Jedním z nosných témat aktuálního alba "Hiraeth" britského písničkáře žijícího v Čechách Jamese Harriese je touha po domově - ať už pod tímto slovem cítíme jakýkoliv význam. Nové songy (ale nejen je) představil společně se svou kapelou v intimním prostředí Malostranské besedy v Praze.
Live: James Harries
místo: Malostranská beseda, Praha
datum: 12. dubna 2023
setlist: I’m Not Talking To You, Diamond Girl, Before We Were Lovers, Sorry, You Meant Everything To Me, Tell Me What You Have To Lose, Gold, Stranger To Me, Throw My Arms Around The World, Sing It Out, Salvation, You Are Missing From Me, Lonely Dancer, Lights, Reckless Love, Slow Mover, Superstition, Don’t Tell Me How It Ends
Fotogalerie
© Jiří V. Matýsek / musicserver.cz
"To slovo 'hiraeth' je jakoby touha, není to jenom místo, může to být i člověk. Je v tom obsažena i bolest, troška melancholie, žal po domově. Domov, který ani neznáš," popisuje
James Harries v
rozhovoru významy, které může obsahovat onen velšský výraz použitý v titulu alba.
Implicitně je v tom slově i jakýsi dobrý pocit z návratu - nebo příchodu - na místo, kde se člověk cítí dobře, všední chmury zůstávají pro danou chvíli zapomenuty a kde je
tak nějak dobře. Stačilo se jen zasnít, pohupovat se do rytmu a nechat se unášet hudbou. I tak by se dal popsat středeční večer v Malostranské besedě.
© Jiří V. Matýsek / musicserver.cz
Písničky Jamese Harriese jsou osobní, intimní a tohle
krasosmutnění potřebuje to správné prostředí. A to legendární pražská scéna splňuje. Všechno je tu na dosah ruky a emoce mohou proudit oběma směry. Harriesovi v doprovodu trojice muzikantů se podařilo vytvořit skutečně domáckou atmosféru. Takové muzicírování v obýváku, opravdové, nehrané, bezprostřední, s humorem - zákeřné slovo
"křest" (
"Ale vždyť to je zelenina, ne?"), s historkami o kalhotách ze sekáče -, ale zároveň s velkou pokorou.
Křtěná deska
"Hiraeth" zazněla v Besedě prakticky celá, zhruba osmdesátiminutový set pak doplnily kousky ze starších alb, mimo jiné došlo i na hitovou "Salvation". Nové songy se v koncertních úpravách rovněž proměnily. Podání bez smyčců je zbavilo drobného soundtrackového patosu, přibyla další vrstva životnosti a intimní opravdovosti.
© Jiří V. Matýsek / musicserver.cz A těm skladbám to docela prospělo. Zároveň se ukázalo, jak dobře napsané jsou a že unesou i ambientní pojetí, jako přídavková "Don't Tell Me How It Ends". Chvílemi to bylo klasické kytarové písničkářství ("Diamond Girl"), jindy zněla špetka jazzu jen s dominantním kontrabasem ("Gold") nebo elektrickým pianem, slušný bigbít nebo reggae.
Jsou křty velkolepé, se spoustou hostů, s pompou. A pak jsou křty, které se obejdou bez velkých gest. Takový byl i ten, který poslal do světa nahrávku "Hiareth".
James Harries už na ní ukázal, že je ve skvělé formě. Nové písně ale očividně mají prostor, aby dále kvetly a získávaly nové odstíny. Jeho středeční koncert to ukázal na mnoha místech.