Chameleonka. Královna. Diktátorka. Držka. Tlama. Provokatérka. Říkejte téhle londýnské Srílančance, jak chcete, jedno ale začíná být jasné. Ta ženská ví víc, než si myslíme. "Bad Girls", "Bring The Noize", "Come Walk With Me", jednohubka mimo hru "Doobie" i omyl "Unbreak My Mixtape" (a dost možná i ty zveřejňované tahanice s pány z vydavatelství) nebyly ničím jiným než pečlivě připravenými a dlouho promyšlenými tahy na šachovnici nazvané Desky roku 2013. "Matangi" jednou takovou deskou rozhodně je.

Po vydání "// / Y /" před třemi roky M.I.A. nevěděla co dál. Deska se neprodávala tolik jako předchozí "Kala", což paní Mathangi "Mayu" Arulpragasam rozhodilo. Tvůrčí krizi zažehnala náhodou. Přečetla si článek o indické hinduistické bohyni a skoro jmenovkyni Matangi, pročež se rozhodla, že Indie bude to pravé místo k čerpání nové inspirace. A evidentně bylo.

Album ukryté v přebalu tradičně balancujícím na hraně kýče, nevkusu a prudkého umění totiž tuhle divoženku ukazuje v zase o něco lepší formě, než tomu bylo posledně. Ať si říká kdo chce co chce. Mantrické óm se sitárem, které ho uvádí, mylně navozuje představu, že se M.I.A. pod vlivem zážitků z cest po Indii uchýlila k meditativní muzice. Místo toho na posluchače čeká nekompromisní a divoká jízda styly a zvuky.

Když se po tom zadunění začne ozývat opakovaně deklamované "it’s so simple get to the floor", je jasné, že tady jste správně. Nic jednoduššího než tanec neexistuje. A přitom v žádném případě nejde o bezstarostné juchačky. Titulní "MATANGI" je syrová a brutální skladba s trapovým beatem plným divokých perkusí a až nepříjemných hluků. Trendy si podávají ruku s tradicí. Není to hip hop, není to pop, není to world music, a je to všechno dohromady. Je to M.I.A.

A je to stará dobrá M.I.A. Sice se pohádala se svým dlouholetým kámošem Diplem, ale nelenila a zaklepala u Major Lazer na vedlejší dveře na - svého druhého dlouholetého kámoše Switche. A ten a další kámoši jako Hit-Boy, Danja nebo The Partysquad odvedli zatraceně dobrou práci. Diplova absence ani není poznat. A to je kompliment.

Ani dramaturgicky se "Matangi" příliš neliší od předchozí "// / Y /". Tepe od začátku do konce, hluchých míst je pomálu. Jen lehce se zvolní někdy uprostřed ("aTENTion", "Exodus" s hostujícím The Weekndem a stařenka "Bad Girls"), čímž ale jen nabírá síly před závěrečným sprintem ("Double Bubble Trouble", utahující si z anglické dívčí partičky Shampoo, a hlavně dvojice "Y.A.L.A." a "Bring The Noize", neoddiskutovatelné vrcholy kolekce). Pak už jen závěrečný strečink v podobě poslední trojice skladeb a hotovo. Dokonáno jest.

"If you only live once why we keep doing the same shit?"

Některé recenze o "Matangi" hovoří jako o futuristické nahrávce. Je to ale možná zbytečně přehnané a adorující. Co bychom potom měli chtít pro dobu tady a teď? Hopsající Madonnu? M.I.A. dělá sice nadčasovou, ale pořád prudce současnou hudbu (je to vůbec pop?). Je to muzika dneška, reflektuje dnešek, užívá současných trendů, kombinuje je s těmi minulými, a vytváří tak něco, co hned tak nezestárne. Kdybychom měli hlasovat, jakou desku z letošního roku pošleme do vesmíru, abychom těm zeleným mužíčkům ukázali, co u nás vzniká, měla by to být "Matangi". A basta.