Mirai, tobě se říká Karlos. Proč?

Kluci z kapely mi tak říkají, a to proto, aby bylo jasno, jestli mluví o kapele, nebo o mně.

V Mirai jste oficiálně tři, i když hrajete ve čtyřech... nebo jak se situace aktuálně má?

Co si pamatuji, tak jsme snad nikdy neodehráli koncert ve třech. Jsme čtyřčlenná kapela, kde jsme tři zakládající členové, takže čtvrtý člen si musí post vybojovat a oficiální členství dostane až za zásluhy. (smích)

Myslela jsem, že vydáváte už druhou desku, a ono zatím první...

Jak se to vezme - před dvěma lety jsme vydali pětipísničkové EP, který vnímáme jako předvoj naší debutové desky "Konnichiwa", která je konečně plnotučná.

Proč je jako název desky japonský pozdrav?

Chtěli jsme navázat na to, že jsem napůl Japonec. Japonsko nás svým způsobem vzrušuje a byla by škoda, kdybychom zanevřeli na můj původ. Teď jsme tam natočili klip "Pojď, zapomenem". Navíc kapela se jmenuje po mně japonsky a všechny naše desky chceme v rámci našeho interního vtipu japonsky číslovat. Japonsko se nám líbí a rádi bychom si tam v budoucnu i zahráli - neplánujeme tam nic vážného a velkého, jsme realisti. Zpíváme česky a nevěříme, že by se to tam chytlo, i když Japonci mají rádi různé bizarnosti. (smích)

Co znamená vaše logo a kdo ho vymyslel?

Znamená naši cestu, která se díky perspektivě zužuje do dálky, a čárky, které jsou čím dál delší a blíž, jsou jako čáry na silnici. Jelikož Mirai znamená japonsky budoucnost, tak za horizontem v logu je skryta právě naše budoucnost. Autorem je náš soused a kamarád Radek Martinec z Frýdku-Místku, který je výborný grafik.Ten stojí i za vizuálem celé desky.

Jak se kdo v kapele autorsky podílel na desce?

Většinu písní jsem psal já. V písničkách, které produkoval Ondra Fidler, měl podíl na textu, třeba v "Pojď, zapomenem" nebo "Když nemůžeš, tak přidej". Většinou ale napíšu song a pak se třeba lehce reviduje. Ze začátku jsem s tím bojoval, protože každý z nás má svoje autorské ego, a když si na to zvykneš, tak si pak myslíš, že každý zásah je špatně. Podobně funguje asi i první verze písní. Když pak slyšíš druhou verzi svojí oblíbené písničky, tak jakkoliv může být geniální, vždycky bude zpočátku horší. Krom kluků z kapely se na desce autorsky podílel Pokáč. Pomáhá mi s texty, když už mám provozní slepotu. Je pro mě takový korektor a kontrolor kvality.

Stojí za nějakou konkrétní písničkou?

Od nuly pro nás žádnou písničku nenapsal, jen někdy zasahuje do textu, jak jsem říkal. Osobně s tím bojuju, že by nám někdo napsal celý text. Jsme kapela, která by si podle mě měla psát písničky sama. Pochopím, když se toto neděje u mega slavné kapely, která už existuje spousty let, vypíše se a neví, co dál. Ale když bychom to udělali my s naší první deskou, byl by to důkaz naší impotence.

Album vám produkovali čtyři producenti (Lukáš Chromek, Ondřej Fidler, Honza Balcárek a Martin Ledvina). Mám to chápat tak, že jste se nemohli rozhodnout, kterého si vyberete?

Je to první deska, a proto byl na ní prostor si hrát se zvukem. U zahraničních kapel je to běžná záležitost. U nás všechny spolupráce vznikly s časem a spontánně.

Nebáli jste se, že může pak deska působit nesourodě?

Naopak mi přijde jako pestrá a není fádní. Lidi nás nemají zaškatulkovaný a nečekají, že to budeme dělat takovým nebo onakým způsobem, a v tom máme tu velkou svobodu. S dalšími deskami už možná nebude prostor pro takové experimenty. Deska je výsledkem svobody, prostředí, ve kterém jsme na ní makali, a je naším zrcadlem. Nahrávali jsme písničky v garážích, ve sklepě, ale zároveň v nejlepších studiích, a přitom v nich není vidět kvalitativní rozdíl. Ale jednoznačně si myslím, že se na desce odráží radost.

Hlavním mottem desky bylo dělat věci podle sebe. Povedlo se?

To spíš bylo heslo našeho prvního singlu "Dítě robotí", který směřoval k tomu, aby si lidé šli za svými sny a nenechali si řídit svůj život. Vlastně celá deska je o tom, co jsme měli na srdci. Záměrně jsme se vyhýbali stereotypům lásky, ta se objevuje v jen "Pojď, zapomenem" a "Divadlo". Jinak obsahuje témata definitivního loučení s mládím a toho, že se z nás stávají už ryzí dospěláci, a celkově úvahy o bytí. Vychází z nás, co právě prožíváme.

Proč je na desce "Dítě robotí" v předělávce Honzy Balcárka z Light & Love?

Písnička vyšla 22. 1. 2015 a 20. 10. 2017 vyšla naše debutová deska. Tyto dva okamžiky jsou od sebe více než dva a půl roku vzdálené. Nechtěli jsme mít na desce starých písniček více, než je zdrávo. Na druhou stranu bylo správné je tam dát, protože měly úspěch a byly součástí tříleté éry. Ale chtěli jsme tomu dát kořeníčko, ne nudit se starou verzí.

Kterou skladbu máš z desky nejradši?

Jedna z nejoblíbenějších písniček na desce je "Anděl", kterou produkoval Martin Ledvina. Je to první song, kdy jsme celá kapela nahrávali ve studiu najednou, a to byla pro nás nová zkušenost. Písnička zní přirozeně a akustičtěji. Zároveň bude i naším následujícím singlem, který chceme věnovat památce zesnulé Denči od Šimona. Neplánuje se od toho komerční úspěch, ale chceme udělat věc, která je správná a cítíme ji tak.

Jakou podobu bude mít klip?

V klipu bude hrát Denča, která půjde po nehodě městem, a vše kolem ní včetně lidí bude zastavené a ona bude kolem všeho procházet. Bude to v kombinaci s prostřihy na nás. Přál si to tak Šimon a my mu rádi vyjdeme vstříc.

Jak nese Šimon tuto nelehkou životní událost?

Je to strašný, ale život jde dál, tak se snaží to akceptovat a poměrně dobře to bere. Nic jiného mu taky ani nezbývá.

Kvůli této tragédii jste odsunuli turné s Poetikou na jaro příštího roku. Máte v plánu společnou písničku?

Pevně věřím, že dáme společný mashup, třeba akusticky a mezi lidmi.

Z původních zastávek turné jste si ponechali koncert v Lucerna Music Baru 31. 10. Na co se můžeme těšit?

Desku nám pokřtí Ewa Farna. Zároveň chceme koncert věnovat Denči a vyjádříme se k této tragédii, která nás potkala. Teď jen zvažujeme, do jaké míry to udělat, aby to nepůsobilo depresivně a byla to akorátní dávka projevu vděku a lítosti.

S písničkou "Když nemůžeš, tak přidej" jste začali trhat rekordy ve zhlédnutí. Zažil jsi situaci, kdy jsi nemohl a musel jsi přidat?

Určitě jsem spoustakrát nemohl do takové míry, že už moc nešlo přidat, ale často to bylo tak, že tam ještě rezervy byly.

Poslední klip je k písni "Pojď, zapomenem", který se natáčel v Japonsku. Jak si mám vyložit jeho závěr?

Pointou je otevřený konec, který si každý pochopí, jak chce. Thrillerová verze je taková, že mě zabila. Další verzí může být, že mi nepřeje žít v muzikantské sféře a nechce, abych pokračoval v hraní. Třetí verzí je, že mě opouští a nechce mě už vidět, anebo, jak říká náš technik, tak si do lockeru zamyká vzpomínky na mě, což mi přijde asi nejpozitivnější verze.(úsměv)

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?

Bylo to ve Frýdku-Místku na tamější největší kulturní události roku - Svícen. Pořadatelé vždy vymýšlí originální zahájení festivalu, a díky tomu jsme jednou hráli na přehradě na pontonu nebo na náplavce na lodi. Tím, jak to asi bylo špatně uzemněné, mě mikrofon kopal, kdykoliv jsem se přiblížil. Celé jsem to vyřešil tím, že jsem si sundal ponožku a přehodil ji přes mikrofon a pak už to bylo dobrý. Lidi byli daleko, takže si toho nevšimli. (smích)

MIRAI & POETIKA TOUR 2018
10.3. Plzeň - Buena Vista club
16. 3. Vratislavice - Kulturní centrum Vratislavice 101010
17.3. Velké Meziříčí - Jupiter klub
20.3. Brno - Metro music club
23.3. Ostrava - club Barrák
30.3. České Budějovice - Kulturní dům Vltava
31.3. Valašské Meziříčí - M-Klub