Seznamovat metalovou obec nějak blíže s historií brazilské thrash metalové legendy Sepultura by bylo příslovečným nošením dříví do (pra)lesa, a pokud přece jen někdo neví, kdo jsou tihle pánové, nekonečný informační oceán internetu mu odpověď najde. Klasická sestava kapely se rozpadla po vydání jejich nejúspěšnějšího počinu "Roots" (důvodem byla Maxova žena Gloria, která ho rozhádala se zbytkem kapely, inu, kam čert nemůže, nastrčí ženskou...), a právě ten si připomeneme v dnešním dílu našich Zaprášeností.

Otvírák alba v podobě mimořádně úspěšného pilotního singlu "Roots Bloody Roots" je zcela signifikantní pro celou desku, a kdyby chlapci natočili jen tenhle jediný zářez, zapsali by se výrazně do hudební historie. Máme zde totiž všechny podstatné elementy legendární čtveřice. Nenápadně bublající, ale zatraceně důležitou basu Paula Jr., strojově přesnou a rytmicky bohatou bubenickou hru Igora Cavalery, typicky kakofonické kvílivé sólování Andrease Kissera, výrazně podladěnou riffovou kytaru a především sugestivní pralesní ryk plný emocí a vybuchující vášně Maxe Cavalery, to vše vás smete z povrchu zemského a vy jen budete zírat s pusou otevřenou.

První vlaštovkou pro budoucí směřování Maxovy hudební dráhy je díky šamanským motivům a hlavně použití lidového nástroje berimbau v úvodu další singlovka "Attitude". Zmíněné berimbau je přírodní nástroj vyrobený z bambusových tyčí a vláken jakési rostliny a hraje na něj sám Cavalera. Zmínit musím i třetí videoklip, populární "Ratamahattu" s moc pěkným voodoo videem, viz níže.

Výrazně vybočuje také kousek "Look Away", na kterém se vokálně i autorsky podíleli jedni z nejzajímavějších zpěváků devadesátých let doplnění o DJ Lethala z Limp Bizkit. Jmenovitě jsou to vůdce Korn Jonathan Davis a hudební chameleon z Faith No More Mike Patton. Pomalé tempo a překrývání hlasů působí na posluchače silně narušeným, schizofrenním dojmem, a tak ještě dostat kazajku, měsíc na samotce a ryzí šílenství může začít. Zaujme i veselým riffem obdařená "Born Stubborn" (její název se stal pro hardcore fanoušky kapely životním mottem, stejně jako "We Who Are Not As Others" z předcházející fošny "Chaos A.D.").

Doposud jsme se sice bavili o tvrdých metalových flácích, ale skutečnou revoluci způsobila až dvanáctka "Itsari" se svou předehrou "Jasco". Právě tyto kousky jsou tím, co Sepulturu odlišilo od podobných thrashových smeček tehdejší éry. Jde o akustické věci, které chlapi natočili spolu s indiány z kmene Xavantes, mezi nimiž tři týdny dokonce žili kvůli nasátí ryzí atmosféry civilizací nedotčeného pralesního života. A právě neskutečná živelná energie a síla, která z tohoto jamu vyzařuje, byla základem ke koncepci Maxovy další kapely Soulfly, alespoň co se týče prvních desek.

Album uzavírá politická hardcorová jízda "Dictatorshit", naštvaná kritika všech vojenských vládnoucích režimů Jižní Ameriky, která je doplněna v bookletu příhodnou ilustrací prasete v generálské uniformě s pravicí hrdě vztyčenou (nejednoho znalého fanouška metalové historie jistě napadla parafráze na klasický hit Black Sabbath "War Pigs").

Celá brožurka k CD je výrazně umělecky zpracovaná, sic možná na úkor čitelnosti textů. Ty jsou povětšinou politicko a sociálně kritické, stejně jako i pozdější Maxova lyrika a autor jejich prostřednictvím nutí posluchače, aby se začali zabývat nadčasovými problémy současného světa, jako jsou chudoba, kácení deštných pralesů, globalizace, rasismus a vůbec politické lži, pro které si Max vytvořil svojské a trefné pojmenování "politricks". Za zmínku stojí, že toto není jediný novotvar či unikátní kombinace angličtiny a portugalštiny, které vzešly z jeho pera především na dalších deskách Soulfly.

Jako skrytý bonbónek desky tu máme položku "Canyon Jam", což je čtrnáct minut regulérní etnické hudby. Ani tento monolit metalu devadesátých let ale není bez chyby. Jako negativum vidím enormně dlouhou stopáž alba. Bez takových dvou třech slabších válů by deska byla více konzistentní. Ale to je jen malý škraloup na auře revolučního milníku předminulé dekády, který sice znechutil konzervativní metalovou scénu, ale přinesl svěží vítr do zatuchlých žánrových vod, a proto byl i v tuzemsku mimořádně úspěšný. Kdo se chce nechat smést nespoutanou energii přírodních živlů, měl by si "Roots" rozhodně pořídit do své hudební sbírky.