Byl to asi jeden z posledních venkovních koncertů letos - v podvečerních hodinách už opravdu nepanují letní teploty a chlad prostupuje tělem, obzvláště když se jedná o několikahodinovou akci. O čem je řeč? O završení oslav šedesátin Janka Ledeckého v útrobách Občanské plovárny. Výkyvů počasí, které poslední dny panují, jsme se nemuseli obávat - prostor byl zastřešený a z poloviny určený na sezení.

Janek si pro tento rok připravil turné s podtitulem "LX tour", který se prý má číst, jako ho četli "staří Římané", jak sám komentoval na internetu. V rámci šňůry měl objet šest měst po republice, žel dvě srpnové zastávky byly zrušeny. V Praze ale nastoupil v plné síle se všemi hosty - předkapelami.

Jak bylo zmíněno výše, jednalo se spíš o takový minifestival, na kterém vystoupila čtveřice interpretů. Všichni odehráli regulérní padesátiminutový set.

Večer otevřela dvojice Sarah & The Adams. Jedním z důvodů, proč si je Janek pozval, byl fakt, že už je má vyzkoušené - absolvovali s ním vánoční turné v roce 2015 a 2016. Frontwoman Šárka Adámková pochválila svého kolegu, že je muž činu. Zkrátka sliby se maj plnit nejen o Vánocích, jak se zpívá v jeho nestárnoucím svátečním evergreenu.

Duo nebylo připravené důsledně, zapomnělo vzít merch. Zpěvačka to omlouvala slovy, že ještě ve dvě odpoledne obhajovala bakalářskou práci. Jinak to ale bylo milé pohlazení, v němž čeština střídala angličtinu.

V určitém kontrastu pak mohlo působit trio Cold Licks, ve kterém zpívá a hraje na kytaru Jankův syn Jonáš. To byl jiný (rockový) nářez. Je s podivem, že tihle tři ještě nejsou známí, kvality na to mají, kontakty by asi taky asi byly. Ale není nad to si vydupat vlastní cestičku ke slávě.

Pak následovala další trojice Ivan Hlas s Norbim Kovácsem a Olinem Nejezchlebou. To, že na Občanské plovárně vystupovali, není náhoda. Ivan Hlas už byl hostem Ledeckého symfonického turné před třemi lety a vzájemně si hostují velmi často.

Ostatně on taky může za fakt, že je Janek tam, kde je. Janek jednou zavítal do hospody na Hanspaulce, kde viděl u jednoho stolu hrát krom zmiňovaného Hlase také bratry Tesaříky, Ondřeje Hejmu, Krausberry, zkrátka všechny, co tehdy měli co říct aktuální muzice. Slovo dalo slovo a zbytek je historie.

Ale zpět ke koncertu. Ivan, na němž je stále hlasově poznat důsledek před lety prodělané nemoci, se svými kumpány zavzpomínal písní na zesnulého Petra Skoumala. Nechyběla "Aranka umí hola hop", "Malagelo" a další známé kusy. U "Báječných let pod psa" mu vypadl text, což jeho kolegové okomentovali slovy, že za 20 let, co s ním hrají, se to stalo prvně.

Všichni tři byli sehraní, Olin a Norbi ukázali, že si umějí ze sebe udělat srandu, ksichtili se, vzájemně se doplňovali, ale pomyslně i soutěžili mezi sebou. V závěru přiskočil i Janek, aby je doprovodil na foukací harmoniku. Tu pak mnohokrát použil i během svého hraní.

Svůj setlist poskládal umě - co píseň, to hit. A že má za tu bohatou kariéru do čeho šahat! Střídal rock s blues, včetně léty prověřených rádiových pecek. Song "Nikdy to nevzdám" věnoval zesnulému Petru Mukovi, který jako jediný z původního obsazení muzikálu "Galileo", který znovu poběží v Divadle Hybernia v listopadu, chybí, a nenápadně tak pozval přítomné, aby se přišli podívat.

Písní "Come Together" vzdal holt Bobu Dylanovi. Klobouk si nasadil tematicky během "Dej mi prachy na klobouk", která byla onou skladbou, co slyšel tehdy ve zmiňované hospodě. Také zavzpomínal, jak před čtyřiceti lety přišel na konkurz do zkušebny jedné kapely. Pamětníci nemuseli sáhodlouze sahat do paměti. Písně Žentouru jsou zkrátka nesmrtelné a má je stále ve svém repertoáru - viz "Tina" nebo "Všechno bude fajn".

Mezitím si udělal reklamu na svoji knihu "Verše potrhlé", kterou napsal a vydal vloni. Splnil si tak sen, který chtěl uskutečnit už pětadvaceti lety, kdy byly jeho děti malé. Vtipné je, že syn Jonáš publikaci sám ilustroval. Kniha má i audioverzi, načetly ji známé osobnosti. Janek přečetl kapitolu "Hadí tajemství", kterou původně měl namluvit Jakub Kohák, ale prý se na to necítil, tak úkol přenechal Ondřeji Sokolovi. Jednu kapitolu namluvila i jeho dcera Ester, která slávou předčila svého tátu, ale v jiné branži. Ta mimochodem patřila k nejvěrnějším fanouškům pod pódiem.

Ledecký si neodpustil rýpnutí do očkování proti covidu-19 a řekl, jak je super, že nemáme ty "hadry na puse". Mnozí si v tu chvíli vzpomněli, jak před dvěma roky zásoboval sociální sítě svými "ověřenými teoriemi" tehdejší situace. Přišlo mi, že si hrál na Všeználka, zatímco ostatní nový virus brali vážněji. Škoda.

Jinak se oprostil od dalších zbytečných připomínek. Bylo vidět, že si to užívá, i když místy jeho výraz působil strnule oproti rozjuchaným vokalistům, kteří ovšem mají navození dobré nálady v popisu práce.

V sále panovala atmosféra jak na skutečných narozeninách, hloučky tvořené především kolegy z branže (Ondřej Hejma, Jan Kalousek a další) a členů rodiny postávaly, bavily se a hudbu vnímaly především jako podkres (především u předchozích interpretů).

V přídavcích nechybělo ani překvapení pro oslavence od jeho doprovodné kapely, kterou tvoří o generaci mladší hudebníci. Prý v autě má všeho nedostatek, a tak mu připravili speciální balíček. Co bylo uvnitř, však zůstalo nevyzrazené. Návštěvníci pak skupině pomohli zazpívat "Hodně štěstí zdraví".

Jankovi Ledeckému to samozřejmě slušelo, vypadá stále velmi vitálně a věk byste mu vůbec nehádali. Na sobě měl mimochodem zdobně prošívaný černý kabát, který dostal od Ester. Celkově byl večer dobře poskládaný, přestavby mezi interprety netrvaly dlouho a program gradoval, jak se sluší a patří na správnou oslavu.