Máme za sebou bezesporu nejočekávanější metalový koncert roku. Když se totiž v roce 2003 rozpadla legendární americká úderka Pantera a její členové se rozhádali na dva nesmiřitelné tábory, případný reunion se zdál zcela nemyslitelný. A když o rok později přímo na koncertě nástupnické formace Damageplan zastřelil jeden šílenec kytaristu Dimebaga Darrella, vypadalo to na definitivní tečku za nadějemi na znovusjednocení sestavy.

Občas se sice objevily zkazky o návratu skupiny s kytaristou Zakkem Wyldem, ale předčasné úmrtí bubeníka Vinnieho Paula před pěti lety definitivně pohřbilo všechny naděje na to, že mladší ročníky někde uvidí Panteru naživo. Naštěstí jen zdánlivě. Občas se totiž dějí zázraky. Možná právě až smrt druhého z bratrů zmobilizovala zbývající půlku sestavy a definitivně přemluvila jistě nahlodaného Zakka Wylda k oficiálnímu obnovení Pantery, která vyrazila na turné. A díkybohu se dočkali i čeští fanoušci.

Program odstartovala v sedm hodin formace Elegant Weapons. Po většinu setu naprosto průměrný power metal vůbec ničím nezaujal a takováto partička byla snad až nehodná sváteční aury večera. Až v posledních dvou solidních skladbách se žánrově posunula do houpavějšího skoro až southern metalu, a vzdala tak hold hlavní hvězdě.

U té byla očekávání značná, naštěstí už během úvodních skladeb bylo jasné, že texaská šelma je prostě nezničitelná a že tohle bude nálož jako řemen. Setlist přinesl celkem reprezentativní průřez diskografií s tím, že trošku přidáno dostaly pozdní desky kapely, na nichž byl slyšet větší vliv Phila Anselma na syrovost a brutalitu v neprospěch melodičnosti klasického hard rocku, kterou do hudby formace přinášeli právě oba zesnulí bratři. Těm je ostatně věnováno celé turné a nejdojemnější vzpomínka přišla během slavné komorní předělávky Black Sabbath "Planet Caravan", během níž byly ústředím celé scény projekce vzpomínek na bratry Abbottovy vybrané z legendárního DVD kapely "3 Vulgar Videos From Hell". Díky velkoplošným obrazovkám si detaily na všechny čtyři muzikanty užili i v zadních částech O2 areny a nechyběly ani obligátní ohně.

Na závěr pár slov ke každému z muzikantů. Phil Anselmo neztratil nic ze svého hlasového rejstříku, byl ostrý jako rašple a charisma měl na rozdávání. Rex Brown se svou basou spolehlivě tvrdil muziku, která šlapala stejně jako rytmika v podání bubeníka Anthrax Charlieho Benanta. Ten se dokonce snažil co nejvíce napodobit specifické nazvučení nahalovaných bicích a útlého zvuku kopáku, díky nimž Panteru bezpečně poznáte. Stejně tak se laděním i typickým véčkovým tvarem kytary také Zakk Wylde věrně přibližoval svému zesnulému kamarádovi Dimebagovi. Opět navíc dokázal, že patří mezi největší rockové kytaristy historie a právě angažmá v Panteře by mohlo být vhodným pokračováním jeho kariéry na těch největších akcích poté, co Ozzy Osbourne už odešel do hudebního důchodu.

Jediným kazem večera tak byl otřesný zvuk, ale s tím jsem po dvou show Slipknot na tomtéž místě do O2 areny už přicházel. Tam prostě nejde dobře nazvučit tvrdý metal. Ani to však nebránilo věrným fanouškům, kteří na skupině v devadesátkách vyrostli, vytvořit naprosto fantastickou atmosféru kotle až ke zvukaři i na tribunách. Ty navíc byly až na úplně nevyšší patra až překvapivě hustě zaplněné.

Obavy, jestli si pořadatelé s Panterou v O2 areně neukousli až moc velké sousto, se tak naštěstí nenaplnily. Byl to zkrátka sváteční večer plný nostalgie a nadčasového groove metalu, který svou zemitostí, tíhou a intenzitou sype i dnes omítku ze zdí.