"Je zvláštní, jak osud někdy člověka vrací na stejná místa. Nikdo z naší rodiny tento sál fakticky nevlastnil, přesto se nějak stalo, že nejspíš patříme k jeho inventáři," píše ve sleeve note alba "Dvacet let v Arše" Jan Burian. Divadlo Archa, v němž od umělcova dětství dělal ředitele jeho otec, po němž i nějaký čas neslo jméno Divadlo E.F. Buriana, a kde hrála i jeho matka - a ostatně tam vystupují i jeho synové - je s touto rodinou skutečně velmi srostlé. Jan Burian zde pravidelně vystupuje od roku 1994. A právě průřez různými koncerty za celých dvacet let přináší toto CD a DVD.

A jde vlastně o nahrávky, které asi ani neměly ambici být někdy vydány. Burian je zřejmě nahrával pro vlastní potřebu, výsledkem je tedy takový - dalo by se říct zremasterovaný (Ondřej Ježek si pohrál se zvukem) - bootleg. Což ale nevadí. Laskavý posluchač a divák omluví dnešní hifistické nároky a naopak ocení atmosféru toho příjemného sálu, dokumentární rozměr celého kompletu, pestrost a vývoj Burianovy tvorby. A také kvanta nevydaného materiálu.

Ta bootlegovost a autenticita i to, že nahrávka vznikala pro vlastní potřebu, jsou nejvíce patrné z filmové části celku. Z VHSky přepsaný materiál koncertu k padesátinám písničkáře je vlastně homevideem, natočeným na jednu kameru. Jde často o statický záběr na zpěváka, jenž sedí za klavírem, občas se zazoomuje, ale to je vlastně všechno. Bez světel, bez čehokoliv, co by vlastně vizuální zpracování ospravedlňovalo - zejména pak v první půlce koncertu, kdy je Burian na pódiu sám. I přesto to ale nevadí. A i když je publikum přítomno jen zvukově - není vidět a my pouze slyšíme jeho reakce jako potlesk, zakašlání, smích - i tak má záznam silnou atmosféru.

Ať už jde o Burianova tradiční průvodní slova k písním (to o "Nemocničním příběhu" jsem poprvé slyšel už na koncertu pro Konto Bariéry v roce 1996), jeho příběhy ze severských ostrovů nebo jeho vychutnávání si speciálně dovezeného piána a vyzývání posluchačů, aby si vystoupení také užívali, to vše dodává koncertům jejich ducha. A ve spojení s geniem loci Archy to funguje. Skvěle.

Ještě zajímavější a častěji přehrávaný bude ale jistě disk s audio stopou. Výběr z osmi koncertů vedle sebe pěkně ukazuje, jak velkým je Burian experimentátorem. To, že se nepřikoval ke klavíru, ale zkoušel různé aranže, různé alternativní pohledy na písničky, které samy o sobě s klavírem a zpěvem fungují také, ale jejich obarvování nevšedně vkomponovanými nástroji ukazuje, jak hravý Burian je. Jak se nespokojí se stáním na místě, ale hledá další polohy a zajímá se o to, co se kolem něj děje. Podobně jako se při cestování zajímá o osudy lidí žijících na pobaltských či skandinávských ostrovech, nespokojí se s pouhou turistickou návštěvou daného místa.

Je pravda, že posluchač "Dvaceti let v Arše" musí být shovívavý k technické kvalitě záznamu. Ale to on jistě bude. Ta hravost, radost z experimentu a upřímnost jsou nahrávkou protkané. A to je podstatně víc než nějaká sterilní dokonalost.