Album "Nech to bejt" vyšlo u společnosti Popron a jestliže po hudební stránce snese snad i pochvalu, design je jednoduše strašný. To je vzhledem k úrovni grafického zpracování nových desek Precedens nebo Arakain (které vyšly také u Popronu) zřejmě novým marketingovým tahem společnosti. Booklet je vyveden v nevýrazných barvách a veškerý materiál se sestává pouze z textů a velice nepodařených fotografií skupiny, kterých je na několika stránkách přebalu dohromady osmnáct.

Hudba Chutney není žádný zázrak, to si je třeba uvědomit a s tímto faktem k desce přistupovat. Pokud nebude posluchač očekávat převratné aranže, špičkový zvuk, neotřelé nápady a texty, potom jej "Nech to bejt" v pohodě uspokojí. Povětšinou jde o nenáročný rock’n’roll, se kterým již dříve prorazili Chinaski. Mírně tvrdší kytary, hravě rýmované sloky, jejichž poselství není nikterak hluboké, avšak není zároveň stupidní, skočná rytmika (jako stvořená na zábavu) a chytlavé melodie. Nejpovedenějšími písněmi jsou druhá "Nech to bejt" a závěrečná "Člověk" - nejen, že se obě mohou pochlubit vcelku slušným melodickým nápadem, ale zvláště "Člověk" vyčnívá nad zbytek i po obsahové (lyrické) stránce.

Chutney v podstatě absorbovali českou pop-rockovou scénu, protože ve zpěvu Jiřího Nase je něco z Ondřeje Hejmy, Petra Rajcherta i Roberta Kodyma. Bicí dost často "upalují" v jižanském tempu, k čemuž jim přizvukují "Bukowského" kytary. Chutney jsou, dalo by se říci, prototypem potenciálně úspěšné rockové skupiny, protože všechny kapely, z nichž vycházejí, představují komerční vrchol české muziky. Skutečnost bude však poněkud střízlivější a méně idylická...

O budoucnosti Chutney rozhodnou koncerty. Jestliže se skupině podaří dostat se na post předkapely nějakého většího souboru nebo pokud absolvuje intenzivní, povedené klubové turné, mohla by se časem stát sympatickou hudební atrakcí. Její tvorba je totiž mnohem více než do přehrávačů určena na koncertní pódia, kde jí mohou hudebnící propůjčit více vlastní invence, pokud toho budou schopni.