Ačkoliv na koncertech se The Asteroids Galaxy Tour prezentují jako plnohodnotná kapela, ve skutečnosti jde o duo složené ze zpěvačky Mette Lindberg a producenta Larse Iversena. Doposud se jim, včetně aktuální novinky, podařilo nahrát tři desky, přičemž debut "Fruit" pochází z roku 2009, vyšel tedy dva roky po vzniku této alternativně popové formace.

Za jejich největší úspěch lze považovat role předskokanů Katy Perry či Amy Winehouse a použití několika písní pro reklamy a seriály. Co je ale důležité, je jejich schopnost napsat chytlavou a zároveň inteligentní skladbu plnou originálních aranží a nápadů. Přesně tento popis sedí i na aktuální singl "My Club", který se opravdu povedl a navnadil fanoušky na třetí řadovku.

Bohužel o mnoho víc již recenzovaná novinka nenabídne, chtě nechtě se tak posluchači dostane zklamání, jež možná pramení z příliš vysokého očekávání. Kapela zbytečně klouže po povrchu a mnoho písní vyznívá do ztracena. Na místo vrstvených a propracovaných kompozic se mnohdy uchyluje ke sterilní jednoduchosti bez potřebné barevnosti, kterou se prezentovali na minulém albu "Out Of Frequency" a vlastně i ve zmiňovaném singlu "My Club".

Světlé chvilky přichází na řadu v podobě pozitivní "Navigator", v níž si můžeme vychutnat slušný vokální um zpěvačky Mette. Hitové ambice má i orchestrální "Hurricane", hodna zapamatování je pak i hravá "Choke It". Zbytek se řadí spíš k průměru: písničky sice mohou na první poslech zaujmout, ale po delším zkoumání nemají už moc co nabídnout. Chybí jim větší hloubka, něco, pro co se k nim bude posluchač chtít vracet. Není však důvod pochybovat o tom, že naživo budou skladby fungovat jako slušný odvaz, z pódia vysílaná energie by tak mohla být více patrná než prostřednictvím studiové nahrávky. Za nejslabší místo lze považovat závěr, jelikož poslední tři písně se jeví spíš jako nutná vata a zbytečně kolekci rozmělňují.

Nutno podotknout, že "Bring Us Together" je zase o trochu experimentálnější než jeho předchůdci. Mísí se v něm ještě větší množství stylů než na předchozích počinech. Ať jde o reggae, ska, punk, osmdesátkový pop, disco, neo soul, rock či aktuálně populární synthpop. Žánry vedle sebe působí nenásilně a přirozeně, v tom kámen úrazu není. Spíš jsou jednotlivé písně velmi strohé jak textově, tak hudebně, a i když to může být záměr, působí lehce odbytě a složené takzvaně na první dobrou. I přesto lze očekávat, že na koncertě skladby ožijí a dvojice jim dodá potřebnou živočišnost i dravost. Přesvědčit se o tom budeme moct již zanedlouho, a to 4. listopadu v pražském Lucerna Music Baru.