Vltava zkraje devadesátých let překvapila svou neobvyklou kombinací popové, rockové a jazzové hudby s humorně laděnými texty. Největší slávu pak muzikanti prožili během vydání svých nejpopulárnějších nahrávek "Šťastnej jako trám" a "Marx, Engels, Beatles" z let 1996 a 1998. Po roce 2000 přišla tvůrčí pauza, výběr největších hitů a konec. Už to vypadalo, že pro Vltavu není v novém tisíciletí místo, když přišel rok 2011 a s ním i comeback v podobě nové studiové nahrávky "Komedianti se vracejí domů". Kapela obměnila sestavu i svůj zvuk, který byl kytarovější a rockovější. Ubylo jazzových prvků i pověstného humoru jejich frontmana Robert Nebřenského. Novinka, ač vydaná v opět pozměněné sestavě, se znovu vrací k jejich původnímu rukopisu.

Koho comeback s minulým albem minul, toho vlastně aktuální deska nijak nepřekvapí. Navazuje přesně tam, kde Vltava v roce 2000 přestala plout. Nebřenský ve svých textech znovu vsadil na odlehčenější notu, ubylo vážnějších a zadumanějších témat. Celá kolekce vůbec působí nostalgicky. Vltava se v roce svého třicátého výročí zřejmě ohlédla za svou dlouhou, koncerty pěstěnou kariérou a vzpomněla si, co jí šlo nejvíce a co na ní fanoušci milovali.

Novinka ukrývá hned několik zajímavých skladeb. Od titulní hravé "Čaroděj" přes poetickou "Anděl, princ, hvězdy, plyn" až ke svižnější "Modrooký pán" s flétnou nového člena Ondřeje Klímka. Zaujme i "Ptáček a Popelka", kde si Vltava pohrává i s reggae. Všechny písně navíc propojuje tenkou linií postava čaroděje, ale ke koncepčnímu pojetí nahrávky má přece jen daleko.

Vltava se podruhé vrátila s milým, klidným albem vydaným v neklidné době. "Čaroděj" vzbuzuje pocit, jako by vznikl v jiné době, v jiném světě, kde je naprosto běžné plout pomalým tempem na jazzových vlnách a přitom zpívat o lásce, nebi i životě. Novinka tak dokazuje, jak moc stranou Vltava stojí oproti zbytku naší scény. Ač minulou nahrávkou jaksi lehce inklinovala ke střednímu proudu, s "Čarodějem" se zase vrátila do svého undergroundového teritoria. A my jsme za to rádi.