Young bere posluchače na výlet ke generaci Woodstocku

17.02.2013 18:00 - Daniel Mareš | foto: facebook interpreta

Mladé generaci jméno Neila Younga možná moc neřekne. Je to ale jeden z mála hudebníků generace šedesátých let, který kontinuálně vydává desky po celá desetiletí. Některé lepší, jiné horší a také nadčasové perly. Nová deska "Psychedelic Pill" patří k těm spíše slabším. Nebo je to jinak?
7/10

Neil Young With Crazy Horse - Psychedelic Pill

Skladby: CD1: Driftin' Back, Psychedelic Pill, Ramada Inn, Born In Ontario / CD2: Twisted Road, She's Always Dancing, For The Love Of Man, Walk Like A Giant, Psychedelic Pill (Alternate Mix)
Vydáno: 29.10.2012
Celkový čas: 87:41
Vydavatel: Warner Music
Neil Young se dal po devíti letech znovu dohromady se svojí životní kapelou Crazy Horse a jede na plné obrátky. Všechno v roce 2012 zahájil vydáním alba coververzí severoamerických lidovek "Americana". Dvojalbum "Psychedelic Pill" pak přináší po dekádě zbrusu nový materiál s touto kapelou. Nejvíce se podobá deskám "Everobody Know This Is Nowhere" z roku 1969 a albu "Ragged Glory" z roku 1990.

Při poslechu dlouhých a syrových kytarových vyhrávek si vzpomneme na písně "Down By The River" či "Cowland In The Sand". Dvojalbum je plné dlouhých skladeb, zaujme rozhodně hned první, dvacet sedm minut dlouhá suita "Driftin Back". Začne jemně, jen s akustickou kytarou, posléze se přidá celý hutný sound kapely. Smysl toho je jasný. S nástupem souboru se přímo v průběhu skladby ocitáme spolu Youngem ve snu a můžeme začít výlet do šedesátých let. Psychedelický prášek je garážový a Crazy Horse jsou už třiačtyřicet let stejní. Dokonalá je souhra kytaristy Franka Sampedra s typickou Youngovou hrou, vše umocňuje zvuk pěchoty basové kytary Billiho Talbota a bicích Ralpha Moliny. Dlouhých skladeb tu najdeme více. Sedmnáctiminutová "Ramada On" nabízí další kytarové orgie.

Šestašedesátiletý kanadský hudebník na desce rekapituluje, také hudebně, kdy popisuje, jak se setkával s hudbou Boba Dylana. Zaobírá se i trpkým koncem nadějí generace šedesátých let. Není to jen nostalgické vzpomínání, ale čisté naštvání. Nové album tak můžeme chápat i jako soundtrack k hudebníkově čerstvě vydané autogiografii "Waging Heavy Pearl." V textech naštvaně frázuje, že nechce formát MP3, a vzpomíná, jak zněla hudba bez nich. Ironicky zpívá také o tom, že si udělá hiphopový sestřih.

Youngovo zatím nejdelší album, které je dostupné na dvou CD, třech LP či na jednom Blu-ray disku, je v jeho diskografii průměrné. Hudebně není deska špatná. Texty jsou sice zajímavé, ale vytratil se jeho skladatelský um. Ani ona souhra hudebníků to nezachrání. Pravověrnému fanouškovi klasického rocku to přesto vadí pramálo. Ten vánek konce šedesátých let, hypnotických Buffalo Springfield, všeho toho, čím si Young prošel, v tom větru cítíme. Třeba se s některým ze čtenářů potkáme na jaře v Berlíně, kde bude Young i s Crazy Horse. A společně se necháme tím vánkem ovívat na vlastní kůži.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY