Třiatřicetiletý John Tillman, který si pro svůj sólový projekt vybral jméno Father John Misty, vyrůstal v Marylandu ve státě Washington pod dohledem silně nábožensky založené rodiny. Dostávalo se mu tak přísné výchovy, že ještě v odrostlejším věku pro něho platil například zákaz poslechu jiné než křesťanské muziky. Logicky tak pomýšlel na to, jak se ze svazujícího prostředí vymanit. Situaci vyřešil v jednadvaceti odjezdem do Seattlu, kde se následně usídlil a začal zde nasávat (zřejmě nejenom) místní hudební vlivy. Muzice se aktivně věnoval celá léta a na krátkou chvíli se ohřál třeba ve Fleet Foxes jako bubeník. Jeho současná kariéra však započala až zhruba tři roky nazpátek, kdy John přijal svůj umělecký pseudonym a kdy jeho jistě podivuhodná cesta ze Seattlu podél pobřeží až do Los Angeles předznamenala vydání alba "Fear Fun", plného mrzutých balad.

I pro následující studiový počin je charakteristická Tillmanova až chorobná upřímnost a více než po hudební stránce tak možná zaujme právě svojí koncepčností ve výpravném slova smyslu. Deska "I Love You, Honeybear" je galerií výjevů, pojících se k nové velké etapě Johnova života, a to manželství. Tato skutečnost společně se zachováním country-folkových tradic a kouzlem Johna Tillmana coby charismatického vypravěče dělá z aktuální nahrávky all-inclusive balíček, který k tomu, aby vyzněl naplno, v ideálním případě vyžaduje prezentaci v živém vydání. Jedno takové live dostaveníčko v show Davida Lettermana ostatně na Father Johna Mistyho nedávno zaostřilo hledáčky tisíců posluchačů a učinilo z něj sledovanou osobnost.

Tillmanova druhá sólovka je od a až do zet pohledem do soukromí autora. Zachycuje okamžiky jeho před/manželského soužití a přitažlivé na zvoleném vypravěčském stylu je, že jej neznázorňuje pouze z pohledu růžových brýlí. Naopak vyžívá se v sarkasmu, rád ukazuje na absurdnosti, které život přináší, a umí tnout do živého. Vliv jeho múzy, manželky Emmy, prostupuje celou deskou. Z jejích úst prý ostatně také vzešly všechny Tillmanovy oblíbené útržky textů, použité na ILYHB, a sled jejích slov (pronesených při společné sprše) jej měl inspirovat i k názvu alba.

Zvukově se novinka velice blíží svému předchůdci. Starý country & blues rockový nátěr, patrný dříve ponejvíc ve skladbách jako "Well, You Can Do It Without Me" nebo "I'm Writing A Novel", však lehce vybledl a nahradila jej smyčcová leštěnka značky Patos (zejména hned v titulní skladbě "I Love You, Honeybear" nebo "Strange Encounter"). Tillmanův zjev elegantního zálesáka dohromady s texty zamířenými přesně na cíl a uvěřitelným projevem však pomyslné misky vah vyvažují tak, že se v inkriminované okamžiky drží těsně na hranici kýče, a to činí styl alba do značné míry výjimečným.

Nejpokrokovějším songem v kontextu dosavadní tvorby Father Johna Mistyho se jeví být výrazně elektronická třetí položka s názvem "True Affection", kde Tillman ukazuje, jak to umí s falzetem. Protipólem je jí svižná dřevnatá osmička "The Ideal Husband", která zní jako úžasná hudební paralela ke svému textu. Díky napětí, jež do něj vnáší houslové party a barový zvuk piana, dokonale ztělesňuje bolavou rozpolcenost příznačnou pro chvíle, kdy jste adresátem pravd, které vlastně snad ani nechcete slyšet. Z dalších zařazených skladeb vybočuje klenutá klavírní balada "Bored In The USA" nebo koňárna s filmovou náladou "Chateau Lobby #4 (In C for Two Virgins)".

Jinak Tillman nepouští country otěže a povětšinou se noří do pomalého tempa. Skladby jako "The Night Josh Tillman Came to Our Apt." nebo "When You're Smiling and Astride Me" jsou již z kategorie žánrovky a zřejmě nepochodí u každého. Takový je však John Tillman. Nepřizpůsobivý. Zda odolá náporu vzrůstající medializace a zůstane sám sebou i nadále, se teprve uvidí.