Vydání reedic všech řadových alb Phil Collins zdůvodnil hlavně tím, že chtěl, aby se mimo hitů vzpomnělo i na písně, které nejsou tolik známé, ale přitom si zaslouží pozornost fanoušků. Kolekce "The Singles" přináší zase důkaz, že málokterý umělec světového formátu tolikrát atakoval vrchní příčky hitparád jako on.

Všelijaké kolekce s výběry největších hitů tento multiinstrumentalista, skladatel, zpěvák a Bůh ví co ještě do této doby poměrně odbýval. Aktuální výběrovka ale vyšla hned ve třech verzích - na 2CD, 3CD i 4LP. Naše recenze se zabývá tou rozšířenou edicí. Je chronologicky seřazena, proto začíná písničkou "In The Air Tonight" a končí titulním songem poslední desky "Going Back".

Taktéž jako u předchozích disků svěřil výsledný zvuk kompilace do rukou mistrům z Abbey Road, především Nicku Davisovi. Je neuvěřitelné, jak produktivní Collins v osmdesátých a devadesátých letech byl. Mimo sólovou tvorbu totiž ještě byl součástí kapely Genesis, psal soundtracky k filmům, byl součástí mnoha různých projektů, spolupracoval s různými kolegy a kolegyněmi z branže. A k tomu jen tak mimochodem napsal a z velké části i nahrál a nazpíval několik desítek hitů, z nichž mnohé se v našich rádiích s velikými úspěchy hrají dodnes.

Tři disky stačí tak tak, aby stihly pokrýt vše podstatné, s čím byl Phil Collins úspěšný. Písním jako takovým nelze vytknout vůbec nic. Nabízí sice čistý pop, ale v mnoha odstínech a barvách, takže nemohou být po chvíli monotónní. Bubeník si totiž procházel velkými turbulencemi ve vztazích, proto měl obrovskou inspiraci pro skládání nezapomenutelných hitů, které občas odlehčil srandičkami typu "Wear My Hat".

Že dokáže vydávat dokonalé věci, jsme se mohli přesvědčit třeba na DVD "Finally... The First Farewell Tour", kde nechybělo vůbec nic. Proto u této trojalbové kolekce lehce zamrzí opět booklet, který sice čítá uspokojivých čtyřiadvacet stran, ale obsahuje grafiku ze vzpomínaného DVD a také čtvrtinu naprosto prázdných stran, které by mohly být zaplněny například faktografickými údaji jednotlivých skladeb. Ty jsou zde na velmi slabé úrovni. Potěší naopak fotky obalů všech singlů.

Collinsova hudba, obzvlášť na těchto discích, je téměř jako droga. Ochutnáte a už se jí nemůžete zbavit. Disky točíte do omrzení, i když mnohé písně velmi důvěrně znáte a říkáte si, jaká je to škoda, že musel ze zdravotních důvodů svoji kariéru přerušit. Aktuální autobiografie se však jmenuje "Ještě nejsem mrtvý (Not Dead Yet)", a tak nezbývá nic jiného, než se těšit na to, co bude následovat.