Když se Archa promění v Divadlo J. Buriana

21.08.2014 15:00 - Honza Průša | foto: Galén

Tvorba Jana Buriana je pestrá a bohatá. Jak moc to platí, dokazuje aktuální album "Dvacet let v Arše" vydané k výročí vystupování právě na této scéně. Na vrchovatě zaplněné kompilaci najdete průřez nejlepších představení z let 1994 - 2012 i celý videozáznam koncertu k Burianovým padesátinám. Máte se nač těšit.
8/10

Jan Burian - Dvacet let v Arše

Skladby: CD: Nejtišší, Lupiči, V Tatranském pokoji, Zimní pohádka, The Piano, Žijí teď ve mně divní lidé, Večer, Replika, Čas, Hypochondr, Morgenstern, Oko myšky, Kuře na nádraží, Moderní pohádka, Do hitparád!, Neříkej pořád, Vypadáš pobaveně, Cirkus, Rozhovor, Stařena, Normální holka, Potřetí, Cizí holka, Podvečerně
DVD: Polojasno, Podzim, Potkalo to anděla, Je pozdě, O pianu, Neříkej pořád, Nemocniční příběh, Šansoniérka, Hřbitov, Dezinfektor, Tvář na tvář, Rozhovor, Některé staré ženy, Čekárna, Smutek na špici, Závěť, Na dovolené, Mravenci, Marie, Kompromisy, Jaké to je?, Kámásútra, Poezie, Žiju, Strašidla, Fantazie, Přestávka, Zrcadlo, Nanečisto, Blues pro věřitele
Vydáno: 19.03.2014
Celkový čas: CD: 73:36, DVD: 115:20
Vydavatel: Galén
"Je zvláštní, jak osud někdy člověka vrací na stejná místa. Nikdo z naší rodiny tento sál fakticky nevlastnil, přesto se nějak stalo, že nejspíš patříme k jeho inventáři," píše ve sleeve note alba "Dvacet let v Arše" Jan Burian. Divadlo Archa, v němž od umělcova dětství dělal ředitele jeho otec, po němž i nějaký čas neslo jméno Divadlo E.F. Buriana, a kde hrála i jeho matka - a ostatně tam vystupují i jeho synové - je s touto rodinou skutečně velmi srostlé. Jan Burian zde pravidelně vystupuje od roku 1994. A právě průřez různými koncerty za celých dvacet let přináší toto CD a DVD.

A jde vlastně o nahrávky, které asi ani neměly ambici být někdy vydány. Burian je zřejmě nahrával pro vlastní potřebu, výsledkem je tedy takový - dalo by se říct zremasterovaný (Ondřej Ježek si pohrál se zvukem) - bootleg. Což ale nevadí. Laskavý posluchač a divák omluví dnešní hifistické nároky a naopak ocení atmosféru toho příjemného sálu, dokumentární rozměr celého kompletu, pestrost a vývoj Burianovy tvorby. A také kvanta nevydaného materiálu.

Ta bootlegovost a autenticita i to, že nahrávka vznikala pro vlastní potřebu, jsou nejvíce patrné z filmové části celku. Z VHSky přepsaný materiál koncertu k padesátinám písničkáře je vlastně homevideem, natočeným na jednu kameru. Jde často o statický záběr na zpěváka, jenž sedí za klavírem, občas se zazoomuje, ale to je vlastně všechno. Bez světel, bez čehokoliv, co by vlastně vizuální zpracování ospravedlňovalo - zejména pak v první půlce koncertu, kdy je Burian na pódiu sám. I přesto to ale nevadí. A i když je publikum přítomno jen zvukově - není vidět a my pouze slyšíme jeho reakce jako potlesk, zakašlání, smích - i tak má záznam silnou atmosféru.

Ať už jde o Burianova tradiční průvodní slova k písním (to o "Nemocničním příběhu" jsem poprvé slyšel už na koncertu pro Konto Bariéry v roce 1996), jeho příběhy ze severských ostrovů nebo jeho vychutnávání si speciálně dovezeného piána a vyzývání posluchačů, aby si vystoupení také užívali, to vše dodává koncertům jejich ducha. A ve spojení s geniem loci Archy to funguje. Skvěle.

Ještě zajímavější a častěji přehrávaný bude ale jistě disk s audio stopou. Výběr z osmi koncertů vedle sebe pěkně ukazuje, jak velkým je Burian experimentátorem. To, že se nepřikoval ke klavíru, ale zkoušel různé aranže, různé alternativní pohledy na písničky, které samy o sobě s klavírem a zpěvem fungují také, ale jejich obarvování nevšedně vkomponovanými nástroji ukazuje, jak hravý Burian je. Jak se nespokojí se stáním na místě, ale hledá další polohy a zajímá se o to, co se kolem něj děje. Podobně jako se při cestování zajímá o osudy lidí žijících na pobaltských či skandinávských ostrovech, nespokojí se s pouhou turistickou návštěvou daného místa.

Je pravda, že posluchač "Dvaceti let v Arše" musí být shovívavý k technické kvalitě záznamu. Ale to on jistě bude. Ta hravost, radost z experimentu a upřímnost jsou nahrávkou protkané. A to je podstatně víc než nějaká sterilní dokonalost.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY