Hudební cesta skupiny Morcheeba od comebackové studiovky "Blood Like Lemonade" vydané v původní sestavě se Skye Edwards prozkoumává teritoria mezi elektronikou a akustikou a přináší tvorbu s jasnou formou a rukopisem.

V tomto módu se nese i letošní deska "Blackest Blue". Ve větším měřítku zde zaslechnete odkazy na jejich počátky - hned úvodní skladba "Sounds Of Blue" by hravě zapadla na jakoukoliv nahrávku z jejich nejslavnější éry. Naopak "Cut My Heart Out" se houpe v bluesovém oparu, k němuž má Ross Godfrey rozhodně stále velmi blízko. Riffy jeho kytary sklouzávají v poutavé ornamenty a stávají se nosným hybatelem nálad. Z řady vybočuje poutavá balada "Say It's Over", jež se nese na hypnotické klavírní linii a v níž hlas Skye doplňuje Brad Barr - svým způsobem je to ohromující moment, kterých tu klidně mohlo být i vícero.

Ačkoliv album nijak neuhýbá z nastoleného nastavení, výrazně rychlou věc zde nenajdete. Přesto se kapele podařilo najít kompromis v odvaze udělat věci jinak. I po letech tak její hudba fascinuje. "Blackest Blue" s přibývajícím časem zraje a přes počáteční ostýchavost vám postupně odkryje skvělá zákoutí. Těmi nejsvětlejšími je trio po sobě jdoucích písní "Oh Oh Yeah" (postavené na téměř sedm minut trvající hloubavé melodii), "Namaste" a překrásné "The Moon", kterou jsme slyšeli v exkluzivní premiéře během akce "Národ sobě - kultura tobě". Morcheeba nesází jen na jistotu a na svém nejnovějším počinu vypráví Lunou ozářené příběhy, jež podlamují kolena.

Pokud se nestanou věci nepředvídatelné, měla by se Morcheeba zastavit v Praze - v rámci akce Metronome Prague Warm Up vystoupí v sobotu 11. září na Výstavišti v Holešovicích.