebně i koncertním outfitem dává jasně na srozuměnou, že se tady adoruje přelom 80. a 90. let.

Jasné inspirační vzory v Panteře (zatěžkané pasáže) a Slayer (agresivní kvapíky), prostě ten pravý pure american redneck metal v nejlepším slova smyslu (aby ne, pánové pochází z Texasu). Vrcholem pak bylo původně černé Obituary tričko frontmana, aktuálně zosobňující okřídlených "Padesát odstínů šedi", s dírou v podpaží a tour dates na zádech z časů výše jmenovaných. To se jen tak nevidí.

Hlavní hvězdy večera odpálily svou devadesátiminutovou show titulní skladbou z mimořádně podařené novinky a až do konce se nezastavily. Nový bubeník Alex Bent držel taktovku pevně v rukou a jeho sypačky a chirurgicky přesné dvojkopákové kulomety jasně dirigovaly tempo koncertu. Dobře naladěný a komunikativní frontman Matt Heafy se po letech opět na koncertech nešetří a nepřenechává řvané pasáže kytaristovi Coreymu, což opět navozuje vzpomínky minulých let na první období kapely.

Věrné publikum složené jak z mladých fandů metalcoru, tak starších milovníků původního heavy a thrash metalu, mu oddaně zobalo z ruky a bylo potěšující vidět, jak se u něj nová deska rychle adaptovala a příznivci ji i na koncertech staví jako rovnocennou starší tvorbě.

Všechny, kdo kapelu neviděl poprvé, jistě potěšil výrazně obměněný setlist, o kterém mohli dokonce do jisté míry rozhodnout i fanoušci v hlasování na internetu. To spolu se štědrým zastoupením novinky zaručovalo nestereotypnost show i dlouholetým fans. Snad kromě v Roxy tradičně horšího zvuku a ne úplně dobrému výběru supportů tak večeru není moc co vytnout. Na Trivium se zkrátka vyplatí zajít i opakovaně.