Pavel Dobeš v úplně jiné souvislosti zpívá "nejde mi to do kebule". Co se týče jeho výběrového alba "Zum zum zum", musím říct, že ušima leze do kebule výborně. Bez kocoviny a všech vedlejších následků si můžete vychunat jednu z nejvýraznějších postav naší folkové scény.
9/10
Pavel Dobeš - Zum zum zum
Celkový čas: 73:27
Skladby: Skupinové foto, Pašáci jdou do světa, Jarmila, Pražce, Něco o lásce, Nashville, Puerto Montt, K svátku, Jumbo Jet, Víte vono holky, Zpátky do trenek, St. Loučka Blues, Krtci, Na Pranýři, O Pilníku Svidříku Vénovi a Hedvice, To tedy ne, Hrušky, Bleděmodře, Ostrava je zakouřené město, Pecky v čokoládě, Zum zum I, Zum zum II
Vydavatel: EMI
Je to vlastně správná shoda okolností - sedím ve vlaku do Ostravy a přemýšlým, jak obhájit velmi vysokou známku pro místní osobnost - Pavla Dobeše. Svéráznému písničkáři totiž s poměrně krátkým časovým odstupem vychází už druhá kompilace dosavadní tvorby. Je to pravděpodobně snaha zakrýt nedostatek aktivity v posledních letech. Poslední "řadové" album, tedy coververze písní Pepy Streichela "K svátku", mělo do plnohodnotné autorské desky daleko.
Výběr dvaadvaceti skladeb "Zum zum zum" skoro nezavadí o předrevoluční songy s politickým podtextem, přestože Dobeš měl velký podíl na vytvoření revoluční nálady a i nyní je politicky aktivní - jako nestraník v Ostravě neuspěšně kandidoval na senátora. O to více prostoru mohlo být věnováno té křehčí části tvorby. Dobeše jako baviče, alespoň díky "Jarmile", předpokládám, každý zná. Proto bych se raději věnoval výtvorům té zranitelnější části Pavlovy osobnosti. Je to jako spouštět se do uhelného dolu. Čím hlouběji jste, tím je tepleji. Jen místo Zemského jádra hřeje autorovo srdce stejné velikosti. Klišé jako hrom, které ovšem vystihuje moudrost a důvěryhodnost, které Pavel skrz své písně vyzařuje. Jeho skladby prostě mají sílu k rozesmátí, dojetí, zamyšlení, čemukoli, co si zamane. "O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice" znám nazpamět, přesto jsem se přistihl, jak mi při jejím poslechu zvlhly oči. Nejspíš jsem měkkota, ale tohle se mi zrovna běžně nestává. V tomto případě hrála velkou roli i hudba, Dobešovou nejsilnější zbraní jsou ale texty. S kalibrem, který by museli jiní za sebou vozit, si Pavel pohrává v jedné ruce. Přístupný a přesto nikdy laciný humor s občasnou výpomocí ostravského nářečí je pro něj přirozenou součástí projevu. Lehce prosakuje i do lyrických textů, jež ještě více zlidšťuje, zjemňuje a především spolehlivě zabraňuje hloupé sentimentalitě. Přichází na pomoc, aby odlehčil i ta nejvážnější témata, příkladem nechť jsou je popis smrti traktoristy Šulce z balady "Na Pranýři".
"Je to, jako když vám pole před traktorem někam uhne a pluh nemůže brázdu zachytit..."
Netušíte, jak se teď musím ovládat, abych ze sebe nezačal chrlit kvanta úryvků, které se mi obrovskou rychlostí vybavují. Nekladu si ovšem za cíl vás pobavit, ale přesvědčit k poslechu jakékoliv desky jejich tvůrce. A právě "Zum zum zum" může být ideálním krokem. Příšerným obalem se nesmíte nechat odradit. Přestože deska nese podtitul "Patnáctiletý výběr", obsahuje i skladby ze začátku osmdesátých let (vydaných až na záznamu koncertu z roku 1993 "Pavel Dobeš Live") a zachycuje tedy všechna období jednou možná čítankového písničkáře.