V sedm večer, půl hodiny před začátkem živé hudby, dobíhám kvůli dobrému místu hlavní sál na Žižkově. Vidím plnící se Akropoli, což není půl hodiny před oficiálním začátkem koncertu lidovou zvyklostí (všichni víme, kdy koncerty oficiálně opravdu začínají). Už tato skutečnost a povaha hosta samotného varují, že očekávání jsou pro tento večer nemalá. "Myslíš, že se bude hodně svlíkat?" ptá se mě v první řadě jeden můj známý. S úsměvem to přecházím, dobře totiž vím, co s velkými očekáváními mnohdy přichází. Má totiž dorazit holka z Dresden Dolls, ta, co se vykašlala na distributory a vymámila z fanoušků na novou desku něco nad dvacet melounů přes platformu Kickstarter, ta, co je v klipech natvrdo v rouše Evině, a aby to nebylo málo, tak k sobě kromě jiného přibrala ještě talentovanou skupinu hudebníků. Celé to pojmenovala Grand Theft Orchestra a rozjela energické turné, jehož zastávkou byla i pražská Akropole. Naštěstí!

Objevila se na pódiu se svým typickým obočím a zabalena v županu už v půl osmé, tedy přesně načas, ale jen aby představila svého basáka, který shodou okolností vydává vlastní album (stejně jako kytarista, všichni z kapely jednoduše vydávají svá vlastní alba) a něco z něj českým posluchačům zahraje. S útěkem Američanky do zákulisí vypálili basové linky nakombinovány orchestrem, který tvořili čtyři čeští muzikanti a který byl kvůli práci zvukaře slyšet opravdu pomálu (nebyl přítomen u všech písní). Do hry se poté dostalo ještě elektroakustické ukulele, které diváci čekali spíše od Amandy, ale nakonec se rozeznělo poprvé a naposled právě v tento moment. To je vzhledem k zpěvaččiným ukulele písním, například předělávkám Radiohead, celkem škoda. Jak ale řekla Amanda Palmer samotná, "schedule" byl ten večer "tight".

A to ještě nebylo všechno. Místo rodačky z města jablek se divákům dostalo ještě jedné třešničky v podobě zbytku Grand Theft Orchestry, která měla početný dav před pódiem dostat do varu a řádně roztančit (Palác byl beznadějně vyprodán). To se nakonec skrz masivní popík pocházející od zpívajícího kytaristy sice relativně povedlo, když ale pan v růžovém oznamoval ještě jednu "poslední písničku", řada lidí, včetně mě, si netrpělivě přešlápla.

Kompletní formace odstřelila svůj set skvěle znějící basovou linkou s plným zvukem v "A Grand Theft Intermission" a já si říkal, kdovíjak ten zvuk nebude ještě super. To vše proletělo někam oknem ven, protože zvuk stál (v první řadě) jednoduše za nic. Přiznávám, že dobře nazvučit něco jako "Smile (Pictures Or It Didn't Happen)", která následovala hned po otvíráku, se všemi vrstvami znějícími naplno a najednou - to je asi nadlidský úkol. Zpěv se ale, jak už tomu bývá, během další skladby zlepšil a celková kvalita se poctivě zvedla. Diváci táli s každou další peckou, kterou do nich korzetová Amanda nekompromisně střílela bez nějaké větší snahy, neboť si návštěvníky Akropole získala hned po první skladbě.

Velký ohlas měly nejen popové novinky, ale i Amandina starší tvorba. Když zazněl "Astronaut" nebo "Missed Me" ještě z dob Dresden Dolls, lid pod pódiem šílel. Zpěvačka předváděla jednu eskapádu za druhou a diváci jí vše poslušně zobali z rukou. První stagedive přišel v šatech s vlečkou, která pokryla celý dav tak, že si každý sáhl, podruhé skákala do lidí po přídavku, kdy s kapelou nastoupila do rozjetého vlaku, který se zastavil až s balkónovou unplugged verzí "Want It Back" s použitím megafonu a končetin každého přítomného v Akropoli. Sladěná energie mezi postavami na pódiu a těmi před ním tak probíhala od začátku do konce.

Amanda samotná si vystoupení užívala - házela afektované obličeje do všech stran, balkónům a také svým spoluhráčům, se kterými byla u všech těch eskapáda dobře sehraná. Mezi jednotlivými kousky stihla shrnout pár poznatků z předchozích nocí, představit časopis, ve kterém je překvapivě nahá, a při závěrečném úklonu publiku se zdviženými prostředníčky ukázat i kousek sebe, toho vrchního sebe. V Palmerlandu normálka.

Logicky zazněla většina písní z nového alba, emočním projevům v "Trout Heart Replica" a podobným trochu docházel dech, naštěstí jich bylo pomálu. Zpěvačka s kapelou sladila energický set, který využil nejlepší momenty z poslední desky a slil je s tvorbou z dob Dresden Dolls a "Who Killed Amanda Palmer". Uplácala zábavný polotovar, který se všemi přídavky a celkově pozitivní atmosférou pobavil zaplněný prostor Akropole a potvrdil Amandiny nesporné kvality.