Nové album je pro každého umělce či kapelu něco jako výzva. Touha překonat sám sebe, přeskočit nastavenou laťku. I když se to nezdá, i Karel Gott má po víc jak padesáti letech na pódiu před sebou stále přání, nesplněné cíle, výzvy. Proto si troufne natočit desku s lidovkami, swingem či popovými standardy. Ale poptávka po nových, původních písních začala stoupat taky. Gott je všechno, jen ne stárnoucí muž, který by si nejradši nazul bačkory a usadil se s dýmkou do houpacího křesla. Odpočinek a žití z dávné slávy, to není nic pro něj. Moderny se nebojí, dokonce ji nefalšovaně vyhledává, mladé neváhá podpořit, poradit jim a zároveň ví, že má určité stylové hranice, které nelze překročit, aby nenaštval své publikum.

Nová deska jasně dokazuje, že to s tuzemskou pop music zas až tak špatné nebude. Gott se totiž rozhodl oslovit zpívající autory po celém Česku i Slovensku, kteří dostali zadání napsat pro něj takovou písničku, jakou by chtěli, aby zpíval. Nakonec se sešlo na čtyřicet skladeb, z nichž mistr vybral finálovou čtrnáctku. Vlastně třináctku, neboť duet s Olgou Lounovou "Dál za obzor" byl jako jako jediný znám už dříve.

Jinak jsou všechny skladby opravdu psány přímo na tělo. Už při sbírání informací o desce se mohly začít rojit obavy, aby jí nescházela alespoň troška celistvosti, tenká jednotící nit. Hudebně je výsledek přece jenom malinko rozmáchlejší a nahrávce by neuškodilo, kdyby byla kompletně nahrána živými muzikanty. Tucavý spodek v kouscích "Chci zpátky dát čas" a "Právě vchází" Gottovi moc nesluší, ale to je jedna z mála skutečností, kterou lze kritizovat.

Singlovou "Chci tě" od Vaša Patejdla jsme rozebrali v naší minirecenzi, ale i ta se po mnoha posleších nakonec zaryje pod kůži. Co musíme kvitovat, je Gottův neuvěřitelně svěží, vyzrálý a energický hlas. Měnící se rytmy a nálady skladeb jej nutí ukázat ho v mnoha různých polohách a zákoutích. Tanečních, swingujících a spolupráce s Radkem Bangou ho dokonce přivedla až na samotný práh rapu. V "Pondělí" zpívá Gott s Chinaski jako kdyby s nimi vystupoval odjakživa a Monika Bagárová v duetu "Místa, která znáš" znovu ukázala, jak moc jí sluší český jazyk.

Kapela Petra Bendeho přišla ve skladbě "Dál jedu si svou" s výraznými dechy a dynamikou. Zpěvák navíc prozradil, že text je pro něj i leitmotivem do další kariéry. Karel Gott neopomněl ani sbory, které jsou pro celou jeho kariéru tak důležité a i tentokrát se postaraly o podstatná místa tracklistu. Ale nelze nezmínit to nejdůležitější. Velkolepé balady. Mrazivě křehká "Kluk s velkou vášní" o jednom z největších mistrových kamarádů Jiřím Štaidlovi (viz stále poměrně čerstvé trojalbum "Konec ptačích árií") dojímá. Textař Radovan Šťastný dokonce dostal od puntičkářského zpěváka dvakrát text zpátky, ale nakonec vykouzlil skvost. Další úžas vzbudí "Obraz žen", nejstarší položka alba, kterou Petru a Pavlovi ORM otextovala legenda Pavel Vrba.

Samotný závěr obstarává symbolicky Ondřej Brzobohatý. Muž, který má obrovský talent, ví o tom a nebojí se otálet ani s napsáním písně samotnému Gottovi. Nakonec ji dokončil doslova za minutu dvanáct a troufl si na něj vybalit šansonovou melodii s jediným trošku posmutnělým, ale o to vzdorovitějším textem "Testament".

S novým albem prostě náš slavík vedle nešlápl. Plnému hodnocení mimo slabší celistvosti materiálu brání i průměrný duet s Olgou Lounovou. Gott se přiznal, že pokud se kolekce fanouškům zalíbí, nebude se bát natočit i její druhý díl. Schopných zpívajících autorů je v našich luzích a hájích ještě několik. Například Miro Žbirka byl osloven, avšak v návalu vlastní práce nedokázal napsat píseň, za níž by si mohl stát. A v České republice je momentálně nejpopulárnější kapelou Kryštof, jejíž zpěvák Richard Krajčo se také řadí k šikovným autorům. Letos pětasedmdesátiletý interpret má prostě v rukávu ještě několik es a inspirací mu může být třeba Tony Bennett. Ten se také omladiny a výzev nebojí.