Z Eurotrialogu se pomalu, zato však velmi jistě, stává pojem. Pojem, za kterým se mísí směs určitých pocitů, zážitků a atmosféry, které se sobě až nápadně rok co rok podobají. Těžko říct, co je ovlivnňuje nejzásadněji. Je-li to uhrančivá atmosféra samotného Mikulova s dominantou Svatého kopečku viditelného odevšad, hudební náplň festivalu (u které se rovněž, klobouk dolů, daří zachovávat stejné parametry žánrovosti, náročnosti i návštěvnosti), nebo první burčák, všude dostupný, levný a výborný...

Výběr samotných kapel pro Eurotrialog přitom není až tak výjimečný a na festivalové poměry netradiční, či, nedejbože, elitářský. Pravidelně jsou zařazováni hosté z Maďarska, Slovenska, Polska, Rakouska i Holandska, čímž vybočuje z běžného festivalového "průměru" (nakonec také z Bratislavy, Vídně i Budapešti je to sem blíže než z Prahy), objevují se zde ale i profláklé hvězdy domácího šoubyznysu. Co možná je na Eurotrialogu, resp. jeho dramaturgii, zvláštní, je rovnoměrná přízeň diváků. A to jak v rámci jednotlivých ročníků - ano, i letos sklízeli podobné ohlasy např. Buty či Tata Bojs na jedné straně a Čikori či Palinckx na straně druhé, tak v obecné rovině všech Eurotrialogů - množství pravidelných návštěvníků se usadilo přibližně na tisícovce.

Zajímavé bylo pozorovat, jak mikulovská atmosféra ovlivnila vystoupení toho kterého souboru. Anebo jinak, jak někteří učinkující odehráli standardní a pro pravidelnější návštěvníky ničím výjimečné vystoupení a jiní si koncert užili, jak se patří. A kupodivu očekávání většinou předčila reálnou situaci. Zůstaňme při domácích umělcích - protože vystoupení takových Palinckx se třeba vymykalo veškerým hodnotícím kritériím, svým ve všech ohledech šíleným vystoupením připomínali okleštěnější a punkovější podobu loňských Ex orchestra. A zůstaňme alespoň u těch kapel, které našinec vídává pravidelně v klubech a na plakátech festivalů. Může pak být překvapivé, když Tata Bojs, pověstní svou hravostí a veselostí, předvedou - sic technicky naprosto profesionální - docela tuctové a nijak zvlášť prožité vystoupení, může být překvapivé, když "bohyně české alternativy" Iva Bittová s Čikori koncert "odehraje" a osvěžující, od pohledu spontánní prvky v její hře člověk už bezpečně poznává z minulých let... může být ale i překvapivé, když Buty, známí často z utahaných šňůrových kšeftů, zahrají naprosto uvolněný a muzikantsky prožitý koncert i s humorně-sarkastickými glosami kolem písní (jak milé osvěžení po moderátorských vsuvkách vpravdě "mistra trapného humoru" Radomila Uhlíře).

Zajímavé bylo pozorovat ještě leccos, třeba i přírodu, jak vzala dramarurgii do svých rukou. Polská Armia, jako čtvrtá kapela od konce, napřed musela přečkat bouřku před zvukovou zkouškou, až ji déšť po čtyřech písních vyhnal definitivně. A definitivně vyhnal i většinu aparátu z pódia. Nebylo pak až tak zajímavé pozorovat soptícího Václava Bartoše z Fru Fru Serious - už potřetí tento rok měli hrát po Tata Bojs a už potřetí byli dík pověstným nekonečným prolukám při jejich zvukovce vytlačeni z programu. Stejně tak Rakušáci Burn.Time a jihočeský Smutný Karel (kapela byla mimochodem povolána operativně v průběhu festivalu poté, co pro zranění trumpetisty odřekli Krásné nové stroje) jistě neodjížděli s úsměvem na rtech. I když, burčáku bylo ještě spousta a noc mladá... do pozdně letního nedělního slunka se nakonec nemohlo vstávat špatně - a plné město svátečně oděných a krojovaných domorodců, kteří vyrazili na každoroční pouť zakončenou polední mší na Svatém kopečku, bylo co do atmosféry hodnověrnou záplatou na pokažený závěr večera.

Eurotrialog 2002, Mikulov, 30. - 31.8. 2002