Nehostinný pražský klub Hoodoo se zřejmě (bohužel) stal už tradičním místem pro konání koncertů moderních metalových kapel, které se více či méně otírají o fenomén djentu. V minulých případech volba místa velmi negativně ovlivnila celkové zvukové vyznění, které je obzvláště u tohoto žánru minimálně polovinou výsledného zážitku.

Tentokrát se však v tomto ohledu docela zadařilo, a tak nic nekazilo dojem z výborného večera, kde jste navíc měli možnost vidět hned dva koncerty za cenu jednoho. V malém sále klubu totiž souběžně probíhala show dalších deathmetalových kapel (Pyrexia a předkapely). Celý večer odstartovali a velmi příjemným překvapením byli mladíci The HAARP Machine. Ti spíš než djent praktikují technický progresivní metal a zaujmou především silnou orientální atmosférou, která z jejich hudby přímo dýchá. Vyvolávají hodně silného ducha tajuplné exotiky, a to vše je kromě samplů dáno především hypnotizujícím melodickým vokálem zpěváka Chrise Barretta (původní frontman Periphery), který své party dával s naprostým přehledem i naživo a svým charismatem na sebe nalepil většinu přítomných. Velmi intenzivních dvacet minut.

Následující Monuments se prezentovali především mnohem hutnějším a tvrdším zvukem, který však zároveň přidal i na čistotě a čitelnosti. Vizuálně pestrá kapela předvedla hodně nátlakovou show, přesto se ke konci jejich setu dostavila jistá monotónnost, stejně jako na jejich debutové desce "Gnosis". Výslednému dojmu nepřidal ani zpěvák Matt Rose, kterému to v čistých pasážích docela dost lítalo.

Pro mnoho lidí předčasný vrchol večera přišel se setem After The Burial. Ti se dle mého názoru ze všech současných žánrových kapel zdaleka nejvíc soustředí na samotnou písňovou strukturu, a tak pod masivním osmičkovým zvukem a technickými vychytávkami najdeme poctivou metalovou skladbu s řadou silných chytlavých melodií. Navzdory své částečné písničkovosti předvedli v djentových pasážích zdaleka nejtvrdší zvuk večera.

Ten masivní osmistrunný buldozer vás nekompromisně pohřbil zaživa, neumím si představit nějaký víc hrubozrnější zvuk z dílny hudebního nástroje. Dle předpokladů se na většinou v rychlém tempu hrající formaci nejvíc kotlilo, dočkali jsme se stage divingu a kapela rozhodně dostála své pověsti strmě stoupající komety moderního metalu. I skvělý nový song dával tušit, že nová deska bude opět výborný materiál.

Headlineři Born Of Osiris předvedli kromě nádherné plachty i precizní výkon plný technických kudrlinek a znalé publikum jim doslova zobalo z ruky. Aktivní klávesista Joe Buras se velmi často dělil o frontmanskou i pěveckou roli s hlavním vokalistou Ronniem Canizarem a celkově si kapela své premiérové vystoupení v České republice evidentně užívala.

Jejich set nebyl nějak extra dlouhý, na druhou stranu už většina lidí měla onoho masivního zvuku za ten večer tak akorát a i vzhledem ke špatné dopravní dostupnosti klubu pro místní a hlavně mimopražské skončil večer akorát v nejlepším. Stejně jako v případě říjnové, podobně laděné akce, u mě pro ten večer vyšli jako vítězové co-headlineři, ale to je dáno mými většími fanouškovskými sympatiemi k partě z Minnesoty. Nejpříjemnějším objevem večera ale zůstávají exotičtí The HAARP Machine.