Jako by to bylo včera. Rozpálené slunce zapadlo za obzor, v hladině koupaliště se začal odrážel svit měsíce a na pódiu mohelnického festivalu Fingers Up úřadovali The Wombats. Kotel se utvořil rychle a v závěru krátkého, ale výživného setu jste už kolem sebe neměli nic než oblaka poletujícího prachu. To byl srpen.

O tři a půl měsíce později jste museli v Lucerna Music Baru nejdříve přetrpět za Team Me zaskakující Sunflower Caravan, kteří bojovali s technickými problémy i vlastními omezeními danými nepříliš širokým pěveckým rejstříkem frontmana. Jakkoli si skupina běžně vaši pozornost zaslouží, tentokrát to nevyšlo. Ve tři čtvrtě na deset se pódium ozdobené siluetou velkoměsta a obehnané modrou světelnou linkou zahalilo do tmy a nastoupili The Wombats.

Vystoupení s rozšířeným a významně zpřeházeným setlistem nečekaně odpálil singl "Give Me A Try", trio si ale své obvyklé role drželo. Zpěvák Matthew Murphy tradičně hrál na kytaru a ještě u toho poslušně obsluhoval synťáky, bubeníka Dana Haggise byste si možná ani nevšimli, nebýt jeho potíží s činely v písni "Pink Lemonade", která tak neplánovaně zazněla zcela bez bicích, a chybět nemohl ani Tord Øverland Knudsen. Pro show The Wombats zásadní člen si i tentokrát všechny písně až nelidsky užíval a že tu euforii plnou tance, výskoků a hecování až přehrává, muselo být jasné asi každému.

To však neznamená, že by ta radost v sále byla vyšponovaná uměle. Dřívější předskokani Babyshambles sice hrají relativně jednodušší indie rock s líbivými refrény a předtočenými elektronickými podklady, jehož cílovou skupinou jsou vzhledem ke složení publika hlavně studentky gymnázií, jejich hudba je ale ve svém jádru skočná. A hlavně veselá.

Když proto spustili například kytarovým sólem vyšperkovanou "Your Body Is A Weapon", hitovou "Jump Into The Fog" nebo lehce funkovou "Emoticons", která v závěru najela až do sonické bouře, došlo vám, že stát jako platy ajťáků ve státní správě není žádoucí.

Jakkoli ale růžovo-modře nasvícené novinky z desky "Glitterbug" zaujaly, byly to hlavně starší hity, kvůli kterým se v Lucerna Music Baru dávaly ruce nahoru a boky do pohybu. Kytarovější a syrovější hity typu "Moving To New York" či "Let's Dance To Joy Division" dokonce nadchly tak moc, že kvůli nim jedna partička kluků málem spadla z balkónu. Matthew Murphy toho během koncertu mnoho nenapovídal a že si Prahu s Fingers Up v hlavě nejspíš nespojil, napověděla jeho hláška o tom, jak je to divné, že na sebe všichni narážíme tak strašně málo.

Absence balady "Anti-D" zamrzela i tentokrát, ale jelikož v setlistu nechyběly ceny útěchy v podobě skvělých "Techno Fan" a "Tokyo (Vampires & Wolves)", shodneme se asi na tom, že jsme z klubu všichni odcházeli se slovy jejich největšího hitu na rtech. Tedy so happy!