shop.musicserver.cz
Metronome Prague - den třetí, Výstaviště, Praha, 24.6.2023

Finále Metronome Prague obstaraly hity M83, Tove Lo nebo White Lies

Vydáno: 25.06.2023 18:53 v sekci Naživo - Jan Trávníček | foto: Honza Průša

Třetí a poslední den, nepočítáme-li zahajovací koncert Davida Kollera, ukončil šestý ročník festivalu Metronome Prague s několika hvězdnými jmény v soupisce. Projděte si s námi v posledním dílu reportáže i naše top pětky toho nejlepšího, co jsme letos na festivalu viděli.

Live: Metronome Prague - den třetí

místo: Výstaviště Praha
datum: 24. června 2023
vystoupili: M83, Holly Humberstone, White Lies, Emily Burns, MYDY, Tove Lo a další
setlist White Lies: Death, Farewell To The Fairground, There Goes Our Love Again, I Don't Want To Go To Mars, Hurt My Heart, Time To Give, Is My Love Enough, Step Outside, To Lose My Life, Trouble In America, Big TV, Morning In LA, Tokyo, Bigger Than Us
Fotogalerie

Řada zejména odpoledne vystupujících účinkujících asi cestou na Výstaviště docela koukala, když viděla, že Pražany v sobotním parnu mnohem více než jejich hudba zaujal souběžně konající se Prague Ice Cream Festival, který se odehrával v těsném sousedství s Metronomem Prague. A zatímco tam se stály fronty na vstupenky, tak třeba taková Annet X koukala do publika s jen pár desítkami hlav.

Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Držitelka ceny Apollo za poměrně povedenou desku "Až budu velká, chci být Aneta Charitonova" s sebou měla jen DJe a její představení bylo spíše takovým civilním, klidným rapováním s občasným kroucením boky, mizernou výslovností písmena "L" a dáváním důrazu na jiné slabiky, než by to mělo správně česky znít. Scházel tomu wow efekt.

Jestli to performerka s česko-ruskými kořeny jednou dotáhne do fáze, kdy bude mít i propracované kostýmy, tanečníky, živou kapelu a další hvězdné propriety, tak jedině dobře, prozatím ale spíše může zapůsobit na mladé slečny v publiku, které si po takovém koncertě řeknou: "Tohle přece zvládnu taky!" a začnou to zkoušet. Což koneckonců není špatný výsledek.

Top 5 vystoupení podle Honzy Průši

1. Jana Kirschner (absolutní muzikálnost a schopnost dát do toho vše, brečel jsem, fakt)
2. Sir Chloe (malá kapela a malá scéna a tolik charismatu a energie, bylo to jako být na Nirvaně v roce 1988)
3. White Lies (rozjeli to a nezastavili se, nejzábavnější headliner a moc milej setlist)
4. Tolstoys (pestrost a barevnost a nejcharismatičtější kytaristka na světě)
5. David Koller (umí se obklopit skvělými muzikanty, parádní setlist, rozezpíval úplně všechny včetně zvukaře)

Rozhovor s White Lies konaný v jednom z pavilonů byl k účastníkům jejich formátu až nedůstojný. Diváků na půlhodinové interview v angličtině přišlo všehovšudy tak dvacet a moderátor se střelil do nohy hned první otázkou. To když se skupiny, která v našich končinách koncertuje od samého počátku své kariéry, zeptal, jestli je v Praze poprvé. A aby ukázal, jak moc se nepřipravil, tak hned jako druhou otázku vypálil dotaz, kdy tedy v Praze byli naposledy.

A zatímco britské trio trpělivě a se správnou českou výslovností odpovídalo, že má rádo koncerty v našem Lucerna Music Baru a na pivo chodí do Lokálu, moderátor mu místo pořádných otázek pořád jenom podkuřoval, případě se chvástal, že s producenty, s nimiž muzikanti nahrávali svá alba, se prý zná taky. Z rozhovoru, ve kterém se počítadlo facepalmů regulérně splašilo a během kterého si frontman zcela otevřeně zívl, tak šlo vytáhnout snad jen dvě zajímavé informace, které se na Wikipedii nedočtete.

Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Tou první je, že producent Alan Moulder patří k lidem, kteří si neberou servítky, a klidně vám jako skupině řekne, že cokoliv, co jste zatím vytvořili, "jsou totální sračky, které je potřeba předělat". A pak je skutečně pomůže přetvořit v hodnotnější hudbu, kterou i takoví kreativní nerdi, za které se White Lies sami označili, musejí zpětně docenit.

Druhá zajímavost spočívá v tom, že z nějakého záhadného důvodu se zpovídané formaci extrémně dobře daří v Mexiku, tedy v zemi, která by vás asi na první dobrou nenapadla. Dlouhodobě tam prý má největší koncerty z celého světového turné.

Nechtěnou třetí zajímavost vytvořila až situace po oficiálním rozhovoru, kdy se moderátor při východu z pavilonu snažil ještě s bandem konverzovat, a zatímco basák s bubeníkem ještě zdvořile odpovídali, zpěvák Harry McVeigh přidal do tempa, aby se zbytku osazenstva vzdálil a bez většího zájmu o okolní dění se do sebe pokusil dostat co nejvíc svého oblíbeného nikotinu. Možná že právě proto mu to posledně v LMB tolik nezpívalo.

Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Fontána stage je místo, kde by se podobně jako v přilehlých plechových pavilonech koncerty konat neměly. Nikdy. Akustika je v okolí Křižíkovy fontány příšerná a je úplně jedno, jestli jsou na jevišti drum'n'bassoví Camo & Krooked, jako tomu bylo po pandemickém rozvolnění, pop-rockeři typu Mig 21, nebo klidně jen moderátoři a jejich hosté, které tam bylo možné sledovat na nedávných automobilových slavnostech Legendy. Zvuk se tady tříští na všechny směry a užít si tu vlastně cokoliv lze jen s velkou dávkou tolerance a sebezapření.

A poznal to i James Harries, kterému v "Salvation" vypomohl Eve Quartet. Rodák z Manchesteru usazený v metropoli je sice skvělý folkař, který kromě ryze písničkářských krás zvládne udělat i hitovku pro Evropu 2, jenže i on narážel na limity místa, kam ho pořadatelé umístili. Byl sice asi vůbec prvním sobotním vystupujícím, kterého přivítalo mnohem početnější publikum, než tomu bylo v dřívějších hodinách, ale stejně. Kdyby ho dali na jednu z hlavních scén, bylo by jeho sympatické vystoupení ozdobou finálního dne.

Snad se mu tedy třeba na Metronome Prague 2024 dostane zadostiučinění, které si jako stále ještě trochu skrytý diamant naší folkové scény rozhodně zaslouží. A mimochodem - "Superstition", ve které mu na kytaru hostoval Honza Ponocný, je vážně mimořádně povedená skladba. Možná dokonce jeho životní.

O pár hodin později se na stejném místě představili MYDY. I ti patří k řadě českých zástupců, kteří se na tomto festivalu ukazují snad každoročně. A znovu - jakkoliv byl jejich výkon tradičně výborný a diváků přilákali až obdivuhodně mnoho, tak ten otřesný zvuk, který zde byl, jejich snahu zcela sabotoval. Něco takového si jedna z nejlepších českých skupin určitě nezasloužila.

Tove Lo očima a ušima Josefa Martínka

Chytrá horákyně by z Tove Lo měla radost - švédská zpěvačka se totiž na pódium dostavila oblečená - neoblečená. Přilnavý růžový oděv díky své průsvitnosti odhaloval mnohem více než jen její tvary, což ale fanoušky nemohlo zaskočit. Právě na image sexuální provokatérky totiž rodačka z Vikenu do značné míry postavila svoji kariéru.

Tove Lo, Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Koncert na druhé největší scéně Metronome Prague byl o dost jiný než ten, který Tove odehrála před čtyřmi lety v Lucerna Music Baru. Široký venkovní prostor, ve kterém se publikum rozprostře, pochopitelně neumožňuje zažít tak semknutou atmosféru jako v rozpáleném klubu, kde se tísní tělo na tělo. Přesto šlo i tentokrát o příjemný zážitek.

Pětatřicetiletá interpretka platila v line-upu festivalu za jedinou zahraniční hvězdu z ranku ryzího rádiového popu a od začátku to bylo znát. Posluchačům bez dlouhých řečí předkládala jednu chytlavou hitovku za druhou, tančila, svíjela se a přihlížející vybízela k zapojení. Její snahy o roztleskání, rozmávání nebo rozeskákání davu ale akceptovaly jen nejbližší řady, což byl ostatně jev typický pro naprostou většinu vystoupení letošního Metronomu.

Tove Lo, Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Setlist obsahoval některé starší singly, včetně "Cool Girl" nebo "Talking Body" s ikonickým momentem v podobě nadzvednutého trička, ale největší prostor dostaly písničky z loňské vydařené desky "Dirt Femme". Skvěle fungovaly zběsilá "2 Die 4", atmosférická "Suburbia" nebo "How Long" natočená ke druhé řadě seriálu "Euforie".

V silném závěru došlo na strhující "True Disaster" ze sedm let starého alba "Lady Wood", průlomový hit "Habits (Stay High)" a nakonec na melancholickou "No One Dies From Love". Výborné zakončení setu, který sice nepřekonal zmíněnou čtyři roky starou klubovou extázi emocí, ale na hezky strávenou hodinku na večerním slunci to stačilo.

White Lies se na svou show převlékli do černého a po zvukovém fiasku u žánrově blízkých Editors se konečně jeden koncert odehrál bez problémů. Skupina se při rozhovoru zmínila, že zatímco u svých sólových vystoupení se snaží o to, aby si diváci oblíbili její nové písně, festivalové sloty skládá tak, aby to vzhledem ke kratšímu času bylo hlavně takové best of.

White Lies, Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
A přesně tak pojala i svou pražskou zastávku. Z nové desky "As I Try Not To Fall Apart" pánové zahráli jen tři věci: "Trouble In America", "Step Outside" a asi nejlepší "I Don’t Want To Go To Mars". Kromě silných singlů ze začátku a konce setu si zaslouží zmínku i kousek "Hurt My Heart", ve kterém si zpěvák netradičně lehce zasóloval na kytaru.

Jinak ale byl spíše rezervovaný a od příchozích si až na pár pobídek k tleskání či zpěvu držel odstup. Nebyl to tedy koncert, který by si jak White Lies, tak lidi do budoucna pamatovali jako zásadní či přelomový. Pro Brity to byl jen další den v práci. Tu sice odvedli dobře a všechno bylo v pořádku, jen to zkrátka nebylo pamětihodné a jejich příští zastávka v české metropoli to tak nejspíš hravě překoná.

Top 5 vystoupení podle Josefa Martínka

1. Jana Kirschner (charisma, muzikálnost a rozmanitost)
2. Tove Lo (lehkost, plynulost a hity)
3. Aurora (éteričnost, divokost a pokora)
4. Aiko (entusiasmus, odvaha a vize)
5. White Lies (energie, chytlavost a jiskra)

"Tohle je asi trochu jiný vibe, než na jaký jste tady zvyklí," uvedl svůj výstup rapper J.I.D. Byl si evidentně vědom toho, že není na festivalu, který by byl ryze věnovaný rapu. A tak - místo toho, aby jako spousta jiných machrujících macho milovníků teplákovek jen házel silnými gesty - naopak sympaticky pokorně ukazoval publiku, že by ten "exotický" hiphop mohlo mít rádo.

Jeden ze členů vydavatelství Dreamville Records, za nímž stojí i u nás známý J. Cole, vytrvale navazoval vztah s návštěvníky, i když věděl, že ne všichni jsou jeho hudbě nakloněni, a snažil se ukázat, že nějaký ten skill přece jen má. V tričku s logem Metalliky a kulometnou dikcí se uměl trefovat do rytmu hudby, ale poradil si i zcela bez ní, většina textů se mu navíc i řádně rýmovala. Možná vás to překvapí, ale to už dnes v rapu dávno není standard. Body tedy dostává nejen za odvahu a správný přístup, ale i za to, že něco vážně umí.

M83 a Emily Burns očima a ušima Dana Hájka

Emily Burns, Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Pro sobotní start byla Emily Burns bezprostřední volbou. Její písničničkářství je nenucené, rozvážné a její songy reflektují její vzpomínky, pocity nebo příběhy z blízkého okolí (třeba lehce naštvaná "Cheat" o zahýbání).

Toho odpoledne ji doprovázel český band - tři Honzové (dodatečně vše nej ke včerejšímu svátku!), z nichž nejviditelnější byl kytarový všeuměl Honza Ponocný, a za bicími David Landštof - po představovačce si pak sama dělala srandu, že se "pro dnešek taky jmenuje Honza". "Bitch", "I'm So Happy" nebo "Terrified" jsou jasné hitovky, které mají její rozpoznatelnou a nezaměnitelnou tvář. Bylo milé sledovat, s jakou lehkostí Emily přechází mezi vážnějšími tématy, posmutnělými skladbami a těmi veselejšími, případně jak se jí vede navázat kontakt s publikem.

Zvuk na hlavní scéně Metronome byla velká loterie a M83 si vytáhli pomyslného černého Petra (ačkoliv bylo vyzkoušeno hned několik míst, i ti White Lies toho dne zněli líp), oproti Park Stage bylo vše jaksi potichu. Anthony Gonzalez se svou doprovodnou skupinou přijel představit svou letošní desku "Fantasy", která by mohla být chápana jako jakýsi návrat do formy, ačkoliv se sám autor drží svých pevně definovaných tvůrčích přístupů.

Koncept scény s velkou projekční plochou a konstrukcemi se světly však nebyl využit v plném potenciálu. To Moderat o den dříve, v mnohem minimalističtějším pojetí, dokázali vykřesat mnohem více. Toto byl takový vlažný opar, který svou symbolikou sklouzával k repetici.

M83, Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Ono se toho moc nedělo ani hudebně. M83 měli vymezený blok pro regulérní koncertní set (ten nakonec ani naplno nevyužili) a zejména první polovina spojená právě s "Fantasy" nabídla jen pár výraznějších momentů, jinak se nesla spíše v nudnějším módu (napomohla tomu nastolená konzistence nálad jednotlivých kompozic).

Výsledku hodně ubralo rovněž zjištění, že většina členitějších detailů byla ztracena v překladu zvukových křovin. Ačkoliv zvukomalba "Water Deep" a následná "Oceans Niagara" naznačovaly mnohé, poodhalily nakonec přesně to, co se bude v rozličných formách opakovat až do samotného závěru (a to včetně světel a projekcí). U "Amnesia" se tedy vše začalo lámat. Možná, že kdyby došlo na známější kusy z předchozích alb dříve, byl by tento monolit alespoň rozmělněn.

Publikum tak zjevně čekalo na nějakou povědomou skladbu. Tou první byla úžasná "Wait", kterou má nemálo posluchačů spojenou s dojemným bijákem "Hvězdy nám nepřály" a po které řada z nich začala odcházet. Její komornější pojetí zůstává i po tolika letech nedostižně krásné a stalo se ornamentem celého vystoupení.

Znatelným kontrastem byl samotný závěr, který patřil převážně trademarku M83 "Hurry Up, We're Dreaming", stačila k tomu hitovka "Midnight City" a celý areál nepřehlédnutelně ožil. Nezlomná "Mirror" v onom hybném módu pokračovala, naopak rozlučková ouvertura "Outro" na tempu ubrala a odkazovala na kumulaci emocí ukrytou v jejich hudbě.

Celá show tak působila lehce rozpačitým dojmem a lépe by asi vynikla v menším prostoru (Forum Karlín, O2 Universum) a s lepším zvukem. Takto to bylo velmi vlažné finále letošního ročníku.

M83, Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Pro ty nejotrlejší se ještě po půlnoci představila i začínající muzikantka Holly Humberstone, která nezapomenutelným koncertem omráčila publikum při závěru loňského Szigetu. Jenže nejen že začínala zbytečně pozdě, ona zároveň musela hrát i v Ploom Moon Stage a to po zkušenostech z předchozích aktů na stejné scéně působilo dopředu jako promarněná příležitost.

Řada diváků si proto nechala její druhé české vystoupení utéct a zřejmě si počká na chvíli, kdy bude tato velmi talentovaná zpěvačka a multiinstrumentalistka hrát na místě odpovídajícím jejímu významu.

Top 5 vystoupení podle Dana Hájka

1. Moderat (skvělý zvuk, projekce a gradující set)
2. White Lies (mělo to drive a bylo to jejich jakési best of)
3. Jana Kirschner (živelnost, radost z muziky, "Líška" potěšila moc)
4. MIDI LIDI & David Žbirka (líbilo se mi pojetí, neotřelé projekce)
5. Emily Burns (bezprostřednost a česká výpomoc, moc fajn spojení)

Metronome Prague je i po svém šestém ročníku akcí, která se stále trochu hledá. Dramaturgicky se snaží oslovit každého, ale jelikož kapel ve finále mnoho nepřiváží, najde si v soupisce většinou každý jen pár jmen, která ho doopravdy zajímají. A pak není divu, že si vstupenku, která stojí plus minus stejně jako nejprestižnější hudební přehlídky u nás s násobně bohatším programem, koupí mnohem méně lidí, než by asi organizátoři chtěli.

Mydy, Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
A je to vidět tím spíš, když se tam různí spřátelení umělci pravidelně rok co rok opakují. Drobné kroky kupředu od loňska vidět jsou (příkladný přístup k bouřce u Jamiroquai a výrazně lepší komunikace na sociálních sítích i přímo na festivalu, drobné změny přímo v areálu, nepoužívání čipů k placení), přesto je ale pořád dost věcí, které té pravé festivalové atmosféře brání.

Kupříkladu podivné VIP sekce sponzorů naštosované nejen za Park stageí stále připomínají firemní teambuildingy velkých korporací, byť je ale třeba uznat, že kravaťáků v areálu letos ubylo. Je také otázkou, jestli je Metronome Prague skutečně tím správným místem, kde by policie měla mít svůj stánek ve snaze rekrutovat nové kolegy. Nebo zda je potřeba, abyste na hudebním festivalu měli stánek Kosmasu. Nebo vy snad někdo chodíte na hudební festivaly kupovat knížky?

Top 5 vystoupení podle Honzy Trávníčka

1. Biig Piig (dlouhodobě sbírám koncerty všech nominovaných v anketě BBC Sound Of a ona je jedna z nich, navíc i přes špatný zvuk a vzduch ukázala, že talent má)
2. White Lies (čekal jsem, že tu budou Editors, ale co už. Jejich kolegové předvedli šlapající koncert, na kterém není moc co kritizovat)
3. Jamiroquai (za ty průpovídky, díky nimž se Jay Kay ukázal víc jako člověk)
4. Tove Lo (horší než loni na Open' Eru, za světla to tolik nefunguje, přesto ale stále poměrně svěží, mladé jméno)
5. J.I.D. (skill a pokora místo házení rameny se cení)

Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Mimo to, přes všechny ty stánky docela zaniklo, že na akci je i Tree stage, která je volně přístupná i lidem bez lístku. Kolik diváků na ni asi za všechny ty dny zamířilo? Přitom je to skvělý nápad, a kdyby se toho marketingový tým festivalu správně chytil a patřičně to propagoval, mohla být čísla návštěvníků, kteří si z namlsání na malé scéně koupili plnohodnotný lístek, mnohem větší.

A dalo by se pokračovat. Třeba objevení stánku, kde je burger s hranolky za 398 Kč, taky nepotěšilo, to už bude nejspíš nějaký nový rekord, protože i na německém Rock im Parku se najíte levněji. A postavit někde cisternu s vodou, aby se lidi s kelímky nemuseli štosovat u záchodů ve frontě na teplou vodu v pavilonech, by taky nikoho nezabilo.

Vůbec největším problémem celého eventu ale zůstává zvuk a s tím související umístění samotných scén. Snad jen Park stage byla postavená tak, že jste si koncerty na ní mohli plnohodnotně vychutnat. Pořadatelé by ale udělali lépe, kdyby do pavilonů dali nehudební program nebo je klidně i kompletně vypustili a posunuli areál o pár desítek metrů dál. Pamatujete ještě na tu scénu, která byla v úvodních ročnících zasazena ještě hlouběji do Stromovky? Kam ta se poděla? Vždyť byla výborná! A tak dále a tak podobně.

Metronome Prague, 24.6.2023
© Honza Průša
Zkrátka - jsou festivaly, malé i velké, kam přijedete a okamžitě cítíte, s jakou láskou a péčí jsou připravovány. Vnímáte, že za nimi stojí srdcaři, kterým jde hlavně o hudbu samotnou a o to, aby se tam lidé měli co možná nejpříjemněji. V téhle riskantní branži to ostatně ani moc jinak dělat nejde. Ale i když i v tomto případě tomu tak může být, tak Metronome Prague přes veškerou snahu Davida Gaydečky a jeho týmu podobným dojmem zatím nepůsobí.

Je mrzuté to napsat takto natvrdo a nikoho to nemrzí víc než nás, ale ta akce vypadá pořád spíše jen jako něčí kšeft. A my doufáme, že se to brzy změní. Pogratulovat si tak organizátoři mohou především za to, že nedopadli jako souběžně konaný slovenský Topfest. Snad nám všem příští ročník se šťastným číslem sedm nakonec přinese těch radostných momentů alespoň jednou tolik.

NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Slash, Myles Kennedy & The Conspirators, Winning Group Arena, Brno, 18.4.2024
Naživo: Slash v Brně: Bez Guns N' Roses, zato s vlastní tvorbou Legendární kytarista Slash se po pěti letech vrátil do Česka a v Brně předvedl strhující show plnou hardrockové energie. I když se fanoušci nedočkali hitů Guns N' Roses, Slash je potěšil syrovostí a vlastním materiálem. Přestože... čtěte zde
Vydáno: 19.04.2024 17:47 v sekci Naživo
Aneta Langerová - Není na škodu se jednou za čas ohlédnout zpět
Rozhovory: Aneta Langerová - Není na škodu se jednou za čas ohlédnout zpět "Dvacet let za mnou. Mám pocit, že nemusím nikomu nic dokazovat, ani sama sobě. Důležité je vnímat hudební cestu takovou, jaká je, a nepřetvářet ji do něčeho, co není," říká bilancující Aneta Langerová. Výběrové dvojalbum... čtěte zde
Vydáno: 19.04.2024 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
Fletcher - In Search of the Antidote 8/10
Recenze: Fletcher na "In Search of the Antidote" hledala, až našla Americká zpěvačka Fletcher svou kariéru sice odstartovala hned v první řadě amerického X Factoru, stalo se to ale už dávno. Tak dávno, že si tuto informaci můžeme odbýt hned v perexu a celý článek věnovat jejímu skvělému... čtěte zde
Vydáno: 18.04.2024 16:00 v sekci Recenze
Pohled do českých hitparád - 15. týden 2024
Kometa roku 2024 Benson Boone debutuje v top trojce české albové hitparády Letošní rok sice ještě nedošel ani do své třetiny, vypadá to však, že o jeho největším hudebním objevu je rozhodnuto. Americký zpěvák Benson Boone boduje po úspěchu singlu "Beautiful Things" také s albovou prvotinou. Nahrávka... čtěte zde
Vydáno: 18.04.2024 10:00 v sekci Novinky | České hitparády
Dave Matthews Band, O2 universum, Praha, 16.4.2024
Naživo: V hlavní roli hudba. Dave Matthews Band přivezl do pražského O2 universa neokázale strhující koncert Dave Matthews Band v Česku zahrál poprvé až před pěti lety. Na kapelu s více než třiceti lety na hrbu je to docela pozdě. Návrat poté zhatila pandemie. Nakonec se dobrá věc podařila a Prahu letos americká parta nevynechala.... čtěte zde
Vydáno: 17.04.2024 20:21 v sekci Naživo
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Publicistika: Český rap v roce 2023 (02.04.2024 08:00)
- Naživo: Holly Humberstone v sólové premiéře uspěla na jedničku (23.02.2024 11:18)
- Fotogalerie: Holly Humberstone v obrazech (22.02.2024 07:23)
- Video: Mydy klipem "Red Flag Parade" upozorňují na toxické vztahy (17.02.2024 18:02)
- Audio: Holly Humberstone působivou skladbou "Dive" ohlašuje nové EP "Work in Progress" (17.02.2024 12:11)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2023 podle musicserveru (10-1) (02.02.2024 19:00)
- Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2023 podle musicserveru (15-11) (25.01.2024 21:00)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2023 podle musicserveru (40-31) (23.01.2024 18:30)
- České barvy bude na Eurovizi hájit zpěvačka Aiko, nechala za sebou MYDY i Lenny (13.12.2023 17:06)
- Video: Holly Humberstone se v klipu k upřímné zpovědi "Elvis Impersonators" prochází Tokiem (25.11.2023 15:12)

ALBUM TÝDNE 16/2024

The Libertines
All Quiet On The Eastern Esplanade

Je tomu už dlouhých devět let, co The Libertines fanouškům naservírovali povedenou desku "Anthems For Doomed Youth". Nyní se anglická formace vrací, aby se vytáhla se svým dlouho očekávaným čtvrtým albem "All Quiet On The Eastern Esplanade". Obstála také tentokrát?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)
So 11.05.
Rammstein (DE) (Letiště Letňany, Praha)
Ne 12.05.
Ari Abdul (US) (Rock Café, Praha)
St 15.05.
30 Seconds To Mars (UK) (Sportovní hala FORTUNA, Praha)
St 15.05.
Willie & The Bandits (UK) (Zasekávák, Praha)
Čt 16.05.
The Matt Schofield Trio (UK) (Palác Akropolis, Praha)
Čt 16.05.
Danny Brown (US) (Roxy, Praha)
Čt 16.05.
Akon (US) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince The Prodigy Justin Bieber Vladimír Mišík Kabát Adele AC/DC Queen U2 Themroc Sia Taylor Swift Bono Rush Mirai Beyoncé Lady Gaga Linkin Park Liam Gallagher Imagine Dragons
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu