Jestli Nickelback mají na něco čuch, pak to jsou předkapely. Když u nás v roce 2013 hráli poprvé, dovezli s sebou křesťanské rockery Skillet a ti během svého premiérového českého koncertu zanechali tak skvělý dojem, že se k nám od té doby neustále s velkým úspěchem vracejí. Jejich čtvrté a páté tuzemské vystoupení proběhne už na začátku prosince v Praze a Brně.

Také aktuální rozehřívači v podobě kanadských Monster Truck by se u nás mohli chytit. Jižanský sedmdesátkový retro hard rock má u nás hodně koncertně neuspokojených příznivců a zhruba ze sedmi devítin zaplněné O2 areně expresivní ječáky Jona Harveye maximálně slušely. Klávesové party Brandona Blisse dodávaly zemitost dlouhým sólům rtuťovitého kytaristy Jeremy Widermana a muzika čerpající od slavnějších vzorů typu Rival Sons, The Answer, Black Stone Cherry nebo Dawes, jež už si proklestila cestu do videoher "Rocksmith 2014", "NHL" (ročníky 13 a 17) a seriálu "Orphan Black", dokázala bavit celých pětačtyřicet minut bez jediného zaškobrtnutí.

Nickelback měli v Praze hrát původně už v říjnu 2015, zpěvák Chad Kroeger však byl díky cystě hlasivkového vazu nucen podstoupit operaci a rekonvalescence se protáhla na dlouhé měsíce. Náhradní koncert už tedy nenesl přídomek značící, že se jedná o turné k aktuální desce "No Fixed Adress" z roku 2014, nýbrž jen suchý popisek "Live In Concert", což je možná také důvod, proč z posledního počinu zazněly jen dvě písně.

Hned ta první, "Edge Of A Revolution", koncert začínala, a i když nazvučení během úvodní trojice skladeb nebylo ideální, těžko si představit lepší otvírák než burcující stadiónovou hymnu, na níž v podobně agresivním, macho duchu navázaly vypalovačky "Something In Your Mouth", "Animals" a nejstarší plnohodnotná položka o cover Dona Henleyho zkráceného setlistu v podobě "Too Bad". Čtveřice vedená nadmíru komunikativním Chadem Kroegerem byla v rozjívené náladě a téměř po každé skladbě zpěvák publiku opakovaně lichotil, laškovně vtipkoval a hecoval jej k aktivitě, jež naštěstí brzy donutila amatérské kameramany schovat své vybavení do kapes.

Čtyři řady reflektorů a trojice velkoplošných obrazovek velký prostor ke spektakulární show nedávaly, jedenačtyřicetiletý frontman ale několikatisícový dav bez problému utáhl i na fórcích, během nichž osahával kytaristu Ryana Peaka, utahoval si z alkoholismu bedňáka Bradleyho, jenž mu nosil na pódium panáky, nebo instruoval zvukaře Joea, aby ztlumil zpěv dvou fanynek, které si na pódium pozval kvůli "Rockstar" v případě, že budou zpívat mizerně.

Na jeho vlastním hlase naštěstí nedávné zdravotní komplikace nebyly znát a hity jako "Far Away", "Photograph" (kde se v projekci plné fotek ze soukromí členů zaskvělo i jedno společné foto s progresivními Rush), "If Today Was Your Last Day" nebo velmi zřídka hranou "Hero" dával stejně jako na studiových nahrávkách. Nickelback ostatně na koncertech obecně moc nesólují a spíše se snaží znít stejně jako z alb, takže zatímco na minulém pražském vystoupení bylo největším odvazem sólo bubeníka Dana Adaira, tentokrát došlo jen na propojené instrumentální trio skladeb "Flat On The Floor", "Woke Up This Morning" a "Fight For All The Wrong Reasons" a prodloužený úvod a závěr hitu "Someday", jenž byl spolu s "Figured You Out" ze stejné (a také nejlepší) desky "The Long Road" vrcholem koncertu.

Po obligátním závěru s "How You Remind Me" došlo ještě na coververzi "Everlong" od Foo Fighters, kterou celou odzpíval kytarista Ryan Peak. A i když to nebyla taková hrůza, jakou byste asi čekali, chybějící špína a agresivita v hlase kytaristy z ní udělala spíše zábavnou etudu než stadiónovou hymnu, jakou v originálním podání doopravdy je. Poté už se, stejně jako minule, pánové rozloučili rozeskákanou rozbuškou "Burn It To The Ground".

Kanadští pop-rockeři s občasnými příměsemi post-grunge sice mají po světě hodně posluchačů, kteří jim nemůžou přijít na jméno, aniž by kolikrát dokázali srozumitelně vysvětlit, proč tomu tak je (a vsaďte se, že relevantní argumenty, jako je Chadova jízda pod vlivem alkoholu od nich neuslyšíte). Pražský koncert byl ale zážitkem hlavně pro jejich fanoušky. A ti by i přes absenci několika hitů jen těžko mohli odcházet spokojenější.