Začátek celého večerního představení v Lucerna Music Baru byl stanoven na docela brzy, a to již před osmou hodinou, kdy se přesně na čas dostavila první předkapela norských progresivců Shining. Rozpálit první příchozí fanoušky dostala možnost taktéž norská skupina Jack Dalton, která si vypůjčila jméno postavy z legendárního seriálu MacGyver. Mladí dlouhovlasí zuřivci od prvních vteřin publikum nešetřili a servírovali jim jednu post-hardcorovou šílenost za druhou. Z kapely byla cítit snaha zaujmout a dát do koncertu úplně vše. Jejich zapálenost do hudby byla téměř hmatatelná, zvlášť když zpěvák Jimmy Nymoen a nakonec i jeden z kytaristů kapely vběhli mezi fanoušky a svou nasranost prezentovali v blízkosti nich i fyzicky.

To o něco známější Caligula's Horse z daleké Austrálie působili klidnějším dojmem. Jejich hudba byla technicky zajímavá a bylo znát, že nejde o žádné nazdárky. Zejména zpěvák Jim Grey dokázal v čistých polohách svým hlasem a barvou přítomné udivovat precizní technikou. Pravdou však je, že třičtvrtěhodinový set po přelomení do druhé půle začal mít vlažnější tempo a kombinace pomalejších a rychlejších skladeb tentokrát spíš uspávala. Caligula's Horse mají našlápnuto na dobrou dráhu, ale ještě to chce dopilovat styl a vypustit ze sebe výraznější nápady. Potenciál v nich rozhodně je.

Jestli ale byl někdo byť jen trochu unavený, veškerá ospalost zmizela snad ihned s příchodem hlavních hvězd večera. Shining si tuto roli v České republice střihli premiérově a lze říct, že zdárně. Žlutě laděné pódium připomínalo, že se jedná o turné k jejich nové skvělé desce "International Blackjazz Society". Z ní také Norové zahráli nejvíce skladeb. Nezapomněli však ani na přelomovou nahrávku "Blackjazz", ani na dva roky staré album "One One One".

Celému koncertu jednoznačně dominoval osobitý frontman Jørgen Munkeby se svým fantastickým saxofonem. V momentech, kdy se ujal svého zlatavého instrumentu, uhranul celé osazenstvo Lucerna Music Baru a nikdo z něj nedokázal spustit oči ani uši, jen aby slyšeli každou notu působivé kombinace saxofonu s metalovými kytarami. I díky saxofonovým sólům nejvíce zaujaly třeba novinkové skladby "The Last Stand", "Last Days" či "HEALTER SKELTER" z opěvovaného "Blackjazzu". Nezapomenutelným vyvrcholením pak byla coververze "21st Century Schizoid Man" od King Crimson, jejíž poslech naživo se rovnal hudebnímu orgasmu. Zvuková stěna výborných kláves, drtivé, až omračující rytmiky, ostrých, ale nerušivých kytarových riffů a až dekadentně působícího saxofonu byla jedinečným zážitkem.

Jako přídavek pak Shining nabídli "The Madness And The Damage Done" jako jednu z top skladeb "Blackjazzu", který se tak stal krásnou tečkou za strhujícím koncertem. Nakonec přišlo na řadu focení s fanoušky a atakování koutku s merchandise. Ač nebyl klub v centru Prahy nijak zvlášť obsazený, fanoušci zejména díky výbornému výkonu hlavní hvězdy vytvořili skvělou atmosféru, která frontmana Munkebyho očividně těšila. Škoda snad, že v poměrně mohutném zvuku trochu zapadal jeho osobitý zpěv. Norský frontman se musel očividně hodně snažit, aby ho bylo za výraznými klávesy a kytarovými riffy slyšet. Určitě by do příště nebylo na škodu ještě více zvýraznit saxofon, který by měl být ve svých partech dominantnější, což bohužel tentokrát nebyl.

I přes malé mušky šlo o nádherný zážitek. Je radost vidět v 21. století kapelu s originálním zvukem a progresivním přístupem k vlastní tvorbě, díky níž si vytvořila jedinečnou nezaměnitelnou značku. Pro příště by si žádný fanoušek netypicky orientované tvrdé hudby neměl nechat koncert Shining ujít. Už nyní může litovat, že mu ten listopadový roku 2015 utekl.