Echosmith vznikli již v roce 2009, ale s vydáním svého prvního počinu dost váhali. Po začátcích své kariéry, kdy se věnovali hojně i předělávkám slavnějších umělců jako Adele či Coldplay, se pustili do nahrávání debutu "Talking Dreams", kterému v jeho dvanácti skladbách vévodí především vokál hlavní zpěvačky Sydney Sieroty. Zajímavostí je i skutečnost, že kapela se skládá výhradně ze členů nosících stejné příjmení - sourozenců Sierotů.

Na debutu se ale poměrně úzkostlivě drží ryzího pop-rocku, který lze zařadit do kategorie nenadchne-neurazí. Ač jsou mladí hudebníci sami o sobě zajímaví a občas překvapí slušnými momenty jako v případě singlu "Cool Kids" či úvodní párty rozjezdovky "Come Together", většina zbylých písní trpí přemírou opatrnosti a pop-rockové sterility, ze které se ne a ne vymanit.

Soft kytary a decentní vokál Sydney připomínají (stylově) o poznání slavnější The 1975. Chybí jim však údernější melodie i odvaha se v určitých chvílích do toho více obout. Pak se stává, že zajímavě nastartované skladby sklouznou do popového kolovrátku, který hitové ambice ztrácí jak Večerníček noviny ("March Into The Sun", "Talking Dreams"). Někdy zase Echosmith škodí úporná snaha zachytit feeling jiných popových hvězd. Třeba taková "Bright" je zjevnou poctou Taylor Swift - posuďte sami ve videu níže.

Berme však v potaz, že věk sourozenců se pohybuje kolem dvaceti let a jejich hudební vyzrálost je zatím v plenkách. Snad mohou mít šanci zaujmout mladší publikum, i když i tak by jim prospěl vypracovanější smysl pro údernější melodii. Snad časem. Pro Echosmith se tak hledá cílová skupina jen velmi těžko. Pravděpodobnost, že naše publiku "Talking Dreams" náležitě ocení, zvlášť když písně kapely u nás rádia zrovna nepřijala s otevřenou náručí, je velmi sporadická. Ale není všem dnům konec. Doufejme, že slaďoučce zpívající Sydney se na další desce trochu odváže a dokáže svůj jistě zajímavý vokál pořádně předvést.