The Young Gods letos oslavili sedmadvacáté narozeniny. Symbolickému věku navzdory se k odchodu stále nemají. Mají totiž co nabídnout i dnes. A co, že si vypomůžou vlastní minulosti, v níž si již vyzkoušeli snad všechny role a nesčetněkrát se ocitli tu nahoře, tu dole (jejich podrobnou, komentovanou diskografii si můžete přečíst zde). Mladí Bozi mají stále chuť experimentovat a posouvat hranice (ne)možného dále a dále.

Na apokalyptický rok si připravili blesky a hromy, zkrátka návrat na stromy. Se vším všudy. Koncepční noci, mající své kouzlo více v kvalitě předvedeného, méně v kvantitě - rozuměj, vystoupení krátké, ale o to více intenzivní. Minimalisticky řešené pódium, kde kromě tmy hrají prim jednobodové reflektory. Šamanské, ještírkovské pózy zpěváka Franze Treichlera, který se svíjí tak mysticky, že i Mr. Mojo Risin' závistí puká. Hodinová jízda na hadovi. Hladové publikum, které sytí surový a syrový post-industriál.

Setlist aktuálního turné připomíná období TYG kolem roku '88. Atmosféra, kterou pražské publikum dosud ne(po)znalo, přesto (právě proto) ji umí náležitě ocenit. Přiznávám, že jsem byl dost možná nejmladší ve vyprodaném sále (však jsem se narodil jen pár měsíců po vydání eponymního debutu). Kromě rozervaných, do jisté míry kakofonických písní z premiérového alba ostří TYG i na ty z temnějšího, ambientního následovníka "L'Eau Rouge".

A co je dále u Young Gods nového (starého)? Prodává se merč s původními, prehistorickými motivy. Nejzásadnější změna (byť dočasná) je ale v sestavě tria. Charismatického zpěváka Franze Treichlera (loňský rozhovor s ním čtěte tady) a neméně charismatického bubeníka Bernarda Trontina na aktuálním turné nedoplňuje bavič Al Comet, ale původní, bývalý klávesista Cesare Pizzi. TYG nestárnou a dávají si na svém návratu do minulosti vskutku záležet.

Mladí Bozi neomrzí. The Young Gods jsou jednou z nejvíce progresivních, inovátorských, nadčasových, nepochopených a nepochybně i patřičně nedoceněných kapel vůbec. Otázkou zůstává, kdyby je hudebně gramotné publikum v širším měřítku pochopilo, docenilo a ocenilo, zda by měli stále ještě čas - či chuť - vracet se každoročně do Česka. Ale dost možná ano. Bozi nás milují. A my milujeme je.