Necelé dva roky po vydání desky "Fragments Of Freedom", které přineslo obrovský hit "Rome Wasn't Built In A Day", je tu kapela Morcheeba zpět. Novinka dostala zvláštně aromatický název "Charango" a obsahuje vydatně chutný koktejl rozličných melodií, více vám vyzradíme v naší dnešní recenzi.
Když jsem před necelými dvěmi roky přišel díky albu "Fragments Of Freedom" na chuť hudebním nápadům skupiny
Morcheeba, nečekal jsem, že se od nich dočkám alba, které mě chytne ještě více. Trojka ve složení
Skye Edwards, Paul a Ross Godfreyovi se rozhodla, podle vlastních slov, stát se hudebními kanibaly a na novinku jménem "Charango" vystřihli dvanáctku pohodových skladeb, které znějí staře, ale přesto velmi moderně. S každým novým albem ("Charango" má v diskografii pořadové číslo čtyři)
Morcheeba zdokonaluje svůj um pro skvělé a nádherné melodie, jak se ostatně můžete přesvědčit i u pilotního singlu "Otherwise".
Při natáčení nového se sešlo i několik hostů, mezi nimiž hledejte rhythm and bluesového basistu Pino Palladina, Kurta Wagnera (z nashvillské countryové skupiny
Lambchop), Slick Ricka nebo Pace Wona (z kapely Outsidaz).
Morcheeba se rozhodla ze všech možných hudebních ingrediencí vybrat ty nejlepší kousky a poté začali natáčet. Z celého alba na vás dýchne pohoda a mnoho hudebních stylů. Ať už to je rhythm and blues, soul, sem tam nějaké to disco sedmdesátých let s nádechem funky nebo šmrnc latiny, kdesi z pláže někde v Brazílii.
Morcheeba se dalším posunem ještě dostala k jednomu novému prvku ve své tvorbě a tou je psychedelie, která kvetla v sedmdesátých letech. Aby výčet byl úplně kompletní, čekají zde smyčce, které evokují filmové a vzdušné melodie. Prostě je to přeplácaný pelmel, který má však svoji hlavu a patu, když k tomu všemu ještě přidáte skvělý vokál Sky Edwards a chytrost Paula Godfreye v použití beatů a scratchů, nemůže vzniknout nic špatně chutnajícího.
Každý střípek desky je svým způsobem perličkou, který má své místo pevně dáno a sedí jako přilepený. "Charango" je velmi vyváženou deskou, kde není žádný vyloženě slabší moment. Od úvodní "Slow Down" propadnete do vlny, které říkají pohoda a nemusíte nic řešit, jen poslouchat a vychutnávat si ty pochoutky. Rap hip hopového rebela Rick Slicka ve skladbě "Women Lose Weight" nebo rap Pace Wona v písních "Charango" a "Get Long" sedne do zvuku Morcheeby a asi vás nejvíce rozhýbají. Album je spíše pomalé a rozhodně se u něj dobře usíná. V "Sao Paulo" po úvodním sólu harmoniky čeká hit jako z čítanky a pera Morcheeby, latina a západ slunce, to je sázka na velký letní hit, horký kandidát na příští singl. Velmi povedený je střed desky a skladby "What New York Couples Fight About" a "Undress Me Now", na kterých se spolupodílel Kurt Wagner. V první jmenované zpívá společně se
Skye a hraje na kytaru, je to velmi emotivní duet. Pro skladbu "Undress Me Now" napsal text a řekl bych, že to je nejpovedenější počin celé desky. Závěrečná instrumentálka "The Great London Traffic Warden Massacre" vás v hymnickém melodii ukolébá k spánku.
Skye, Paul a Ross na svém čtvrtém albu měli volnost při nahrávání a ta se vyplatila, hudební kanibalismus made in
Morcheeba přinesl pestré album. Aromatický koktail chutná velmi dobře a lehkost melancholie a psychedelického vánku už jen podkresluje to, že
Morcheeba natočila pohodovou desku, která v této době zní moderně a vtiskuje pečeť klidu a pohodové nálady, jen toho rapu mohlo být trošku méně. Uvidíme, jak tento hudební pelmel uspěje mezi fanoušky a jaké překvapení nás bude čekat příště. Škoda jen, že se díky zrušenému festivalu Jam asi nedočkáme živého vystoupení kapely. "Charango" je však velmi chutnou a vydatnou záplatou.