Z osobních důvodů zrušený koncert Biosphere, který měl pokračovat v úspěchu vystoupení v pražském Planetáriu před dvěma lety, uvolnil místo hlavní události letošního Festivalu Spectaculare. Potenciál splnit očekávání měla rovněž vyprodaná přehlídka vydatelství Ki Records vedeného Christianem Löfflerem.
Live: Christian Löffler
support: Sieren
místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 1. února 2017
Fotogalerie
Večer oznamovaný jako miniaturní festival německého labelu dopadl nakonec jako dvoukoncert Löfflera a jeho svěřence skrývajícího se pod jménem Sieren. Na doslovně poslední chvíli ze slíbeného line-upu vypadl Monokle, nadějný tvůrce elektroniky z Ruska, a to kvůli mysteriozním problémům s vízem. Že taková základní věc nebyla vyřešená je, mírně řečeno, překvapující, ale aspoň Löffler a Sieren měli možnost hrát trochu déle. Aby šlo srovnávat showcase Ki Records s loňským Erased Tapes, chyběl však nejen třetí interpret, ale taky tak jednoduchá věc jako stánek s merchem. Škoda.
© Martin Chochola / musicserver.cz Specifikou Festivalu Spactaculare je, že se soustřeďuje jak na hudbu, tak i na její vizuální stránku. Večer v Paláci Akropolis nabízel tak možnost srovnání, jak se zcela podobní hudebníci vypořádali s omezujícími žánrovými pravidly.
Sieren, vlastním jménem Matthias Frick, představil mimořádné vizualizace, vysoce kvalitní, vícevrstvové, s hlubinou a vysokým rozlišením. Byly nejen koherentní a plynule se rozvíjející, ale odpovídaly i hudbě, zdály se být narativní a vyprávěly určitý digitální příběh. Oproti tomu vizuální strana koncertu
Christiana Löfflera byla od hudby odcizena. Obrazy byly mnohem skromnější, méně působivé a technicky nedokonalé, což ale třeba bylo záměrem. Celek působil hodně devadesátkově, trochu jako koláž z tehdejších časopisů. Nejvíce ale vadila nekonzistentnost a disonance s hudbou, obzvláště z loňského alba "Mare".
© Martin Chochola / musicserver.cz Hudba Löfflera byla zato uvolněná a relaxační, příležitostně pochmurnější nebo taneční, zejména u konce setu. Jeho elektronika sice není čistě taneční, má jasnější písničkovou strukturu, ale stejně jako
Pantha Du Prince nebo Max Cooper nutí k pohybu. Sierenův set oproti tomu působil jako silně rytmický celek, dav spíš pozoroval vizualizace, než tančil, a sympatický mladý Němec si vystoupení očividně užíval. Pravděpodobně víc než počítačové hry, notifikace z herní platformy Steam se mu nicméně několikrát objevily v rohu obrazovky. Jako již tradičně v případě elektronické hudby v Akropoli, problematické bylo opět nezvučení, tentokrát bzučení, a vibrace zdi byly minimalizované za cenu snížené hlasitosti zvuku.