Britská kytarová scéna roste a sílí. Kdybychom měli hodnotit jen dle mladých kapel z Británie, rock'n'roll by měl hodně daleko do nějakého stagnování či uvadání. Jedním z pilířů tamní mladé rockové scény jsou i Drenge. Dva chlápci, co umějí dělat bordel, a ještě to navíc dobře zní. Zvlášť na jejich druhé desce.
9/10
Drenge - Undertow
Vydáno: 16.4.2015
Celkový čas: 37:45
Skladby: Introduction, Running Wild, Never Awake, We Can Do What We Want, Favourite Son, The Snake, Side By Side, The Woods, Undertow, Standing In The Cold, Have You Forgotten My Name?
Vydavatel: Mystic Production
Basa, zpěv, kytara, bicí a dva kluci - bratři. Tohle vše jsou
Drenge. Vždyť to vlastně stačí. Důležité nejsou kdovíjaké instrumentální nuance a kudrlinky, ale energie, nápad a upřímná hudební zpověď. To vše nosí ve svém batůžku i Drenge a poprvé to vybalili již v roce 2013 na eponymním debutu. Nebyla to sice deska bez chybiček, ale na odrazový můstek velmi dobrá. Ještě o něco důležitější pro jejich kariéru však bude celkový dojem a možný úspěch dvojky "Undertow".
Již na debutu dokázali Drenge strhnout temnou a hutnou kombinací post-grunge, garážového rocku a (jak jinak) bluesu. Novinku lze vnímat vlastně stejně, jen je ještě temnější a ještě hutnější. Přesně jako z přebalu nahrávky, i z hudby v ní ukryté je cítit strach a tajemno. "Undertow" je prostě trochu depka, která je naštěstí rozehnána přívalem energie.
Pokud byste se ráno probudili a řekli si, že máte chuť na něco mezi
Black Sabbath,
The White Stripes,
The Libertines a
Arctic Monkeys, a v poslední době holdujete třeba
Royal Blood,
Peace, Birth Of Joy či
Palma Violets, pak vás úvodní pecka "Running Wild", které předchází jen vábné intro, naprosto dostane. Hlavně rytmika zní, jak kdyby ji pánové nahrávali někde v močálu a kolem létala šídla jak z "Cesty do pravěku" a ještě jim u toho solidně lilo. Uvítací atmosféra, jak má být.
Když Drenge zrovna neholdují odvrácenější straně garážového rocku, vzhlížejí se v
Arctic Monkeys. Jako třeba v hitové "We Can Do What We Want". Punkem nasáklá je zase výtečná koncertní "Favourite Son". Již zmíněné Black Sabbath pak evokuje třeba skladba "The Snake" s psychedelickými riffy a výbornou rytmikou (opět). Ryze instrumentální lahůdkou je pak v druhé polovině umístěná titulní "Undertow" a potěší i melancholická a klidnější "Standing In The Cold".
Poslouchat novou desku Drenge není procházka růžovým sadem, kde vám páni umělci servírují květnaté rockové hymničky do oušek na zlatavém lesklém podnose. Při poslechu "Undertow" se připravte na to, že se vymácháte v blátě, zmoknete na kost a chvílemi budete bloudit po lese a bát se o život. Jenže světlo na konci je pro posluchače na dosah i u druhé desky mladých Britů a z něj září výborná kolekce dobrých písní, takových, o kterých vnitřně tušíte, že dávají rockové hudbě stále smysl.