O tom, že Českou republiku už před několika lety zachvátila móda muzikálů, se toho už napsalo dost. Zatímco ale naživo je téměř každý muzikál většinou zábavný, na studiovém záznamu pak často vyjde najevo, že písničky neoplývají zrovna silnými melodiemi a podobně. Deska "Hamlet Symphony" je tak ještě větší sázkou do loterie, zda to bez vizuální části, u muzikálu tak důležité, bude k poslouchání.

"Hamlet" Janka Ledeckého se před svým uvedením zdál být jedním z těch projektů, nad kterými každý jen nevěřícně pozdvihl obočí, ale několik set repríz je jasným důkazem toho, že se tento muzikál na české scéně dostatečně etabloval. Důvodem jeho úspěchu není jen známý příběh, ale hlavně písničky Janka Ledeckého, který když chce, umí napsat výborné popové skladby. A v "Hamletovi" je jich dostatek. Po úspěchu představení však přišel nápad převést jeho hudební složku do not symfonického orchestru, což je čin podobně odvážný, jako samotné "zmuzikálnění Hamletaa". Jisté je to, že si toto cédéčko asi jen těžko pořídí někdo, kdo neviděl představení či nemá doma klasický soundtrack. Je to skutečně dost fanouškovská záležitost, protože slyšet popové melodie jen s doprovodem velkého tělesa bez klasické kapely je přece jen dost neobvyklé. Naštěstí to docela funguje. Kromě pěvecké jistoty hlavních představitelů (Janek Ledecký, Bohouš Josef, Peter Lipa, Petr Kolář, Dasha a další) zaujme samozřejmě zvuk orchestru, který písničky posunuje někam jinam. Nápaditá aranžmá přinutí posluchače hledat ve skladbách stále něco nového, ale u konce desky přece jen už široká orchestrace k popovým melodiím poněkud omrzí a přestane být až tak zajímavá.

"Hamlet Symphony" je jednoznačně určen hlavně fandům muzikálu či Janka Ledeckého. Nejedná se sice o nic světoborného, ale spojení orchestru a popu je přece jen stále dost neobvyklé, takže dokáže zaujmout.