Legendární pařmen, bývalý člen Tří sester, František Sahula, vydává novou desku nazvanou "Bestie Off". Jak jste jistě poznali, i přes tu kouzelnou slovní hříčku je to normální výběr, který je obohacen o sedm nových kousků. Je firemním folklórem, že s každým umělcem se podepisuje smlouva na několik regulérních desek a na jeden výběr hitů. A proto vydalo vydavatelství EMI toto album. Výstižný je podtitulek alba "to nejlepší z let 1989 - 2002", protože v Sahulově případě nelze hovořit o hitech. Hitů v tradičně chápaném slova smyslu má totiž jako šafránu, tudíž by těžko mohl tasit podobnou kompilaci. Komu je tedy "Bestie Off" určeno? Zřejmě skalním fandům. Ostatně, jako obvykle.

Kdo by neznal Františka Sahulu, naznačím mu, že to býval člen Tří sester (se kterými si dodnes občas zahraje), jenž se podílel na několika jejich peckách - např. "Sovy v mazutu", které najdete i na jeho novince. Pokusme se nyní stanovit základ Sahulovy hudby - hospodský punk. Taková definice je ovšem zavádějící, protože jako o hospodském (či kavárenském) punku se mluví i v souvislosti s Prohrála v kartách. Pokud by tomu tak bylo, Prohrála v kartách by značili první cenovou a Sahula totální pajzl. Asi tak.

Nemůžu si pomoct, ale jeho muzika včetně textů mi v drtivé většině případů evokuje amatérismus, odfláklost, trivialitu, rádoby nekonvenčnost, prostoduchost. Ono, když vám po sedmdesát minut z reproduktoru znějí rýmy typu: "Mlhy se válej v údolí / Skoti se válej kdekoli / po pivu whisce i ženách / po pivu whisce i ženách... / Holky si nohy neholej / chlapi pijou i petrolej / Pod sukní nenosej slipy, / pod sukní nenosej slipy.../" ("Skoti") dostaví se u vás nutně stav ne nepodobný stuporu - buď jste znovu a znovu uhranuti (ortodoxní milovníci), nebo konsternováni autorovou lyrickou virtuozitou (ti, kteří jej znají namátkově), případně pochybujete o svém duševní zdraví, že to ještě posloucháte (já).

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale nyní z partesu říkám, že Tři sestry jsou proti Sahulovi hotoví ekvilibristé, neboť jejich texty alespoň o něčem jsou, a když ne, tak se u nich občas zasmějete. U Sahuly vám zbudou jen oči pro pláč. Jestliže by vás zajímalo, jakéže jsou nové "pecky", věřte mi, že úplně stejné jako cokoli jiného. Takřka žádná melodie, stále stejné neumětelkovské brnkání do kytar, prosté texty, kde nic tu nic. Tuhle desku jsem si pustil několikrát v marné touze objevit skrytý půvab Sahulovy tvorby..., ale možná jsem hlupoň, který nic nechápe.