Právě ti vyšlo nové EP "Recorded Live In Bratislava", které vznikalo v podobném duchu jako album "Growing Pains". Za jakých okolností se to takto vlastně seběhlo?

Dá se říci, že náhodně. (smích) Hledal jsem možnosti, jak točit něco nového. Po poslední desce jsem chtěl dělat něco více živého a pak mě zničehonic oslovil jeden hudební fanoušek z Bratislavy (za celým projektem stojí Ižďo Ižďinský, Martin Sillay a Robert Pospis, pozn. autora), že má v hlavě nějaký projekt "Live Session". Že se bude točit pět kapel z pěti zemí střední Evropy a vydají pět épéček. On to měl vymyšlené společně s jedním studiem. Byl jsem se podívat na ten prostor a potkat lidi, kteří to měli nahrávat. Líbilo se mi všechno, tak jsem se rozhodl do toho jít. Sessions se budou jmenovat "Supernova Sessions". Kolik jich ve finále bude, nevím, já byl první.

Natáčelo se v prostředí starého televizního studia. Ovlivnila tě nějak atmosféra toho místa?

Určitě. Celá Slovenská televízia je trochu smutný, obrovský a prázdný barák, ale samotné studio je fantastické. Kluci z Real Music House sice museli přinést vlastní věci, protože v tom studiu už není nic, ale akusticky je to nádherný prostor a byla tam radost hrát. Já jsem se vrátil z britské tour a všichni jsme se setkali až na místě. Měl jsem i prvních pár písniček vybraných, pak mám tušení, že ta místnost si taky vybrala pár svých. Sama místnost a taky způsob, jakým jsme to vlastně natáčeli. Když člověk vše dělá úplně naživo, hraje a cítí to trochu jinak, si myslím.

Celému épéčku dávají tvář i použité dechy. Osian Roberts je třeba zaranžoval pro "Thrift Store Angel". Na minulé desce "Until The Sky Bends Down" byly hojně smyčce. Je to další vývojová fáze tvé tvorby?

Já nevím, jestli se to dá nazvat vývojem. Vždy jsem ale měl touhu a potřebu používat dechy. Miluju třeba zvuk The Band v jejich skladbě "Don't Do It", ale nepatří to do každé písničky. Smyčce spíše seděly na "Until The Sky Bends Down", těmto novým písním sluší prostě něco jiného.

Tak sám jsi kdysi hrával na saxofon, tak třeba to je i určité uzavření kruhu...?

(smích) To určitě. Vždy jsem k tomu měl blízko. Jen doufám, že ten kruh ještě není úplně uzavřený.

Pak jsem si všiml, že na "Recorded Live In Bratislava" jsou i texty básníka Paula McMahona ("Sunlight Of My Heart" a "Don't Close Your Eyes"). Kde jsi je objevil a proč zrovna ony?

Paula znám hodně dlouho, je to můj kamarád, ale vidíme se jen občas, jednou do roka, možná i méně. On je výborný básník, dramaturg a taky super parťák na pivo. A když jsme spolu cestovali před zhruba dvěma roky, hodně jsme diskutovali o textech, básnících a samotných slovech. Já jsem v té době měl dost hotových melodií a k nim nějaké pocity, které jsem jimi chtěl vyjádřit, ale měl jsem nějaký vnitřní blok. Tak jsem zkusil oslovit Paula. Přehrál jsem mu melodie a řekl k nim krátký příběh a on na to napsal text. Byla to velmi přirozená a hezká spolupráce. Oba dva jsme takto tvořili poprvé a myslím, že z toho máme pár zajímavých písní. Jsem za to vlastně rád.

"Recorded Live In Bratislava" vyjde i fyzicky, coby speciální edice s vychytaným designem. Prozradíš, na co se můžeme těšit?

Je to design z hlavy Stefana Osciatka (on už pro mě vytvořil grafický design pro "Until The Sky Bends Down", "Voice Memos" nebo plakáty). Bude to limitovaná edice, kde kromě CD budou hlavně další speciální dárky. Myslím, že obal je fakt pěkný, a doufám, že lidi budou potěšení tím, co vše najdou vevnitř.

V mezičase jsi vydal i singl "Lights", v kterém sis vyzkoušel i trochu elektroniky a spolupracoval jsi na něm s Viliamem Bérešem. Je to třeba směr, kterým půjdeš na případném dalším albu?

To teď nedokážu říct se stoprocentní jistotou. "Lights" jsem měl delší dobu v hlavě, ale nevěděl jsem, co s tím. Ona neseděla do konceptu "Until The Sky Bends Down", a dokonce ani nepasovala na nové épéčko, ale chtěl jsem ji dokončit ve studiu a vydat. Vilda je vynikající muzikant a producent a chtěl jsem od něj pomoct s dokončením. Bylo to velmi inspirativní a zábavný. A určitě v tom chceme pokračovat, ale jestli z toho bude celá deska, to nevím. Spíše to vidím tak, že jednou za čas vydáme singl. Je to dost pop, ale v poslední době mě pop hodně baví, tak kdo ví, co z toho nakonec bude.

Tak dobrého popu není nikdy dost. Co tě třeba nyní hudebně nejvíce oslovuje?

Teď je super hudby velké množství. Oslovil mě třeba DJ Shadow se skladbou "Nobody Speak", kde mu hostují Run The Jewels, LCD Soundsystem a "Call The Police" z jejich nový desky "American Dream" nebo "On + Off" Maggie Rogers. Během tour v Německu jsem slyšel hodně dobrý kapely.

To je celkem zajímavá směs několika žánrů. Mě tak napadá, v jednom ze starších rozhovorů jsi zmiňoval, že na doma ti Ježíšek naježil klavír. Jak pokračuje tvá samouka hry na něj?

Ehm. (smích) Já ho používám k psaní písniček, vznikla tak i "Don't Close Your Eyes" a je to pro mne důležitý tool, spíše nářadí než hudební nástroj, ale furt na to hraju mizerně. Ale možná v tom je to kouzlo.

Před sebou máš teď turné po naší vlasti. Budou to koncerty s kapelou, nebo tvá sólo vystoupení?

Všechna budou sólo, tedy kromě Prahy, kde budu mít jednoho speciálního hosta, ale žádná kapela. Teď jsem jel i sólo tour po Anglii, Holandsku a Německu, tak jsem si i říkal, že je čas na sólo hraní i v Čechách a na Moravě. Minulý rok jsem koncertoval převážně s kapelou.

S tím mě napadá, že ročně odehraješ nemalé množství koncertů. Za ty roky ses tady stihl usadit, máš rodinu... Jak toto vše zvládáš? A neztratilo to cestování pro tebe ono určité kouzlo dobrodružství a náhodných setkání po koncertech?

(Na chvíli se odmlčí - rozhovor jsme uskutečnili virtuálně, pozn. autora) Hele, teď jsem byl zrovna kontrolovat děti. (smích) Dělali jsme doteď nějaký domácí úkoly. Já mám štěstí, že moje manželka mě v tomto hodně podporuje. Sice je pravda, že hodně koncertuju, ale když má člověk malé děti, tak si najednou uvědomí, že se toho dá stihnout požehnaně. (smích) Pro mě to určitě neztratilo kouzlo, já mám rád nový místa, kde jsem ještě nehrál. Hlavně ale miluju koncertování, nevím, co bych bez toho vlastně dělal. Prostě ani koncerty ani děti, nic z toho pro mě neztratilo své kouzlo. Stále se mi totiž stává, že se přihodí něco magického a vznikne z toho povedený koncert, kdy je suprové publikum a tyhle krásný momenty se stanou skutečností. A to mi dává energii i inspiraci do nový tvorby.

A v poslední době se ti takto na cestách něco zvláštního přihodilo?

Ono se na cestách stále něco děje. V poslední době si ale čím dál více uvědomuji a obdivuji ty, kteří ty koncerty organizují, a lidi, kteří na ně přijdou, že mi vlastně dávají svůj čas. Přijdou, posadí se nebo postojí, dle toho, jak je ten sál pro ten samotný večer připravený, a celý ten prostor naplní očekáváním a darují ti dvě hodiny svého času. Mam i v tomto obrovské štěstí, že jsou většinou sympatičtí, a fakt z toho všeho čerpám pozitivní nálady. Zároveň vidím i ten svět okolo nás a vidím v něm plno dobrých lidí. Třeba i díky zprávám na Facebooku a tak. Je dobré si sem tam připomenout, že to vše má smysl, a opět vyrazit na cesty.

Když jsi zmínil ten Facebook a jiné sociální sítě, zastáváš názor, že díky nim lidé občas upřednostňují tuto formu komunikace před osobním setkáním, nebo ti ona zkušenost z koncertů toto nepotvrzuje? Že si třeba na Facebooku lidé dovolí říci i věci, které by potom v reálu dotyčnému do očí ani neřekli?

Já si nemyslím, že někdo upřednostňuje to nebo to, ale věřím tomu, že někteří v tomto virtuálním světě napíšou mnohé, i to, co by nikomu neřekli přímo do očí. Na sociální sítě mám svůj názor, je to ale určitě dobrý prostředek pro komunikaci - koneckonců píšeme si teď přes messenger. Ale taky mám z toho občas pocit, že to může rozdělovat společnost čím dál více a lidé pomalu přestanou poslouchat nebo naslouchat druhým. Vše se nedá škatulkovat, nic není jen černé a bílé nebo dobré a zlé, ale to by bylo na delší úvahu.

Vraťme se k hudbě - rýsuje se ti třeba nějaká další filmová spolupráce, že bys po "Lidicích" napsal nějakou doprovodnou muziku?

Spolupráce na celovečerním snímku se zatím nerýsuje. Jen minulý týden jsem shodou okolností dostal nabídku napsat písničku pro nějaký film, který by měl mít premiéru příští rok. A pak budu mít jeden song v polském dramatu, ten by měl mít premiéru už nějak na začátku února, takže zatím jenom sem tam osamocená skladba.

V tomto mě ještě napadá - je nějaký žánr nebo nějaký neobvyklý nejenom hudební projekt, který by sis chtěl vyzkoušet, nebo vysněná spolupráce s někým?

Teď mě takhle rychle nic přímo nenapadá. (smích) Jak jsem již říkal, měl jsem velký štěstí vyzkoušet hodně věcí a různých žánrů. Jsem rád za spolupráci s Vildou Bérešem a že to bude pokračovat, že furt někde hraju. Jsem otevřený vlastně čemukoliv. Ale nic konkrétního teď asi nehledám.