Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Janek Ledecký, Ivan Hlas a Hanz Sedlář - Vyprávět o tom, jak zní hudba, je vždycky neuchopitelné

Janek Ledecký, Ivan Hlas a Hanz Sedlář - Vyprávět o tom, jak zní hudba, je vždycky neuchopitelné

Vydáno: 15.10.2019 08:00 v sekci Rozhovory - Hana Bukáčková

"Písničky jsem chtěl absolutně překopat, aby to nebyl systém, kdy je kapela hraje tak, jak je všichni známe z nahrávky a koncertů, a pak se k tomu naroubuje dalších 50 muzikantů," říká Janek Ledecký o symfonickém turné. Skladby aranžoval Hanz Sedlář, jako host vystoupí Ivan Hlas, v rozhovoru se potkali všichni tři.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
V době, kdy si povídáme, začíná nový školní rok. Jak vzpomínáte na svoje školní léta?

Janek: Šel jsem do první třídy, když k nám Rusáci přijeli tanky. Takže to mám spojené s tím, že to byla dobrodružná doba. Zážitek z prvního školního dne tak bohužel válcují Rusáci. Daleko více mne zasáhlo jiné září, bývala to směs pocitů, kdy jsem se malinko těšil na spolužáky a na to, jak si budeme vyprávět, a zároveň jsem věděl, že prázdniny jsou definitivně v pr*eli. Povinná školní docházka byla hrozná. Ale definitivně mi to došlo, až když jsem vyprovázel malého Jonáška s květinou. To vám najednou dojde, že to je jedinečná osobnost, která byla plně závislá na tom, zda měla na rodiče větší či menší kliku, poslední moment, kdy jsme opravdu mohli zaručit, že se k němu dostanou informace, který považujeme za správné, a můžete jen doufat, že se s ním bude zacházet slušně, že se k němu ostatní budou hezky chovat. Najednou vám dojde, že je to konec, že je v rukách státní instituce, a když bude mít štěstí a bude mít dobrého učitele, nezprotiví mu chuť po poznání na celý život.

Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
Ivan: Těšil jsem se, protože jsem měl štěstí a čekala tam na mě skvělá parta. S dětmi to mám podobně jako Janek. Najednou přivedete svobodnou bytost ke stroji, který tu bytost buď semele, nebo ne. Je důležité, aby děti měly základy z domova, než jdou do školy.

Hanz: Když to vezmu komplet, moje školní léta začínala a končila obrovským těšením se, jen některé z těch let mezi tím jsem musel chvílemi přežít. Do první třídy jsem se fakt těšil, ale pak už to bylo horší a horší. Další těšení se do školy přišlo až se studiem na konzervatoři.

S nástupem podzimu se uzavírá i festivalová sezóna. Na konci srpna jste, Janku, hrál v Berouně. Slyšela jsem, že jste si zapomněl mikrofon v Praze a poslal jste pro něj technika. To nešlo vyřešit tak, že byste si půjčil mikrofon na místě od někoho jiného?

Janek: Bylo potřeba mít dobrý mikrofon, hlavně bezdrátový. Jednalo se totiž o akustický koncert založený na dekoracích, které z toho dělají hospodu. Takže tam je i výčepní pult s funkční pípou, holky jsou oblečené jako kelnerky a roznášejí pivo, což je velká prča. Hospodu postupně zabydlujeme, je tam hodně nábytku. Proto je potřeba nemít mikrofon, který za sebou táhne kabel. Dalo se to vyřešit padesáti různými způsoby, ale vzhledem k tomu, že jsme na to přišli včas, potrestal jsem road manažera. Musel sednout za volant a jet pro něj do zkušebny do Prahy.

O víkendu se konal festival Soundtrack v Poděbradech (rozhovor jsme pořizovali začátkem září - pozn. red.), kde hrál prim muzikál "Šakalí léta". Jak se vám, Ivane, líbilo zpracování?

Ivan: Bylo to úžasný. Na začátku jsem si myslel, že to nemůže vyjít. Ale sešla se tam parta úžasných muzikantů a lidí, se kterými jsem se neviděl od natáčení filmu, třeba s malým Semotánem (hlavní dětský hrdina), který zpívá závěrečnou písničku. Bylo to hodně přátelský. Měl jsem radost, všechno ze mě spadlo. Bylo tam moc technických věcí jako třeba hrát přesně na tón ve filmu a podobně. Nakonec se to s pár drobnůstkami povedlo. Upřímný potlesk a tanec při přídavcích početného publika, to byla radost sledovat.

Janek Ledecký

Janek Ledecký je jednou z nejznámějších hvězd české hudební scény. Poprvé si získal pozornost publika jako frontman rockové kapely Žentour. Ta vydala své první album "Žentour 001" v roce 1987. O pět let později odešel Janek na samostatnou dráhu a vydal svůj sólový debut "Na ptáky jsme krátký". Roku 1996 následovala nahrávka "Sliby se maj plnit o Vánocích". Písničky z ní se během pár let staly symbolem sváteční atmosféry. V roce 1999 měl premiéru jeho muzikál "Hamlet", který slavil úspěch v Americe, Koreji a Japonsku. O čtyři roky později ho následuje "Galileo" a pak "Vánoční zázrak" a "IAGO" uvedený v loňském roce. V roce 2013 vyšla kolekce "Žentour 007" a o rok později Jankovo (zatím poslední) album duetů "Všichni dobří andělé". Na svém kontě má tento zpěvák hity jako "Na ptáky jsme krátký", "Všechno bude fajn", "Proklínám", "Ryba rybě", "Sliby se maj plnit o Vánocích" nebo "Pěkná, pěkná, pěkná". Momentálně ho můžeme vidět jako porotce již šesté řady televizního pořadu "Tvoje tvář má známý hlas". Má dvě děti. Syn Jonáš je výtvarník, komiksový kreslíř a hudebník, dcera Ester je lyžařka a snowboardistka, dvojnásobná olympijská vítězka z roku 2018 a několikanásobná mistryně světa.

Na končící letní festivalovou sezónu plynule navazuje symfonické turné. O něm jste se, Janku, v náznacích zmínil už loni. Můžete mě do něj teď více zasvětit? Koho to napadlo, jak je to stará myšlenka?

Janek: Rád bych přišel s historkou čtenářsky vděčnou, ale napadlo to agenturu...

Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
Pravda, tehdy jste přiznal, že se musíte dokopávat k projektům, respektive že vás někdo musí pošťouchnout, ale pak že jste za ně rád...

Janek: Ze všeho, co dělám, mám obecně nejradši koncertování. Nápad od agentury jsem akceptoval, protože na to mám zkušenosti a věk. Při tomhle je důležitý, aby za vámi stála silná agentura, protože tohle zorganizovat není jen tak. Produkčně to je velké sousto. Věděl jsem, že písničky chci absolutně překopat, aby to nebyl systém, kdy si je kapela hraje tak, jak je všichni známe z nahrávky a koncertů, a pak se k tomu naroubuje dalších 50 muzikantů. Současně jsem věděl, že mám Hanze Sedláře, který to napíše skvěle. Přitom když se před třemi lety stal naším novým bubeníkem, vůbec jsem netušil, že umí psát orchestrace a aranže pro symfoňák. A že to ještě navíc dokáže oddirigovat.

Janek Ledecký Symphonic, host: Ivan Hlas

15. 10. 2019 Zlín, Kongresové centrum (Filharmonie Bohuslava Martinů)
29. 10. 2019 Praha, Rudolfinum (Filharmonie Hradec Králové)
4. 11. 2019 Hradec Králové, FHK (Filharmonie Hradec Králové)
7. 11. 2019 Brno, Janáčkovo divadlo (Czech Virtuosi)

Bylo těžké skladby přearanžovat? Jak to dlouho trvalo?

Hanz: Nejdříve je potřeba vše napsat, což trvalo zhruba půl roku. Pak přišly na řadu grafické úpravy partitur pro jednotlivé hráče orchestru, což je to dost mravenčí práce. Čas mi ale ušetřilo to, že jsme se s Jankem od začátku shodli na tom, že to nebude tak, že kapela bude hrát standardně a k ní se připlácne orchestr. Šlo nám o to, aby měl orchestr plnohodnotnou funkci a skupina vytvářela pevný rytmický základ. Například jsem některé riffy, které Janek běžně hraje na kytaru, nechal hrát smyčce a podobně. Měl jsem od Janka volnou ruku, což jsem ocenil.

Takže se tam budete, ehm, flákat, Janku?

Janek: O to víc budeme tancovat. (smích) Celkově mám z turné radost a bude to překvapení pro všechny, kdo ty písně znají. Bude to založený na principu Greatest Hits, protože předělat věci, které nikdo nezná, nemá cenu. Naštěstí to není náš případ. Stejně jsem uvažoval i ve chvíli, kdy jsem poprosil Ivana při výběru jeho písniček.

Překvapila vás nějaká aranž?

Janek: Já bych to nechal na posluchačích, protože vyprávět o tom, jak zní hudba, je vždycky neuchopitelné. Od srpna jsme zkoušeli s věrnou nápodobu těch orchestrálních partů z počítačového programu, který je umí přehrát. Takže jsme trochu tušili, do čeho jdeme. Ale jenom trochu. Minulý týden konečně došlo na hraní se živým orchestrem. A k tomu navíc Janáčkovou filharmonií. Byl to nervák, protože času na zkoušení nikdy není tolik, kolik by se nám líbilo. Ale dopadlo to skvěle. A vyprodaná ostravská Gong aréna se na konci zvedla ke standing ovations hned dvakrát. Mám za sebou už pár tisíc koncertů, ale tohle je zážitek, který je naprosto jedinečný. A naštěstí nejenom pro mě.

Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
Aby toho nebylo málo, každý koncert jedete s jiným orchestrem. Pokud se nepletu, je to na české poměry trochu nezvyk, skupina si obvykle s sebou bere jen jeden orchestr. Proč právě takto? Není to složitější?

Janek: Je to ekologičtější. Greta (Thunberg, ekologická aktivistka - pozn. red.) by z nás měla radost. (úsměv) Ne, teď vážně, orchestry jsme si proklepli, a tak víme, že jsou to skvělé soubory. Navíc mi přijde správný zahrát s místním orchestrem, ještě k tomu na jeho mateřské lodi.

Pojme to každý orchestr po svém, nebo bude hrát jako přes kopírák?

Janek: Doufám, že to bude všude stejné (smích), protože na rozdíl od kapely, která z principu musí být originální, má orchestr naplnit úmysl aranžéra a dirigenta. A ten úmysl je zapsaný do not. Zároveň chápeme, že dvakrát nezahraje stejně ani ten samý orchestr. Ale to už je záležitost dirigenta. A po zkušenostech z Ostravy nemám obavu, že by to Hanz neuhlídal.

Je to výzva i pro vás?

Janek: Velká. Ještě to nikdo neslyšel a už si nás objednávají na příští rok. Vypadá to, že se objevíme na jednom z velkých festivalů.

Bude z tohoto turné nějaký záznam?

Janek: Bude. A aby se to nepletlo, tak hned z první zastávky z Ostravy. Počkat na další štaci by bylo zbabělý.

Hanzi, není vám líto, že dirigujete, a nebudete tím pádem za bicími?

Hanz: Bicí mám samozřejmě velmi rád, ale toto je něco jiného. Na jedné straně mám svět, ve kterém přijímám energii z bubnů na velkých, hlasitých stageích, na straně druhé mám klavírní hudbu a skládání. Vzhledem k tomu, že život je založen na neustálém hledání rovnováhy, myslím, že touto kombinací se vše krásně vyvažuje. A já jsem rád, že u Janka se mohu realizovat v obou činnostech.

Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
Není to trochu schizofrenní?

Hanz: To záleží na úhlu pohledu, ale možná ano. Vnímám to ale tak, že mám díky tomu pestřejší a bohatší život.

Proč jste si jako hosta vybrali právě Ivana?

Janek: Před lety jsme se potkali a říkali jsme si, že bychom půlku tantiémů z OSY měli posílat Bobu Dylanovi, protože jsme na něm oba vyrostli. A já jsem dodal, že druhou půlku pošlu Ivanovi, protože jsem se od něj naučil, jak se píší české texty. Doteď rád vzpomínám na Hanspaulku, na hospodu Houstyš, na celé to setkání, které mě jednoznačně odsoudilo k tomu, co dělám. Jsem rád, že po čtyřiceti letech od této chvíle ho můžu pozvat jako svého hosta se symfonickým orchestrem. Co já si od života můžu víc přát?

Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
Nedá se neslyšet, Ivane, že máte po nemoci potíže s hlasem. Jak bude probíhat koncert?

Ivan: Mně se líp zpívá, než mluví. Všechno se lepší, takže v tom nevidím problém.

Měl jste od lékařů nařízený pětiměsíční hlasový klid. Jaké to je pro zpěváka, když nemůže dělat to, co ho baví a čím se živí?

Ivan: Je to strašný. Je to paradox, ještě na hlasivce, s tím jménem... Vše je ale už v pohodě a já doufám, že bude nadále.

Ivan Hlas

Ivan Hlas je známý český písničkář a hudebník, který se proslavil především písněmi k filmu "Šakalí léta", za něž v roce 1993 obdržel Českého lva za nejlepší hudbu. Pro někoho indiánský náčelník, poslední pražský bohém, v každém případě originální muzikant s hity jako "Karlín", "Na kolena", "Malagelo" či "Aranka umí hula hop". Původně vyrůstal v Praze na Vinohradech, od čtyř let bydlel na Hanspaulce, která se mu stala osudnou. Vyučil se knihkupcem a tuto práci sedm let skutečně dělal. Poté vystřídal mnoho dalších zaměstnání - pracoval jako topič, dělník, pošťák, zelinář, kulisák a další, po celou dobu byl však hlavně muzikantem. V roce 1968 založil školní skupinu The Mice a v roce 1971 společně s Janem Velebou Žízeň. Později založil a vedl formace Navi Papaya, Továrna (new wave) a Ivan Hlas a Nahlas. Hrál i s kapelou Yo Yo Band nebo s Ondřejem Hejmou. V současnosti vystupuje s Norbim Kovácsem a Olinem Nejezchlebou v Ivan Hlas Triu. Je autorem knih "Za barevným sklem", "Jdeme na jedno..." a "Miláčku, vrať se", v letošním roce vyšel jeho velký knižní rozhovor "V náruči dejvický noci". Je spoluautorem divadelní hry "Bedřich Smetana - The Greatest Hits". V roce 2018 mu lékaři diagnostikovali rakovinu hlasivek, ze které se stále úspěšně zotavuje.

Janku, jak vzpomínáte na jarní akustické turné, které jste absolvoval poprvé po pětadvaceti letech od vašeho prvního a zároveň posledního koncertu v tomto duchu?

Janek: Užili jsme si to. Když jsme na konci srpna přenesli všechny ty kulisy do amfíku v Berouně, se všechny vzpomínky obnovily. Bylo to na stejném půdorysu, ve stejné aranži, a přesto to bylo úplně jiný. Hrozně se nám to líbilo. S tímto modelem zřejmě v létě pojedeme mini open air akustické turné.

Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
Stane se z toho tradice jako v případě vánoční šňůry?

Janek: To by mně vůbec nevadilo. To je právě na tom to senzační. Teď jsme to měli tak, že ve středu jsme hráli na Slovensku elektricky v Bojnicích, ve čtvrtek jsem měl Tvář, v pátek akustický Beroun a v sobotu dva elektrické koncerty. Říkal jsem, že to nedám, že je to, jako kdybych musel vyměnit cartridge, a najednou to fungovalo a šlo to senzačně. Kdybych ještě k tomu zahrál "Galilea", bylo by to komplet. Copak texty, ty zvládám, ale aranže si pamatovat... Nějak to však zatím jde.

Hanz letos vydal sólové album. Jak to máte vy, pánové?

Janek: No, plánuju, ale velmi nesměle. Dokud nemám termín, jen o tom přemýšlím, sepíšu pár řádků, za určité období posbírám nápady a pak to dávám dohromady.

Ivan: To máme stejný s tím termínem, jen tu písničku musím udělat celou najednou, nebo ji rovnou zahodit, jinak bych ji nikdy nedokončil.

Ivane, nedávno vám vyšel knižní rozhovor. Jak jste s ním spokojený?

Ivan: Vůbec jsem do toho nechtěl jít, měl jsem obavy, aby to bylo pravdivý a pořádný. Nakonec jsem se nechal přemluvit. Povídali jsme si s kamarádkou, novinářkou Marcelou Titzlovou o všem možném. Hlavně o muzikantském životě. A najednou jsme měli tolik materiálu, že by ta knížka byla hrozně tlustá. To už jsme ji začali filmově stříhat až do normálního tvaru. Nakonec mám radost. Lidi to chválí a já jsem nešťastný jen z toho, že tam je špatná korektura. Vloudily se tam tři pravopisné chyby. Já, který pracoval s knihami, jsem z toho celý nesvůj.

Janek Ledecký a symfonický orchestr
© archiv kapely
Janku, před časem se vrátil na scénu "Galileo". Jaký je ve srovnání s původní verzí před patnácti lety, tedy krom toho, že tam dnes nemůže být Petr Muk?

Janek: Kompletně tam je nová taneční company, protože choreografie od Qaši jsou hodně náročné. Navíc jsme díky rozměrům Divadla Hybernie počet tanečníků a tanečnic zdvojnásobili. Když se scénografie zasadí do jiného prostoru, dostane jiný kontext. A tím, že se to nehraje každý den, si to všichni užíváme.

Někde jsem se dočetla, že příští rok oprášíte i "Hamleta". Je to pravda?

Janek: No, mluví se o tom. (úsměv)

V šuplíku máte ještě dva další muzikály. Jak to vypadá s nimi?

Janek: Jsou tam stále, čeká se na producenta.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Lankum - The Livelong Day 9/10
Recenze: Na albu "The Livelong Day" míchají Lankum irskou depresi s nadějí Dublinské kvarteto Lankum (dříve Lynched) má za sebou dvě ceněné nahrávky, na kterých zaujalo vlastní interpretací lidových písní irského obyvatelstva. Na třetí desce "The Livelong Day" ovšem skupina zapracovala na zvuku a nové... čtěte zde
Vydáno: 18.01.2020 09:05 v sekci Recenze
0
Deset nejbizarnějších českých klipů roku 2019
Top 10: Deset nejbizarnějších českých klipů roku 2019 Leden je měsíc, který svádí k ohlédnutí se za uplynulým rokem. Různě se bilancuje, rekapituluje. Nejsme výjimkou. Rozhodli jsme se ale, že nebudeme vzpomínat jen na to povedené, ale i na to, co nějak vybočilo, či dokonce šokovalo.... čtěte zde
Vydáno: 17.01.2020 08:00 v sekci Publicistika | Top 10
11
Makrorecenze "Everyday Life" Coldplay
Makrorecenze: Makrorecenze "Everyday Life" Coldplay Vydání každé nové desky Coldplay je vždy velká událost a u aktuální nahrávky "Everyday Life" tomu nebylo jinak. Jedna věc je ovšem očekávání a jiná výsledek. Jak si experimentální nahrávka této kapely vedla pod drobnohledem... čtěte zde
Vydáno: 16.01.2020 10:00 v sekci Recenze | Makrorecenze
7
Pohled do českých hitparád - 2. týden 2020
Jonas Brothers napodobili loňský úspěch v rádiích, albovému žebříčku dominuje rap V minulém roce se Jonas Brothers v českém rádiovém žebříčku vydrápali až na vrchol s písní "Sucker", letos se jim hned zkraje roku zadařilo s "Only Human". Ke změně na prvním místě došlo také v pořadí alb. Karel Gott vyklidil... čtěte zde
Vydáno: 15.01.2020 17:05 v sekci Novinky | České hitparády
0
Nové desky 1/2020 - od Seleny Gomez přes Apocalypticu po Echosmith
Nové desky 1/2020 - od Seleny Gomez přes Apocalypticu po Echosmith První týden roku 2020 přinesl nová alba Seleny Gomez, Apocalyptiky, Rage nebo Circa Waves. Echosmith konečně nabídli druhou řadovku, sólovku vydává Mark Morton z Lamb Of God, představíme vám neortodoxní Poppy, debut Davida Keenana,... čtěte zde
Vydáno: 15.01.2020 08:01 v sekci Novinky | Nové desky
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 50/2019 - od Camily Cabello přes Liama Payna po The Chainsmokers (12.12.2019 20:30)
- Naživo: Janek Ledecký rozzářil Rudolfinum svými hity (31.10.2019 12:45)
- Naživo: Vánoční koncert Janka Ledeckého v Jihlavě byl sázkou na jistotu (30.11.2018 15:32)
- Rozhovory: Janek Ledecký - Pro mě je největší zázrak, že si dělám, co chci (16.11.2018 16:30)
- Pojďte oslavit "100 let republiky" bigbítově! (25.10.2018 18:58)
- Elektricky, akusticky i s kvartetem. Janek Ledecký letos absolvuje dvaadvacáté vánoční turné (15.10.2018 11:20)
- Fotogalerie: Druhý den ostravských Colours přes skla objektivů (20.07.2018 13:59)
- Koncert k oslavě 100 let republiky bude pojat rockově. Zahrají Pražský výběr a David Koller (08.06.2018 13:58)
- Publicistika: Sváteční písně pro vánoční (ne)pohodu (II.) (23.12.2016 19:10)
- Publicistika: Sváteční písně pro vánoční (ne)pohodu (I.) (23.12.2016 10:45)

ALBUM TÝDNE 02/2020

Phil Shoenfelt
Cassandra Lied

Phil Shoenfelt se po docela dlouhé době hlásí s novým materiálem. A tentokrát desku také, v podstatě po čtvrtstoletí, pouští do světa sám za sebe. Sólové album "Cassandra Lied" nachází tohoto britského muzikanta, který našel domov v Praze, na určitém rozcestí jeho kariéry.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Ne 19.01.
Anti-Flag (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Michael Malarkey (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Devendra Banhart (USA) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 26.01.
The Murder Capital (IRL) (Underdogs', Praha)
Ne 26.01.
Beacon (USA) (Café V lese, Praha)
Út 28.01.
James Arthur (UK) (Forum Karlín, Praha)
Ne 02.02.
Keane (UK) (Forum Karlín, Praha)
Po 03.02.
Melanie Martinez (USA) (Forum Karlín, Praha)
St 05.02.
teepee (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 10.02.
Lindemann (DE/SWE) (O2 Universum, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Mandrage Misery Index Coldplay Ed Sheeran Kryštof Lady Gaga Sia Rihanna The Cure Beyoncé Adele Madonna Kapitán Demo Ewa Farna AC/DC Britney Spears Metallica Marek Ztracený Panic! At The Disco Chinaski
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver