Nultý a především první oficiální den devatenáctého ročníku Rock For People máme za sebou. A jaký byl? Oproti loňskému roku lépe zorganizovaný, se slunečním počasím a multi-žánrovou hudební přehlídkou, které kromě Bloc Party a Thirty Seconds To Mars vévodila také vystoupení Amandy Palmer a Borise Carloffa.
Live: Xindl X, IAN, Amanda Palmer, Bloc Party
místo: Festival Park, Hradec Králové
datum: 1.-2. července 2013
Fotogalerie
Nultý den, pondělí 1. července
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz Nultý den
Rock For People začal jako po másle. Slunce svítilo, odbavení v akreditačním stanu bylo svižné, atmosféra dýchala dobrou náladou a příjemným očekáváním následujících dní, během kterých mají na hradeckém letišti vystoupit například
Thirty Seconds To Mars,
Parov Stelar Band nebo
Queens Of The Stone Age. Jaký rozdíl oproti deštivým dnům a zmatečné organizaci z loňska! Pomalu rostoucí stánky v areálu i mimo něj dávaly tušit, že festivalový cvrkot už je v plném proudu a pozornost se upínala na obrovský modrožlutý stan nad Staropramen stagí a nepřehlédnutelné LED obrazovky. Alespoň v úvodních hodinách se zdálo, že slova pořadatelů o zvýšení bezpečnosti ve všech směrech nelhala. Raději nebudeme předjímat události následujících dní a věřme, že pozitivní první dojem přetrvá i nadále, a zaměříme se rovnou na první vystupující.
Během večírku pro nedočkavé zůstal hlavní areál uzavřen, v provozu byly jen malinkatá Hospůdka stage a krapet větší Freezone stage poblíž stanového městečka, na kterých se představili převážně mladí a nadějní z
Bandzone.cz. Příznivci tvrdších žánrů určitě ocenili výživné sety pražských Checkpoint nebo HCčkových Skywalker a nesmíme zapomenout ani na set vynikajících
The Truth Is Out There. O
"ostravských Enter Shikari" se mluví stále více a po zhlédnutí jejich show nám nezbývá než přitakat, že skutečně oprávněně. Rostou nám tady hvězdy. Jako fajn nápad se ukázal i karavan prostě nazvaný Live Jukebox, ve kterém vám kapela zahrála takřka libovolnou píseň na přání. Prozatím tedy spokojenost, vypadá to, že by si snad letos organizátoři mohli znovu získat naši důvěru.
První den, úterý 2. července
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz Počasí nezklamalo ani první oficiální den a bylo to dobře, protože jak už bylo naznačeno výše, čekal nás skvěle nabitý program. I letos přichystali pořadatelé řadu doprovodných aktivit, takže pokud jste měli zájem, mohli jste si zasportovat (ať už doopravdy nebo jen virtuálně), koukat na filmy nebo třeba navštívit zábavnou přednášku o dinosaurech. Festivalová atmosféra tedy byla zatím bez chybičky, nás ale zajímá především hudební program.
Vždycky je fajn, když umělci neusínají na vavřínech a snaží se svým příznivcům přinášet stále něco nového. V tomto ohledu dokázal potěšit
Xindl X, který se nechal doprovodit čtrnáctičlennou dechovou sekcí Orchestru Karla Vlacha. Hned následující duo
IAN ale dokázalo strčit do kapsy vše dosud viděné. Vítězové Českého YouTube festu na stejnojmenném pódiu sice vystupovali jen s kytarou a violoncellem, ale dokázali je skloubit tak harmonicky, že by se i žánrově blízcí
Republic Of Two museli uctivě uklonit. Nádherné pohlazení po duši.
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz To
Amanda Palmer vsadila na úplně jiné zbraně. V jejich čele byla její živočišnost. Vzpomínáte na vystoupení
Kate Nash? Excentrická písničkářka s ní předvedla zcela vyrovnaný souboj. Po pódiu pobíhala sem a tam a divákům házela hroznové víno, vtipkovala s nimi na téma
"muzikanti a jejich názory" nebo se na jejich rukou nechávala dlouho nosit. A když se rozbily klávesy, došlo i na ukulele cover "Creep" od
Radiohead. Zábavná padesátiminutovka.
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz Z českých interpretů v úterý největší očekávání vzbuzovalo vystoupení
Borise Carloffa a bylo to znát i počtem lidí, kteří si jej přišli poslechnout na YouTube stage. Není divu, když vezmeme v potaz ohlasy, které získalo jeho debutové album, které patřilo k překvapením loňského roku a právem získalo cenu Apollo a čtyři nominace na Ceny Anděl, z nichž nakonec dvě proměnilo. Jako relativní nováček (alespoň co se vystupování týče) předvedl jak hudebně, tak zvukově dotažené vystoupení, které ale bohužel nebylo pro každého. Hlavním problémem je rozvleklost a nepřístupnost jeho materiálu, s nímž horko těžko rozhýbe festivalové publikum (snad jen s výjimkou "To Each Of You").
Jenže pokud divák neodešel během jeho setu zajistit si místo pod pódiem Bloc Party (případně Thirty Seconds To Mars, ale o tom níže), přišel o skvělé nakopnutí v podobě skvělého Ghetto Priesta v závěrečné části. Právě v jeho osobě přišlo oživení, s nímž měl možná Carloff vyrukovat mnohem dřív, protože zatímco ještě úvodní skladbu zpíval zaplněnému stanu, Ghetto Priest už měl pod pódiem jen hrstku nejvěrnějších. A přitom šlo o unikátní a jediné společné vystoupení s tímto skvělým britským vokalistou známým ze spolupráce s
Asian Dub Foundation. To vyvrcholilo společným provedením písně "In Your Lonely Room". Kritizovat Carloffův materiál by bylo neuvěřitelně pitomé a krátkozraké - i když možná není zrovna nejvhodnější festivalovou hudbou, je to zážitek.
O koncertech
Bloc Party si můžete přečíst
zde, o
Thirty Seconds To Mars zase
tady.
Kdo měl ještě po (pro některé rozhodně náročném) vystoupení Thirty Seconds To Mars energii, mohl si vybrat mezi koncerty domácích
Ohm Square a hlavně nové mladé nadějné kapely z britských ostrovů Swim Deep. Ti uzavírali Showcase Stage a přinesli na ni kytarovou hudbu ve stylu raných devadesátek. Trochu si brali ze
The Stone Roses, trochu z
The Charlatans (a když chceme být vtipní, můžeme říct, že trochu i z našich Sebastians), a i když to mělo daleko k jakékoliv původnosti, hity psát umí. Přidejte k tomu stylovou image a jejich mladistvost (plus nesmíme zapomenout zmínit ujetý cover "Girls Just Wanna Have Fun") a je jasné, že před námi stojí těleso, o které ještě uslyšíme.
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz Mnohý by si myslel, že po skončení koncertu Swim Deep už následovala jen cesta do kempu a dojezd, následován nabíráním sil na příští den, ale cestou do stanů čekalo ještě jedno příjemné překvapení. Nedaleko od vchodu do areálu si přímo uprostřed cesty postavila menší aparaturu kapela Shoshin (z Manchesteru), s níž se festivalové publikum mělo původně setkat až v následující den. Tuhle guerillovou propagaci těžko mohl někdo čekat a byla více než příjemným zpestřením už tak bohatého hudebního dne. Kapela, která je proslulá svými pouličními vystoupeními, pobavila dobře namíchaným koktejlem reggae, rocku a soulu a nedivil bych se, kdyby si díky této haló akci získali slušný kotel pro svůj středeční koncert.