Ve světě hudby se v poslední době o Katy Perry píše spíše kvůli jejím kontroverzím než kvůli nové tvorbě. Její skandály během velkolepého návratu plní titulky: od prohlášení, že svého manžela Orlanda Blooma sexuálně odměňuje pouze tehdy, když pořádně uklidí, přes obvinění z narušení ekosystému na Baleárách až po znovuobnovení spolupráce s problematickým producentem Dr. Lukem. Všechny tyto události zastínily její aktuální hudební novinku "143", která se zdá být jen okrajovým tématem.

Číslovka 143 odkazuje na tzv. andělské číslo, které v numerologii symbolizuje frázi "I love you" (1 = I, 4 = love, 3 = you) a původně sloužilo jako zkratka na pagerech. Katy ho prý zvolila jako symbol lásky a osobního propojení s fanoušky. Po poslechu nové desky však spíše nabudete dojmu, že skutečný vzkaz zní "I hate you", protože místo láskyplného zážitku vás čeká půlhodina zklamání. Místo očekávaného propojení s posluchači přichází spíše prázdnota, která zanechává trpkou pachuť.

Přitom shledání a následná práce s Łukaszem Gottwaldem alias Dr. Lukem musela papírově znít jako přímá cesta k úspěchu. Společně totiž vyprodukovali její největší hity z desek "One of the Boys", "Teenage Dream" a "Prism". To, co spolu ale předvádí na aktuální kolekci, je jedna velká bída, která rozhodně nepůsobí hitově, ba ani zábavně nebo alespoň trochu zapamatovatelně.

Pilotní singl "Woman's World", který má oslavovat ženskou sílu a nezávislost, vyznívá poněkud křečovitě. Ve spojení s Dr. Lukem, jenž byl několikrát obviněn ze sexuálního obtěžování, se navíc stává až nepatřičným a místy i směšným. V jedné zahraniční recenzi píseň trefně popsali jako ideální pro playbackový souboj o život v reality show "RuPaul's Drag Race". A bohužel, zpěvačka opět celou skladbu pohřbila videoklipem plným trapného humoru, který už diváky mátl na albech "Witness" a "Smile".

Zbytek nahrávky se dá rozdělit na dvě části. V té první se Katy vrací do role sexy dračice, která touží po jízdě na čemkoliv a kdykoliv. "Gimme Gimme" s rapperem 21 Savage je krásným příkladem naprosto prosťoučkého a pitomého textu, který v řadě frází nedává kloudný smysl. Kim Petras v písni "Gorgeous" zas naprosto zaniká - její smyslnost, která skvěle fungovala například v megahitu "Unholy" od Sama Smitha, zde ztrácí kouzlo a zůstává v koutě bez nápadu.

Produkce jsou příliš jednoduché, postrádají vrstevnatost, a když už nabídnou něco zajímavého, ukáže se, že jde o samply starších skladeb. Třetí singl "I'm His, He's Mine" si kompletně vypůjčil hudební podklad ze songu "Gypsy Woman (She's Homeless)" od Crystal Waters z roku 1991, včetně otravného popěvku "la-da-dee, la-da-da". Bohužel, tento motiv se opakuje i v následující skladbě "Crush", která využívá části z "My Heart Goes Boom (La Di Da Da)" od německé skupiny French Affair.

Ve druhé polovině alba paní Bloomová zcela změní směr. Z divoké dračice se stává milující matka, která svou lásku k dceři přetavila do několika poselství o síle mateřského pouta. Tato diametrálně odlišná témata však celkovému dojmu z desky spíše škodí. Vedle již zmíněného pilotního singlu sem patří "Lifetimes", překvapivě dobře vyzpívaná "All the Love" a závěrečná "Wonder", ve které uslyšíme hlas čtyřleté Daisy Dove Bloom. Další skladby s podobnou tematikou se objevují i na různých bonusových edicích nahrávky - zkuste například tracky "Has a Heart" nebo "No Tears for New Year's".

Katy Perry měla na svém comebackovém albu asi zůstat u jednoho tématu. Buď se měla prezentovat jako matka na tahu, nebo jako žena pečující o své dítě. Pokud v jedné písni nabádáte dceru, aby šla za svými sny a vzápětí v další radíte, jak je cool pokleknout před mužem a otevřít pusu, zní to prostě zvláštně. Sice nechci moralizovat, ale v tomto případě by bylo lepší, kdyby klišoidní texty o síle individuality převzaly otěže naplno - dostali bychom alespoň logičtější pokračování její diskografie. Takto jsme zůstali na pomezí dvou rozdílných světů, které spojuje pouze hudební neoriginalita.