Ve středu 9. září Praha hostila amerického písničkáře a především talentovaného všudybyla M. Warda, jehož jméno je spjato například Hs folk-rockovým triem Rodriguez nebo tandemem She & Him, který vytvořil s herečkou Zooey Deschanel. Hřích by byl opomenout také spolupráci s Bright Eyes, R.E.M., Portishead nebo Norah Jones. Rukopis zpěváka a kytaristy sahá od západního až po východní pobřeží USA a ve výčtu jeho otisků by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Největší renomé si ale bezesporu získal jako sólista pro své šarmantní zosobnění americké country-folkové tradice.

Zvuk tvůrčí značky M. Ward má takovou váhu, že se díky němu podařilo vršovický klub Basement vyprodat a zasloužil si v předsunuté linii reprezentativní předskok. Ten zastal Václav Havelka z Please The Trees, který má k americké nezávislé scéně blízko. V kontrastu se syrovostí aktuální polohy jeho domovské kapely působil sólový set, který ve středu večer předvedl, jako její dokonalý protipól. Stejný materiál, avšak naprosto křehké provedení odlehčené hypnoticky táhlými falsety. Z dramaturgického hlediska šlo o ideální kombinaci, když Havelkův abstraktní přístup k výstavbě introspektivních písní nutil publikum k rozjímání, zatímco M. Ward zastal roli vypravěče příběhů z každodenního života. Jeden druhému tak dal větší prostor vyniknout.

Viděno s odstupem Havelkům sólový set skýtal o něco větší kouzlo. Ne že by byl M. Ward nudný patron, ale jeho vystoupení bohužel nevyznělo jako víc než přenos starých dobrých amerických tradic, a co především, chyběl mu osobní prožitek, který by věci dodal na síle okamžiku. Takový ten pocit, že zažíváte něco výjimečného. Jakoby M. Ward prostě přijel odvést svoji práci, byť na maximální možné úrovni. Hrál poměrně krátce a nijak viditelně si čas strávený na pódiu neužíval. Nicméně klobouk dolů před jeho muzikantskou zručností - ve hře na akustickou kytaru mu je jistě těžké najít rovného.

Celkově šlo o příjemný večer, který zapadal do zázemí Basementu, kde se člověk rád nechá jednou za čas obejmout kosmopolitní atmosférou. Silné zastoupení cizinců v publiku, kteří spontánně interaktovali v rodném jazyce a byli znalí M. Wardova repertoáru, nenápadnému koncertu dodalo jiskru, která mu jinak chyběla. Za vyzdvihnutí stojí také kvalitní zvukové podmínky, které patří mezi nejpříznivější v rámci pražské klubové scény a komorním koncertům opravdu sedí. Mít možnost odskočit si na událost podobného formátu každý všední den by bylo splněným přáním.